[With you...] *STEREK*

[Chapter 28] : From the perspective of Derek Hale.

Pociťuji zvláštní a silné vibrace. Přijdu si živý, ale mimo svět. Někde jinde, snad na konci. Zemřel jsem? Ale opak je pravdou jeho hlas a jeho bušení do mé hrudi mě vrací zpět. Sípavě se nadechnu, myslel jsem, že jsem mrtvý, ale pokud jsem nebyl do teď tak brzo budu, bolest v boku mi to připomíná. Nemusím ho v té tmě ani vidět, na to abych věděl že pláče a chvěje se. 

Vydechne úlevou, ale já vím že stejně se blížím ke konci. Ihned přikládá své rty k mým a já se můžu nadechnout. Stisknu jeho ruku. Začínám se chvět i já a chlad mnou prostupuje úplně všude okolo mě, jako by smrt na mě čekala...Stiles sebou škube a nejdřív mě nedochází co dělá, až když pocítím malé teplo na hrudi dojde mi, že mi dal svoji mikinu. Po usměji se i když to v té tmě nemá šanci zahlédnout. Můj Stiles a hrdina. ,,Stilesi. Tohle nepomůže stejně um-" nenechá mě domluvit..,,Jestli něco takového ještě jednou řekneš přísahám, že ti vrazím facku. Drž hubu!" zařve a já vím jak moc nás to oba bolí, zadržuji slzy. Tohle je teprve bolest a krása...umřít někomu koho milujete v náručí. V jeho...a u něho je to pocit že je to zkrátka správné a tak to má být. Nemám strach, už bolest ani necítím. Je mi líp, nebolí to. Přitahuje si mě blíž a silně mě tiskne. Zasměji se. 

,,Nikdo tu neumře. Rozhodně ne moji vinou!" šeptne a já se topím...,,Stejně je ten svět divný. Všichni máme své zlý i dobrý já. Každý jsme takový ne jenom ty. A já ti to nevyčítám. Chtěl si ji zabít. Chtěl ses pomstít kvůli mně...že?..." vyhrknu a čekám na odpověď, ale nepřichází a já pokračuji. ,,Je mi hrozná zima. Necítím už ani prsty." vydechnu jediným dechem a tím se úplně vyčerpám. Povídáme si, chce abych dál mluvil, abych neusnul, ale všechno mě to přemáhá a zavřít oči je touha, kterou potřebuji, snažím se bojovat kvůli němu, aby se mnou strávil ještě nějaký čas, i pár minut může rozhodnout.  

,,Co mám říkat?" zeptám se ho.

..Cokoliv! Hlavně abych věděl, že neusínáš."
zamručí.

,,Fajn, fajn. Vzdávám se. Ty jsi ale vzteklý. Takhle se mi líbíš." zavrčím něžně a s pobavením.

,,Jsem rád, že pořád dokážeš vtipkovat." vydechne. 

,,No, je to ale tvůj obor." jeho smích je jako zázrak, dokázal jsem ho rozesmát i na samotném konci. V duchu se poplácám po rameni.

,,Tak v tomhle se hádat nebudu." namítne.

To jediným co můžu dál říct je už jenom to co mám na srdci. ,,Když jsem tě uviděl poprvé...bože jak já tě nesnášel a přesto jsem se do tebe zamiloval a propadl ti hned. Všechno na tobě mě tak šíleně táhlo k tobě a já se nutil nic neudělat. Byl jsi jako zakázaný ovoce. Chtěl jsem ochutnat tvé rty, tebe celého...a pak když se to poprvé stalo celý jsem se v tobě ztratil. Má duše patřila tobě a patřit nepřestane. Lákalo mně ti ukázat úplně všechno co si ještě nezažil. Chtěl jsem aby si všechno začal se mnou. Aby si byl můj a nikoho jiného." ty slova mě bolí mu říkat až teď...měl jsem mu je říct dřív. Ale lepší teď něž pozdě, to je náhodná ironie. Políbí mě na čelo. 

,,Jsem jenom tvůj to si pamatuj. A ukázal si mi toho spoustu. To nejůžastnější jsem zažil s tebou. A ještě zažít chystám. Věř mi." 

,,Ty jediný si mě v tu chvíli znal. Takhle moc mě znala jediná Paige. A jediný jsem kdy věřil dokud si se neobjevil ty." přiznávám. Začínám kašlat a dusím se vlastní krví. Jeho prsty přejdou přes mé rty. 

,,Mluv dál!" přikáže a křičí...mám pocit že jsem se se svojí smrtí vyrovnal líp jak on. 

,,Já..." nedokážu dál mluvit. 

,,Je mi jedno že už nemůžeš sakra! Mluv dál!" třese se mnou. Třese s mým už bezvládným tělem.

Tápu do prázdna a nemůžu se nadechnout, teď už nepomůže ani jeho polibek, dotek, nic. Něco zamumlám a můj hlas utichá stejně rychle jako všechno kolem co mizí před očima.

Kapitola 28...:'( Brzo bude konec a já to normálně nedávám :DD <3 Miluju to..baví mě to. Sterek ever <3 VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.