[With you...] *STEREK*

[Chapter 52]

Probouzím se s silnou bolestí hlavy. Jsem lehce roztřesený a všude okolo je tma, jediné co poznám je, že sedím v nějaké dodávce bez oken, zřejmě kamion nebo tak něco. Začínám si vzpomínat co se stalo a až teď mi dochází že na půlce mého těla někdo leží. Natáhnu ruku a opatrně ji přiložím před sebe. Má ruka se dotkne mírného strniště a ledové kůže, hned mi dochází, že je to Derek. Jenže se nehýbe a nevydává ani trochu známku života. Začínám panikařit. Tohle jsem zavinil já. Nemyslel jsem a nezavolal ostatní. To jediné co nás mohlo zachránit jsem rozdupal vlastní nohou a nedal na Dereka, poslouchal jen sám sebe a radši nechal ovládnout vztek. Co sem to sakra provedl?

Snažím se posadit. Nahmatám Derekův bok z kterého vytéká stále hodně krve. Copak se nehojí? A pak si vzpomenu na to jak mi vyprávěl o zbraních a kulkách, kteří používají lovci. Jsou speciální. Tahle ho může zabít. Nehýbe se a je jako mrtvý. Jeho hlavu si dávám do klína. Třesou se mi ruce a mám na nich spousty jeho krve. ,,Dereku prosím. Vzbuď se. Nenechávej mě tu, musíš bojovat. Nemůžeš umřít mojí chybou. No tak..." po tvářích se mi koulí slzy a já dál neúprosně prosím aby se vzbudil. Třesu s ním. Mluvím na něho. Dokonce mu tisknu na tvář polibky, ale on jen dál leží. To už není jen pár ukápnutí ale doslova moře slz.

Brečím a nemůžu to zastavit. Pěstí vzteky buším do jeho hruďi a náhle se sípavě a zprudka nadechne. Vydechnu šílenou úlevou. ,,Zatraceně co mi to děláš!" vyhrknu koktavě a hned přikládám své rty k jeho. Stiskne mou ruku kterou mám kolem jeho ramen. Tou druhou přidržuju jeho zranění. Prohlubuju náš polibek. I jeho rty jsou studené a on se klepe. Sundávám si mikinu a přehazuji ji přes něho. ,,Stilesi. Tohle nepomůže stejně um-" skáču mu do řeči. ,,Jestli něco takového ještě jednou řekneš přísahám, že ti vrazím facku. Drž hubu!" vyhrknu bez rozmýšlení a tisknu si ho blíž k sobě. Slabě se zasměje.

,,Nikdo tu neumře. Rozhodně ne moji vinou!" zašeptám.

,,Stejně je ten svět divnej. Všichni máme svý zlý i dobrý já. Každý jsme takový ne jenom ty. A já ti to nevyčítám. Chtěl si ji zabít. Chtěl ses pomstít kvůli mně...že?..." neodpovídám a on pokračuje. ,,Je mi hrozná zima. Necítím už ani prsty." šeptne.

Tisknu ho tak, že už to snad víc není ani možné. Chvíli je ticho a já už mám zase strach, že tam se mnou není. ,,Dereku?!" ...

,,Dobrý Stilesi. Pořád jsem vzhůru."

Zavrčím. ,,Nesmíš usnout je ti to jasné?! Ať si sebevíc unavený prostě nesmíš! Mluv. Něco říkej."

,,Co mám říkat?"

..Cokoliv! Hlavně abych věděl, že neusínáš."
odpovídám hrubě.

,,Fajn, fajn. Vzdávám se. Ty jsi ale vzteklý. Takhle se mi líbíš." zavrčí něžně a s pobavením.

,,Jsem rád, že pořád dokážeš vtipkovat."

,,No, je to ale tvůj obor."

To mě donutí se zasmát.

,,Tak v tomhle se hádat nebudu." namítnu.

Odmlčí se a pak začíná mluvit. Sice tak, tak vystačí s dechem, ale dokud neusne je to jenom dobře.

,,Když jsem tě uviděl poprvé...bože jak já tě nesnášel a přesto jsem se do tebe zamiloval a propadl ti hned." mé srdce poskočí. ,,Všechno na tobě mě tak šíleně táhlo k tobě a já se nutil nic neudělat. Byl jsi jako zakázaný ovoce. Chtěl jsem ochutnat tvé rty, tebe celého...a pak když se to poprvé stalo celý jsem se v tobě ztratil. Má duše patřila tobě a patřit nepřestane. Lákalo mně ti ukázat úplně všechno co si ještě nezažil. Chtěl jsem aby si všechno začal se mnou. Aby si byl můj a nikoho jinýho."

Políbím ho na čelo. ,,Jsem jenom tvůj to si pamatuj. A ukázal si mi toho spoustu. To nejúžastnější jsem zažil s tebou. A ještě zažít chystám. Věř mi."

,,Ty jediný si mě v tu chvíli znal. Takhle moc mě znala jediná Paige. A jediný jsem kdy věřil dokud si se neobjevil ty."

Derek se rozkašle a já prsty objedu jeho rty. Přesně jak jsem si myslel. Po rtech mu stéká krev. Panikařím a nevím co dělat. Polknu. Další slzy.

,,Mluv dál!" přikážu.

,,Já..."

,,Je mi jedno že už nemůžeš sakra! Mluv dál!" zařvu vztekle a zatřesu s ním.

Tápe a vím, že potřebuje vzduch. ,,Dělej." pronesu už klidněji i když klidný v hloubi duše ani trochu nejsem, ale snažím se kvůli němu. Nesmím si teď dovolit se zhroutit.

A tak mluví dál, ale postupně jeho hlas slábne, až utichá úplně. Bojoval si statečně.

Kapitola/část 52. :* :OO  VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.