[With you...] *STEREK*

[Chapter 47]

Sleduju přibližující se jehlu k Derekovi ruce. Stisknu víčka k sobě a padám na zem. Bože, jak já nesnáším jehly a krev. Probouzím se asi až o hodinu později. Všichni na mě hledí a Derek se tváří pobaveně i když mu vidím na tváři, že mu moc do smíchu není. ,,Haha, hrozně vtipný." řeknu a mnu si zátylek a syknu kdyz se dotknu hlavy. ,,Spadl si pěkně to se musí uznat." prohodí Issac. ,,Díky, alespoň nějaké uznání."

,,Bože Stilesi." zaúpí Derek a zakroutí hlavou. Připitoměle se usměju.

,,Promiň Dereku, měl jsem ti asi hned na začátku říct, že se mnou to nebude jednoduchý."

Jen na mě zírá a asi nemá ani slov. Jo, dokážu člověka umlčet.

Pár kroky jsem u něho a dávám mu pusu na tvář.

On se sladce usměje.

,,Jo přesně proto jsem s tebou. Dík, že si mi to připomněl." mrkne na mě a já se nepřestávám divit. ,,Ty jsi vážně..." nevím co říct. ,,Co jsem?" obrátí se na mě. ,,Eeee...Hale. Jo určitě si Hale. Asi bych nechtěl znát tvoji rodinu kdyby mě "milovali" tak moc jako ty." vycením zuby. ,,Až na to, že já tě vážně miluju, ale máš pravdu oni by tě asi zabili. A já to pořád ještě občas zvažuju." zavrtím hlavou. ,,To pro mě není novinka."

Přecházím k Lydii a ptám se jí co zjistila. ,,Upřímně moc jsem toho nenašla, ale něco málo mám." ukáže na vzorky ve zkumavce přede mnou. Všechny jsou pečlivě popsané. ,,Napadá tě nějaká protilátka?"