[With you...] *STEREK*

[Chapter 36]

To Lydia mě udržovala mezi světem živých a mrtvých. Stačila malá chyba a mohl jsem tam trčet uzavřený navždy. A navždy je hodně dlouhá nepředstavitelná doba. Mým jediným společníkem by byl pouze on. Zbláznil bych se. Možná, že to místo ovlivnilo i jeho. Je to horší než cokoliv. Ve tmě alespoň nic nevidíte, ale ve světle vidíte v čem jste uzavření a nenacházíte nic než bílé stěny. A ty stěny nemají konec je to jako...bezvědomí, nevíte co je na tom skutečného. Toužíte se zachránit a najít cestu ven, ale ta neexistuje a po nějaké době to prostě vzdáte. Protože nic jiného ani nejde. On prohrál a já mu z části udělal laskavost. Už nemusí dál trpět. Dostal víc než si zasloužil. Až tak moc jsem k němu byl dobrosrdečný.
Sedím na zemi a sleduju rychlý konec groundera. Začíná se mi dělat zle a padám k zemi.
,,Stilesi." vykřikne Derek a rázem je u mě. Slabě se usměju. ,,Jen se mi zamotala hlava." chytnu ho za ruku a slyším jak úlevně vydechne. ,,Fajn. Pojedeme pryč a odnesu tě dovnitř ať si odpočineš, tohle bylo vyčerpávající. A žádné odmlouvání!" dodá varovně. Zaúpím. S ním je ale domluva. Na jednu stranu se s ním do postele těším jako malé dítě. ,,Kam pryč?" zamračím se. ,,Našel jsem ve městě jeden sklad. Zůstaneme všichni spolu kvůli Calverovým musíme stanovit jistá opatření." me vnitřní já pocítí zklamání. Osamotě s Derekem zřejmě nebudu. Pomáhá mi se postavit a vede mě rovnou k jeho černému autu. Běží do domu a sebou má dvě tašky. Všichni ostatní už čekají na nás. Startujeme motor a vyjíždíme pryč. Do středu Beacon Hills. Musím uznat, že mě už alespoň nebude děsit ten les. Úlevou vydechnu. Zbavil jsem se groundera. Už se nevrátí. Aspoň o jednu starost méně.
,,Cítím se mnohem líp. Když mám jistotu, že se už neobjeví." zašeptám. ,,To všichni." řekne Scott a poplácá mě po zádech. Ten kluk je prostě fajn. Těžko uvěřit, že tenhle teenager je vlkodlak a ještě k tomu pravá alfa. Během patnácti minut jsme na místě. Nacházíme se v prazdném skladišti. Je tu trochu chladno a je to tu velké. Všichni si hledají místo na přespání. Já se usazuji na staré za to celkem přijemné matraci. Toužil jsem po soukromí s Derekem, ale tohle mně bude muset stačit. Sedá si na kraj matrace a nic neříká. ,,Dereku ty si nepůjdeš lehnout?" zachmuřím se. ,,Promiň, ale mám nepříjemný pocit. Budu radši hlídat." stáhnu rty do úzké linky a radši mlčím. Nemá cenu se s ním hádat. Jen bych ho vzteky zase dohnal k nepříčetnosti. A tak se alespoň přisouvám blíž k němu a beru ho za ruku. Propojí naše ruce a vtiskne mi jemný polibek.

...

Probouzím se, ale Derek u mě není.
Mám nepříjemnou předtuchu, že něco není v pořádku. Ethan a Aiden už jsou taky na nohou. ,,Ethane kde je Derek?" ...podívá se na mě a zřejmě neví co říct. ,,Stilesi já nevím. Vypadá to, že tu nebyl už několik hodin.

Zamračeně a s pocitem strachu vstávám a ubírám se vestou ven. Na schodišti zahlédnu krev. Je ještě čerstvá. V ústech mám sucho a cítím nepředstavitelný strach a úzkost. ,,Ne, to ne." zajíknu se. Přisunu se ke zdi a dopadám na zem. Ethan a Aiden jsou rázem u mě. ,,Krev je čerstvá. Museli to být Calverovi. Dereka unesli." vydechne Aiden a mně se bortí svět pod nohama. Přibíhají i ostatní a ke mně se žene Lydia. Nedokážu se uklidnit. To jediné co mě v těhle situacích uklidňuje je právě Derek, ale bez něho to není nic. Lydia mi dá ruce na tváře a snaží se mě utěšit. Ale ať by se snažila sebevíc, nefungovalo by to.

36 kapitola/část :* 57 Fan Fikce ...<3 VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov