[With you...] *STEREK*

[Chapter 11] : From the perspective of Derek Hale.

Na chvíli jsem sice ztuhnul, ale ihned pokračuju dál. ,,Ne. Nedopustím to. Na to...mi na tobě až příliš začalo záležet. Přirostl si mi k srdci Stilesi. A věř nebo ne, tohle jsem nikdy nikomu neřekl, ty mě znáš, čteš ve mně a je to jako by jsi byl část, která mi chyběla. A to mě ničí, protože ta část co mi chyběla byla mnou samotným. Děsí mě to, že ta část je pryč. Že je úplná díky tobě. Já ty pocity neznám, proto mě tak moc děsí představa být ...někým jiným, když jsi tu ty."jedním dechem ze sebe dostávám úplně vše co se mi dostává na jazyk. Vydechnu a začínám si uvědomovat co vše jsem řekl. Bylo správné použít ta slova? Nebo to je jedna z mých chyb. Podívám se na něho a čekám na reakci. Cokoliv jen aby mi dal najevo, že co jsem řekl ho neviděsilo. Ale sedí tu. Nikam neodchází. Jeho reakce mě překvapí, ostatně jako všechno na něm.

,,Bráníš se zbytečně. Já vím, že se mi otevřeš. Třeba né dnes, ani zítra, ale jednou jo. A já si počkám."pohledem se střetne s mým. Stisknu rty k sobě. Chtěl bych se naklonit a stisknout ho v mém náručí. Hlavně moct ho políbit. Udělat to, protože ten chtíč je strašný. Nebýt vědomí, že je to jen kluk, který ani nezná sám sebe natož lásku tak bych to už dávno udělal a nedržel se zpět. Ale to mu nemůžu udělat...nechci ho zmátnout, ani ublížit mu. I když bych moc chtěl ukázat mu co láska je. Ale chtěl bych ji znovu otevřít sám sobě? Dát jí ve mně místo potom všem? Sklesle se zamračím. Jedna má část se táhne vzadu a ta druhá už je dávno pryč od toho všeho.

...

V noci když Stiles usíná se vydávám ven. Potichu zavírám dveře, abych ho nevzbudil. O mé noční vycházce vědět nepotřebuje. Posílám zprávu Malie. Malia je ve smečce kojovlkodlak. A taky je má rodina. Je Haleová a to z toho důvodu, že Peter si udělal před lety dítě o kterém donedávna ani nevěděl. Je skvělá, vlastně vlastnostmi celkem stejná jako já, jen veselejší. Domluvil jsem se s ní na schůzce. Nasedám do auta a odjíždím pryč směr z Beacon Hills.

Cesta netrvá moc dlouho. Zhruba dvacet minut. Malia vystupuje ze svého auta a nasedá ke mně. Vřele, ale starostlivě se usměje. ,,Tak povídej. Jsem jedno ucho."

Nadechuju se. Jak mám Malie shrnout můj problém se Stilesem. No, řekl bych, že co nejvíc šetrně. Stisknu pevně volant a začínám o dni kdy přišel Stiles do města až po dnešek. Nevynechávám detaily. Vlastně je ani vynechat nejdem protože Malia chce vše vědět dopodrobna. Užívá si to. Vynechávám jen jednu jedinou věc a to, že už nejsem alfa. Myslím, že to prozatím vědět nepotřebuje.

,,A on mě prostě...děsí. Dělá mě šťastnějšího, dělá ze mě někoho jiného a nejhorší na tom je, že to mé jiné já ...to nové kterým mě dělá se mi líbí. Pokaždé když ho vidím se přímo měním. Nevím jak to zatraceně dělá, ale takovou touhu po někom jsem toužil jen jedinkrát v životě a myslel jsem, že víckrát už to nepocítím, ale teď je to ještě víc silnější než kdy dřív. Je to tak intenzivní a flustrující. Nesnáším ho, ale vlastně to tak asi není. Protože kdykoliv se od něho vzdaluju mám o něho strach. Takže se ani nevyznám ve svých pocitech. Kdybych ho nesnášel tak o něho přece nemám strach...ale i teď i když jsem od Beacon Hills jen pár kilometrů mi chybí a cítím se za něho až příliš zodpovědný. Je to komplikované. Tím pohledem jakým se na mě dívá...a jak se snaží aby o mě věděl všechno.." zasměju se. ,,Myslel jsem si nejdříve, že je to jenom lidská zvědavost, ale ne...jsem si jistý toho, že on mě znát potřebuje. Neřeknu ti jak to vím, prostě to cítím. Je mi v plno okolnostech tak moc podobný. A i když ho znám krátce on jako by mě znal celý život. Nechápu jak je to možné...já ho asi..." odmlčím se, protože nevím jestli to dokážu vyslovit.

Malia se však pousměje. ,,Miluješ ho?"

Zavrtím hlavou a ruce si přitisknu na tvář. ,,Sakra já vůbec nevím."

Malia se zasměje a nakonec tím smíchem nakazí i mě.

,,Věř mi v čas to poznáš. Nech to být, přijde to samo. Ale jedno vím jistě...pokud tohle všechno cítíš tak to rozhodně láska je."

Přikývnu. ,,Děkuju. Ani netušíš jak moc jsem to potřeboval říct někomu nahlas."

,,Hlavně buď opatrný. Pokud je grounder, není zrovna bezpečný. Brzo se připojíme, jen co skončíme s naší prácí." slabě se usměju. ,,Taky buďte opatrní."

Malia mě obejme a během chvilky je pryč. Vyjíždím zpět a úsměv mi pohrává na rtech.

...

Učím Stilese bojovat. Tentokrát nepoužíváme triskelion a nesnažíme se o kontrolu. Ale snažím se mu vysvětlit, že umět bojovat tělem musí umět taky. Je to důležité a jedna část mě. Neumět se rvát tak tady snad už ani nemám co dělat.

Když po několika jeho pádech na zem vidím v očích jeho zuřivost, vím, že jsme na správném místě.

Kapitola 11 :* :33333 Uvítám komentáře. VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.