[With you...] *STEREK*

[Chapter 31]

Grounder si jde pro mě. Utíkám chodbami a chci se dostat ven, ale není úniku. Pořád dokola opakuje tím svým chladným hlasem mé jméno. Už nechci aby se se mnou spojil. Na tu bolest a tak velký strach se nedá zapomenout. Běží za mnou ale dává si na čas, protože ví, že se odtud stejně nedostanu. Znovu mě chytí a uvězní. Už nechci. Dělá mě to bezmocným a mění mě to na něco co nejsem. Nechci tím být. Nechci být jím, tak odporným monstrem. Nikdy by mě ani nenapadlo, že může být někdo tak moc zkažený. Mít v sobě až děsivou tmu. Jenže svět se prostě dělí na dva typy. Ti co v sobě mají zlo a ti co v sobě mají dobro.
A já se řadím mezi ně. Jsem přesně uprostřed. Mám obojí. Dobro projde často beze stopy, což sedí na mě a zlo za sebou táhne následky a to je on. Takový je grounder. Bohužel zlo se vždy rodí tam kde schází láska, a mně scházela téměř třináct let. Proto si mě vybral. Protože jsem měl krutou minulost, život plný špatností. Někdy je v pořádku se bát, ale nejhorší co může být je věřit strachu, strach lže. A to, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach. Pro mě láska vítězí, ať je strach sebevětší. Znám ji krátce a přesto do mě udeřila právě v čas. Nebýt Dereka ani bych se nesnažil přežít. Prostě bych groundera nechal udělat svou práci, ale mám pro co žít a mám pro co bojovat...!
Utíkám dál chodbami, které mi přijdou pořád delší a delší. Nikde nenacházím jejich konec. A když už ho nacházím zjistím, že tu nejsou žádné dveře ani okno prostě nic. Otáčím se a on je téměř u mě. Začne se smát a proniká do mé hlavy jako by nic. Křičím, zmítám se a volám o pomoc.

Trhnu sebou a prudce si sedám. Utírám si pot z čela. ,,Stilesi. Nic se neděje. Byla to jen nočmí můra." zašeptá Derek a já si opět lehám zpátky. ,,Přišlo mi to tak skutečný." odpovím slabým hlasem. ,,Tohle je skutečný." ukáže svůj zářivý úsměv,  nakloní se nade mě a přiloží své čelo k tomu mému. Rázem si vzpomenu na naši krásnou noc. On ví jak odvést téma jinam. Políbím ho na hruď a mírně mu úsměv oplácím. ,,Nikdy by mě nenapadlo, že Derek Hale umí být tak něžný." řeknu škodolibě. ,,Hrozně vtipné Stilesi, tvé poznámky mi tu chyběli." zavrčí pobaveně. ,,Já vím." šeptnu a on si razí jazykem cestu do mých úst. Jsem vzrušený a hormony ve mně nepřestávají sílit. Cítím to stejné jako když jsem ho poznal poprvé. Láska je mocnější než by kdo řekl, dokud jste ji nezažili, jako by jste nežili.

Pomalu a jistě vstává z postele a já se snažím postavit taky. Ignoruju tu šílenou bolest. ,,Kam myslíš, že jdeš? Potřebuješ odpočívat."

,,Na to kašlu. Odpočíval jsem dost."

Zaúpí, ale stejně ví, že mám vlastní hlavu a že ho neposlechnu.

Obuju se a kráčím na verandu. Čerstvý vzduch. Sedám si na schody a chvíli po mně se připojuje i Derek a podává mi hrnek s kafem. Vřele se usměju.

,,Dereku můžu se zeptat?" čekám, že mě probodne pohledem, ale jeho výraz v očích je otevřený a láskyplný.

,,Jistě."

,,Byl jsi alfa...někoho si zabil že jo? Jinou alfu..."

Ušklíbne se. ,,Jo svého strýce. Byl to magor, který vraždil lidi, a mimochodem už je zase zpátky mezi živíma je to Malii otec."

,,Počkej takže ty a Malia jste rodina?"

,,Přesně."

Nestačím se divit.

,,Chybí ti ta moc?"

,,Chyběl si mi ty, když jsem si myslel, že jsi umřel. Nechybí mi má moc."

Cítím jak můj obličej polévá horko.

,,Jak jste mě našli?"

,,Hledali jsme tvoji stopu. Myslel sis snad že tě nechám jen tak? Ne. V žádném případě. Nepřicházelo to v úvahu. Všichni jsou v pořádku, nikdo neumřel Stilesi. Tvůj strach byl zbytečný."

,,Jak se vám podařilo zabít Oni?"

Derek se odmlčí a já mám zlé tušení.

,,Dereku?!"

,,Nepodařilo Stilesi, stále jsou naživu a stále tě budou chtít."

Zase cítím neblahé tušení, že nebudu moct dýchat. Hrdlo se mi stahuje a můj hrnek dopadá k zemi. ,,Dereku já-já nemůžu dýchat." vykoktám a on mě rázem drží v náručí a neustále ke mně mluví. ,,Buď silný. Hej. No tak, podívej se mi do očí." natočím hlavu k němu a soustředím se pouze na něj a jeho hlas. Vtiskne mi dlouhý a nečekaný polibek a právě to mě přivádí zpět. Stiskne mě a já jsem rád za jeho ochranářský pud. Hlava mi dopadá na jeho hruď a já nemám ani co říct.

,,Grounder nezemřel, jen v tobě zmizel a i když to znamená, že se nevrátí jen tak zpět, Oni chtějí mít jistotu a chtějí tě zabít. Ale já jim to nedovolím...a hlavně nedovolím tobě aby ses jim znovu vzdal."

Oni jsou stále naživu.

31 kapitola/část :) at jsem se sebevíc snažila neco vymyslet nic me nenapadlo. Jen aby jste si nemysleli že když jsou Oni naživu tak to zabere kdo ví jak několik částí :D jako ono by mohlo že jo :D ale co by tam bylo? Že se znovu připravují na souboj atd? Prostě blbost :D to bych to totálně pokazila tenhle příbeh a to nechci :) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.