[Stiles Diary - 6]

339 38 6
                                        

Slíbil jsem si, že o tomhle s nikdy nikým nepromluvím. Nikdy. Je to něco za co se stydím. Jsem slaboch. To není zrovna věc s kterou bych se mohl vytahovat. Ne že by snad byla šance to někomu říct. Nikoho nemám a upřímně ani mě tam venku nikdo nečeká. Žádná budoucnost, nic. Jen vím, že to nikdy nahlas nevyslovím. Neřeknu nikdy nikomu, že mě někdo zmlátil. Šikanoval mě. Na pokoj přicházím úplně dobitý. Museli mě odvést na ošetřovnu kde se ke mně chovali stejně jako každý. Břicho mě bolí a já si hned lehám na postel. Nevím co bych dal za to mít alespoň jednu vlastní věc co by mi připomínala můj domov. Fotku, oblíbenou hračku či věc...cokoliv jen aby to mělo nějakou spojitost. Nemůžu se nadechnout. Cítím jak mi něco svírá hruď a trhá mě to zevnitř. Vydávám přidušené vzlyky. Nohy si přitáhnu blíž a obemknu je rukami. Obejmu se a kolébám se ze strany na stranu. Jak to dělávala máma když mi bylo nejhůř. Brávala si mě na klín a houpala se se mnou, říkala mi příjemná slova a pak mi vždycky řekla jak moc mě miluje. ,,Mám tě ráda Stilesi. Jsi silný."

Klepu se po celém těle a brečím. Jsem tu sotva pár dnů možná týdnů a už to přestávám zvládat. Ztrácím nad tím kontrolu. Ztrácím vlastní mysl...co když to už nikdy nebudu já až odtud vyjdu ven? Co když mě to poznamená víc jak smrt mé rodiny...


Kapitola 6 :) Jak říkám je to z jeho minulosti takže schválně dávám krátké útržky. Někdy je kapitola delší, někdy kratší. :) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.

[With you...] *STEREK*Kde žijí příběhy. Začni objevovat