[With you...] *STEREK*

[Chapter 15]

Vzpomínka.

Derek zařval a mé zlé já přestalo. Leklo se? Bálo se Dereka dost na to, aby mi dalo pokoj alespon na chviličku? Pravdou je to, že mě něco přimělo dostat se zpět. Nezůstat jen sedět v koutě a vzhlížet. Napadá mě bláznivá myšlenka, že Derek by mohl být tou věcí, která by mě mohla zachránit z temnoty. On by mohl být mojí kotvou.  A taky jsem se mýlil v tom co je zač. Není zrůda, je jenom nadpozemsky krásný. Je to vlkodlak.

...

,,Máš v rukou moc. Silnou zbraň, mnohem silnější než jsem já sám. Už nestačí jenom kontrola. Z tohohle se totiž nedostaneš, není na to lék. Je to zkrátka nadpřirozeno. A ty se musíš naučit sám sebe používat. Stejně jako já se učil přeměně. Musíš být silný."

,,Takže?" zeptám se opatrně a snažím se svůj hlas uklidnit.

,,Tě naučím bojovat. Alespoň jednu věc, kterou mohu udělat já sám." sladce se usměje a mě to donutí mu úsměv oplatit.

,,Začneme hned." zdůrazní svá slova. Vstávám a trochu se mi zamotává hlava. Opřu se o zeď. ,,Stilesi co se děje?!"

,,To nic není, jsem jen trochu vyčerpaný."

Přikývne jako že to chápe.

,,Na pár minut si opustil vlastní tělo. Je přirozené, že se cítíš unavený."

,,Jo."

Pár kroky přejde místnost až ke mně a mou ruku si přehodí přez záda. Jeho gesto mě mile překvapí. Mlčím a nic neříkám. Pomáhá mi ven. Posadí mě na schodiště a odchází někam pryč. Čekám. Vrací se zpět a v ruce drží luk a šípy. S tímhle se mám naučit?  Mé podvědomí se mi vysmívá.  ,,Naučím tě lukostřelbu. Ta se hodí vždycky. A samozdřejmě ještě dřív základní výcvik. Používat ruce, nohy a celé tělo." prohlédne si mě a obrátí oči v sloup.

Zamračím se.

,,Hele co je?"

,,Potřebuješ cvičit. Zpevnit ruce a břicho."

,,Vážně? Víš co by jsi potřeboval ty? ..." a pak mi dojde, že on nepotřebuje vůbec nic. Dokonalost má od vlasů až na špičky prstů.

,,Sakra." zamumlám a on se zasměje. Zvonivý krásný smích, který mě uklidňuje a dělá mi dobře.

,,Každý něco potřebuje Stilesi." zašeptá rázně.

Trochu stydlivě pokrčím ramena a zadívám se jinam.

,,Budeš cvičit a trénovat boj se mnou. Víme co jsi, ale stále nevíme s čím máme to dočinění a čest." zakření se.

Souhlasně i když nerad zakývám hlavou.

,,Jsi vyčerpaný, ale tohle nepočká. Budu tě muset cvičit dnem i nocí. Bude to stát spoustu úsilí." připomene mi.

,,Ano Dereku sem si toho vědom. Prosím už mlč a začni."

,,Tvá kuráž se mi líbí."

Vstávám sám na nohy a čekám na nějaký jeho povel. Zničeho nic na mě zaútočí a já dopadám k zemi.

,,Protivník, tě může vždycky mile překvapit, když to budeš nejméně čekat. Nauč se chvaty, správný postoj a budeš mít vyhráno." Naštvaně vstávám a vrhám se proti němu. Sráží mě k zemi. Cítím napětí v jeho ramenou. Nechce mi ubližovat, chce abych žil. Zaúpím. Vstávám na nohy a jdu naproti němu. Takhle se to všechno opakuje stále znova. Učíme se celé dny a noci. Měním se. Zlý Stiles si pro mě jde. Jde si pro všechny. Ale já se nevzdávám. Já chci žít. Chci vyhrát. Žene mě to dál a vpřed. Učím se novým věcem. Bojuju sám se sebou.

Bojovník tělem a duší, i když mě to zevnitř ničí.

15 kapitola/část :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.