[With you...] *STEREK*

[Stiles Diary - 10]

Malia očima prolétává po mých rukách a vím, že zírá na mé modřiny, které nemizejí ale naopak přibívají. Maggie nás oba nažene mezi ostatní a ti se hned ohlíží, protože je jasné že chtějí vidět novou "hračku." ale v tom to je. Já jim nedovolím, aby si podmanili Maliu jako mě. Už ne s tímhle je konec. Čím víc se Theo přibližuje tím větší mám strach a cítím se zas o něco malý. Nadechnu se. Musím si připomenout, že už mu nechci dělat boxovací pytel.
,,Vidím, že se tu už někdo přátelí." vyhrkne pobaveně Theo a ostatní se chichotají. Jejich posměšky ignoruju. ,,Dej mi pokoj!" procedím skrz zuby. Zeke i Theo na sebe prohodí pohledy. ,,Ty si nějako vyskakuješ mladej." prohodí odměřeně Zeke. Theo si olízne rty a pak se podívá na Maliu. Cítím jak nejprve celá strne, ale náhle se vzpřímí a obrátí oči v sloup. ,,Nějaký problém?" Má kuráž to se musí nechat. ,,S kým si myslíš že mluvíš?!" odsekne Theo. ,,S někým kdo očividně potřebuje znát základy slušného chování." vyhrkne bez přemýšlení a já nestačím zírat. Nutí mě to se usmát. Malia na mě mrkne. ,,Co-co prosím?!" zakoktá se Theo a je pěkný ho vidět někdy projednou v koncích. Malia mi poklepe na rameno a kývne směrem dozadu. Odcházíme na druhou stranu místnosti a nevšímáme si toho naprostého ticha, ticha které dokázala Malia. Úplně mi vyrazila svojí neomaleností a působností. ,,Děkuju." zašeptám slova adresována pouze k ní. Ostatní se začínají nevzrušeně bavit a ignorují nás. To je poprvé co mi dali pokoj. Sladce se usměje až se jí udělají dolíčky ve tvářích. ,,Není zaco." nakloním hlavu na stranu. ,,Ale je." ...oba vyprskneme smíchy.
Je něco jako sestra, která mi chybí. Jen sestra, která ochraňuje spíš mě než já ji. V očích se jí náhle vystřídá smutek. Konějšivě, ale pouze na pár sekund ji pohladím po rameni. ,,No tak. Zvládneš to. Já...už jsem si taky celkem zvykl."
Promrkává slzy. ,,Jak dlouho tu jsi?"
optá se. ,,Bude to dva roky." skočí mi do řeči. ,,Proč tu jsi?" neznám ji, ale cítím se v její blízkosti dobře a důvěřuju jí. ,,Nevěřila by jsi mi." odvrátím se na druhou stranu, ale silně stiskne moji ruku až zaúpím. ,,Promiň." zasměje se nejistě. ,,Já ti uvěřím, slibuju." úpěnlivě mě žádá ať jí to řeknu.

,,Moje rodina byla zavražděna, když mi bylo pět let. Nikdo mi nevěří, ale já vím co jsem viděl a vím před čím jsem utíkal. Byli to nestvůry. Hnusní tvorové."

,,Jak vypadali?" žasne Malia a trochu mě vyděsí tím, že se ještě neodvrátila a neodešla pryč.

,,No...na prstech na rukou měli drápy. A místo zubů pořádné tesáky. Rozpárali jimi vše úplně snadně..." odmlčím se a na mysl se mi dere vzpomínka ...

,,Páni." vypískne Malia.

,,Páni?"

,,Jo slyšíš dobře." odpoví.

,,Ty mi věříš?" nějak nemůžu vstřebat její reakci.

,,Taky ti něco řeknu. Tahle věc o které mluvíš...slyšela jsem o ní už dřív. Přijde mi to fascinující. Že se mezi námi něco takového skrývá. Nějaký druh temnoty. Tvé rodiny je mi líto. Tohle sis nezasloužil." slabě se usměje, ale nedává najevo moc lítosti, jsem jí za to vděčný. Lítost je to poslední co bych potřeboval. Přikývnu. ,,Přátelé?" zeptám se. Přitaká. ,,Jasně že. Přátelé."  spojíme naše malíčky k sobě.

Kapitola 10 ...mooooc velké díky za 6.100 čtení :') VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.