[With you...] *STEREK*

[Stiles Diary - 2]

Ani si neuvědomuji, že jsem zaspal. Po mém nekončícím a neustávajícím pláči mě únava nějak zmohla. Vzbudí mě zachrastění klíčů v zámku. V této bílé místnosti ani nelze poznat jestli je už ráno nebo večer. Zachvěju se a otáčím se ke dveřím, ihned se stavím na nohy. Ve dveřích stojí ta stará žena ze včera. Nesnáším ji. Cítím k ní odpor a nedokážu se jí podívat ani do očí. Zamračí se.

,,Je čas dostat nějaké jídlo." pronese hrubým hlasem a kývne směrem ze dveří ven. Tak jen přece mě pustí z této místnosti. Avšak místnost do které mě vezme se nijak moc neliší od té v které jsem zavřený jako zvíře v kleci. Cestou do jídelny míjíme spousty stejných dveří jako jsou ty mé. Jsou tam zavřeni další? Sklopím oči k zemi a radši se dívám jen na špičky mých tenisek. V jídelně jsou tři menší okna a zdi jsou staré a seschlé. Je to v hrozném stavu. Ruce si dám k sobě. Tohle není domov.
Zachytím něčí pohledy. Podívám se před sebe ke stolům kde sedí jiné děti. Některé jsou starší než já a někteří ještě mladší. Uhnu pohledem a nechávám se ženou vést až ke stolu. Po chvilce mi donese nějaké jídlo, které ani nedokážu pojmenovat...vypadá to hrozně, ale můj žaludek se ozve a já nemám na vybranou. Žena odchází pryč a já mám slzy opět na krajíčku.

Už, už chci začít jíst když ke přede mě postaví dva starší kluci...nevím můžu jim být kolem třinácti let. Jde z nich strach. ,,Hele koukej koho tu máme. Nováčka." zasměje se ten první. ,,Za co si tu ty?" zeptá se mě ten druhý. Neodpovídám. Vlastně ani nemám chuť se s nimi bavit. Neznám je a rozhodně nevypadají jako přátele. Bouchne rukou do stolu až stůl nadskočí i já se leknu, ale nedávám to na sobě znát. ,,Na něco jsem se tě ptal!" vybouchne. ,,Zdechli ti rodiče?" zeptá znovu a já rozmrkávám slzy. Zasměje se. ,,Trefil jsem to. Copak se rodičům stalo? Doufám, že jsi obeznámen s tím, že tu budeš do svých osmnácti let. To je ale otrava." zašklebí se. ,,No tak Theo. Neprovokuj ho. Je to přece ještě dítě." oba se hystericky smějí a celá jídelna dětí mě pozoruje. Ten co se jmenuje Theo si mě měří pohledem. ,,Já už vím kterej ty jsi. Stiles že? Jo rozhodně si ten co si vymýšlí, že jeho rodiče zabili nějací tvorové s drápy a tesáky. Bože to jsi tak ubohej? Zabil jsi je ty že jo? Jinak by tě sem nezavřeli." vyrukuje na mě a já se cítím hrozně. Zblednu. Oni si myslí, že jsem to byl já? Celá jídelna se začne smát a ukazovat na mě. Co to se všemi je? To není nikdo kdo by se mě zastal?

Zabil vlastní rodiče. Ta věta se mi přehrává v hlavě po celý zbytek dne.

2 kapitola Stilesova deníky :) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.