[With you...] *STEREK*

[Stiles Diary - 11 - The End]

Věnováno všem.

Malia pro mě byla jako sestra.

Všechno se změnilo od základu a děcák už mi nepřipadal tak hrozný. Dokonce si můžu dovolit říct, že jsem ho začal snášet. Když tu byla ona neměl jsem strach. Měl jsem spíš pocit štěstí. Jako za "starých" časů. Naučila mě spoustu věcí...třeba ovládat mé noční můry a dokázat rozlišit noční můru od nočního děsu. Ten trik se mi zamlouval...hlavně kvůli tomu jaké jsem s tím začínal mít potíže...ale hlavně zdýcháním. Občas mě přepadla úzkost, ale s ní to bylo vážně mnohem snadnější. Dodala tomuhle místu světlo. Ze špatného dokázala udělat dobré. Byla jako anděl...někdy se mi nezdála skutečná a já se občas sám sebe ptal jestli jsem si Maliu jen nevysnil. Fantazie je někdy zlá věc, když si dokáže každého omotat okolo prstu a zničit ho...vtáhnout ho do sebe a uzavřít. Já se naštěstí před ničím neuzavřel...právě díky Malie.  Myslel jsem, že to spolu zvládnem...ale pak vám někdo může všechno vzít...v jediné sekundě. Ona měla mnohem větší štěstí než já...vyrůstali jsme spolu přes rok...a pak si ji adoptovali. Nikdy na to nezapomenu. Zanechala mi jen její fotku...Hrdlo se mi stáhlo a to světlo, které tu bylo, odešlo s ní. Zase to byl den za dnem nejhorší v mém životě. Neměl jsem chuť lézt ostatním na oči, dokonce jsem čekal že mě zase začnou mlátit a upřímně v té chvíli mi to bylo fuk, dokázal bych snést jakoukoliv bolest, ale nic z toho nepřišlo. Byl jsem jim už ukradený. To byla taky její zásluha. At jsem se podíval kamkoliv všude mi ji to připomínalo. Ráno když mě pustili z pokoje jsem se zadíval naproti na bílé dveře a vědomí, že tam není mi nedalo spát. A tak roky ubíhali...a do mých osmnáctin zbývalo jen pár dní. Zeke a Theo se dostali ven už dávno...já tu byl teď jeden z nejstarších, ale alespoň jsem si nehrál na kápo. Vždyť mi ty lidi byli ukradení. Neměl jsem touhu někoho z nich vlastnit nebo snad velit. Takový já nikdy nebyl. Byl jsem samotář a má vlastní společnost mi stačila. Občas jsem trpěl samomluvou, ale moc jsem si z toho nedělal.

O pár dnů později.

Dveře se naposledy otevřou. Na zádech mám připravený batoh s pár věcmi, které mi dali a penězi které mi zanechal otec. Ať jsem se snažil sebevíc se soustředit na to co mě čeká, nešlo to. Bál jsem se vyjít ven. Nadechl jsem se a už se neohlížel. Naposledy si prohlédl bílé dveře kde dřív bývala má přítelkyně z dětství a rázným krokem se nechal doprovodit až ven. Dveře se za mnou zavřeli a já se nadechl čerstvého vzduchu...tak takový je to pocit. Všechno ve mně začalo pracovat na plné obrátky a já se cítil...živý. V tu chvíli jsem se rozhodl. Vrátím se zpátky do Beacon Hills.

Konec STILESOVA DENÍKU :) Od zítra můžu začít s první částí z Derekova pohledu. Nevím kolik to bude mít částí, to že With you jako takový mělo přes 50 částí, neznamená, že z pohledu Dereka to bude mít taky tolik :D Může to mít třeba jen 10 nebo taky 20...prostě vůbec netuším. :) Děkuju za krásných 6.300 čtení.

VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.