[With you...] *STEREK*

[Chapter 19] : From the perspective of Derek Hale.

Začíná ráno. Netuším jak dlouho jsem vzhůru, ale líbí se mi sledovat jak spí. Je krásný, roztomilý a se zavřenou pusou alespoň málo ukecaný. Po tváři mi přejede slabý úsměv. Takový on je. Pro mě příliš dokonalý. Jeho dokonalost nezná konce a překračuje hranice nemožného. Pokývnu hlavou. Dýchá zrychleněji než je zvykem a začíná se svíjet. V tu ránu sebou trhne a prudce si sedá. Snažím se ho uchlácholit, že se nic neděje a je se mnou. Protože to tak je. Neopustím ho.

Vím, že strach dokáže ovládnout nás celé. A tak mu dokazuji opět moji lásku k němu a ukazuju mu co je skutečné. Nakláním se nad něho a své čelo opřu o to jeho. Spojení mezi námi je silnější jak kdy dřív, nevím jestli je to včerejší nocí, ale je v tom zkrátka něco víc. Mnohem, mnohem víc. Políbí mě na hruď a já se zachvěju touhou.

,,Nikdy by mě nenapadlo, že Derek Hale umí být tak něžný." řekne škodolibě a já si povzdechnu. ,,Hrozně vtipné Stilesi, tvé poznámky mi tu chyběli." odpovím pobaveně a neunikne mi z úst ani slabé zavrčení ,,Já vím." šeptne a já si razím cestu do jeho úst.
Ihned mě polévá známé horko.

Po pár vteřinách však vstává z postele a já se na okamžik zarážím.

,,Kam myslíš, že jdeš? Potřebuješ odpočívat."

Stiles to ale vezme bez povšimnutí.

,,Na to kašlu. Odpočíval jsem dost."

Později už sedíme oblečení na verandě s hrníčkem kafe v rukou.

Stiles své otázky, které chtěl vyslovit už dlouho, konečně začne pokládat.

,,Jak jste mě našli?"

,,Hledali jsme tvoji stopu. Myslel sis snad že tě nechám jen tak? Ne. V žádném případě. Nepřicházelo to v úvahu. Všichni jsou v pořádku, nikdo neumřel Stilesi. Tvůj strach byl zbytečný."

,,Jak se vám podařilo zabít Oni?"

Kousíček ve mně doufal, že se nezeptá, ale on na mě naléhá a mě nezbývá nic jiného než mu upřímně a popravdě odpovědět. ,,Nepodařilo Stilesi, stále jsou naživu a stále tě budou chtít."
nic neříká a já mám neblahé tušení, že něco není v pořádku. Jeho hrníček dopadá k zemi a já ho chytám těsně před pádem za ním. ,,Dereku já-já nemůžu dýchat." vyhrkne a já dostávám strach spolu s ním. ,,Buď silný. Hej. No tak, podívej se mi do očí." otočím si ho tak aby mi do nich hleděl a ani si neuvědomuji co vlastně dělám, až když mám rty na těch jeho úlevně vydechnu a on se mnou.

,,Grounder nezemřel, jen v tobě zmizel a i když to znamená, že se nevrátí jen tak zpět, Oni chtějí mít jistotu a chtějí tě zabít. Ale já jim to nedovolím...a hlavně nedovolím tobě aby ses jim znovu vzdal."

...

Následující den už přemýšlíme nad plánem.

,,Musíme je zabít. Allison má plán jak Oni můžeme přelstít. Grounder je pryč a nehrozí ti žádné nebezpečí. Až bude zpět bude to tak za sto let a to už nebude naše starost."

,,Ne, tak s tím nesouhlasím."namítne tiše Stiles a já sleduju jeho náhlou odhodlanost. ,,Já nedovolím aby se zase vrátil a udělal to co mě někomu dalšímu...jasný? Já to přežil ale jenom díky tomu že mám vás lidi. Ale co když ten komu se to stane příště nebude mít nikoho? Víte jaký to je pocit? Být sám a mít strach?..Já to vím. Musíme ho zničit jednou pro vždy..." Je silný, ale myslí si že je zatracený bojovník, který musí být nutně v každé bitvě a ještě ke všemu jeho středem. Nesouhlasím s ním. ,,Tak to je tvůj geniální plán? Nechat se zabít kvůli někomu koho bys neznal? Zemřelo pod jeho vlivem už spousty mladých lidí jako ty! Tak jich klidně může zemřít dalších několik!"ale ty už prosím ne.

,,Tak jsem to nemyslel. Ale vím jaká je to bezmoc a bolest. Je to horší než samotné umírání. Zapomění je dvakrát či třikrat tak horší. Napadlo mě že by třeba Lydie mohla...skusit ho dostat zpátky." Nesmyslně plácá. Vím, že máme držet spolu obzvlášť když ho miluju, ale představa další jeho ztráty už mě ničí víc než dost.
Jeho plán je jasný a dává smysl víc než co říkal předtím.

,,Trvalo mi než jsem na to přišel. Ale když grounder změní hostitele, někoho jiného než člověka, zničí ho to. Zabije ho to. Protože nedokáže strávit vlastní nadpřirozený jed."

,,Chceš ho vrátit zpět a přeměnit ho na vlkodlaka.." ozve se s úsměvem Issac..,,To je chytrý."

Povzdychnu si, s ním se nemá nikdy cenu hádat, ale pokud zemře zabiju ho, i přesto že to nedává smysl teď mně. Ujišťuji se, jestli to Lydie zvládne, jistotu však nemá nikdo, ani ona sama.

Můj sluch zaslechne nějaké kroky, i když se věnuju něčemu jinému dokážu stále být v pozoru. Zaslechnu kulku, která je právě vystřelena ze zbraně. Strhávám Stilese k zemi. Ohlušující rány rozbíjí sklo mého domu. Zaskučím protože mě jedna rána trefila, ale nelituju toho, kdybych to neudělal zachytil by tu kulku Stiles, teprve potom bych litoval. Vše skončí během pár minut a Scott mi pomáhá na židli. Příval vzteku je na povrchu, není dobrý nápad vylívat si svoji zlost na Stilesovi, bože jsem vážně hroznej, jeho ránu pěstí jsem si zasloužil. ,,Naši to nebyli."zaslechnu Allison.

,,Máme příměří neporušili by ho." řekne rozhodně.

,,Pak moc dobře víme kdo to byl. lovci Calverovi." odpovím suše.

,,Loví nadpřirozeno?" zeptám se Stiles.
Mírně se usměju a skousnu si ret.

,,Loví hlavně vlkodlaky. Ale když se jim naskytne příležitost zabít hned několik nadpřirozených, neváhají."

19 kapitola z Derekova pohledu :* ...vím, že jsem říkala, že to chci do prázdnin mít napsaný, ale jak si to nevyšlo :D a v úterý budu mít novej počítač, tak snad budu mít víc času a bude to snad už tenhle měsíc dopsaný...chtěla bych totiž asi zase psát něco nového :) uvidím, každopádně děkuji všem za podporu a jsem ráda, že Vás to stále baví číst <3 neuvěřitelných 12K 600 čtení. <3<3

VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.