Tarannell-Zapomnění

14. Horší než noční můra

Je mi zima. Uvědomím si, a tak se schoulím do klubíčka. Chlad mě donutí otevřít oči a já si brzo uvědomím, že jsem pod vodou. A že mě unáší proud. A nevím kam.

Najednou se kolem mě něco mihne. Tmavého. Na sekundu, a pak je to pryč. Polekaně se ohlížím kolem, když v tom je ta tmavá věc za mnou. A opět brzy mizí. Točím se v kruzích, snažíc se zahlédnout co to je, když vtom spatřím na malý okamžik lesk a uvědomím si, že ta věc má šupiny.

Vtom mou pozornost upoutá něco dalšího. Velký o dost světlejší objekt spadnul do vody. Odkud, to nevím, protože odsud nelze spatřit hladinu. Každopádně ona věc sebou zmítá a tvoří vír bublin. Ty se po chvíli rozestoupí, takže v zmítajícím se klubku rozpoznám Freda.

Pod ním se objeví tmavá šmouha, proplave kolem něj a poté zmizí v hlubině. Ryb se najednou kolem něj sejde víc. Obklopí ho. Snažím se plavat k němu, ale ocas jedné z nich mě šlehne do obličeje a pošle mě na opačnou stranu. Pluju pryč, když vtom mezi tmavými šupinami ryb uvidím něco, z čeho je mi špatně. Voda se zbarví do ruda.

Včerejšek byl teda zvláštní, uvažuji brzo ráno poté, co se zbavím nepříjemného pocitu z dalšího z mých šílených snů. Kdo by chtěl Freda unést?

Po chvíli dumání se donutím vyjít ven. Potřebuji trénovat, a to hodně.

„Nevadilo by ti tedy, kdybych se jejího tréninku na chvíli ujal?" slyším někoho říkat Rufovi, který mu ne moc nadšeně odpoví: „No...asi nakonec ne. Když mi slíbíš, že ji totálně nezničíš!"

Zastavím se, jak ta osoba může vědět, že mě teď trénuje jen Ruf? Chci ale vědět, kdo to je, tak hned pokračuji v chůzi. Vyjdu zpoza rohu a zarazím se, protože můj pohled spočine na Drixovi. Podívám na Rufa s obočími nahoru. Co ten tady dělá?

„Drix se nabíd, že teď chvíli povede tvůj trénink. Já si myslím, že elfové sou mnohem lepší bojovníci než lidé, a proto tě může leccos naučit. A vysvětlit ti věci, které já nedokážu," omluvně se na mě podívá můj učitel a vzápětí dodává: „Mě se to celkem hodí, jelikož bysem chtěl jít najít Freda. Je pro mě o dost důležitější než nějakej turnaj! Který je ale pro tebe velká příležitost, takže bude nejlepší, když se na něho budeš dál soustředit, i když na chvíli beze mě."

„Vypadáš si jistý. Dobře," odpovím mu, přestože se mě neptal, jestli s tím souhlasím.

„Kam se vydáš nejdřív?" následně se zajímám. A snažím se působit v pohodě. Protože elf, který mi neodpověděl na otázky mě teď trénuje. A já se s tím zvládnu vyrovnat bez jediné scény. Všechno je v pohodě. Nic se neděje. Všechno je jak má být. A já jsem v pohodě.

„Asi se poptám ve vesnici," odvětí naprosto unaveně. Vzalo ho to neskutečný způsobem. Promne si unavené oči. „Možná najdu nějaké stopy před barákem nebo kolem v lese."

„No, my už tě teda nebudeme zdržovat od pátrání. Viď, Lio?" zkrátí naši konverzaci elf a nedá mi tak prostor dále uvažovat nad tím, jestli by nebylo lepší na turnaj zapomenout a jít pro Freda taky. Nelíbí se mi to, ten elf by tu vůbec neměl být, takže jen kývnu. Ani jeden se netváří tak, že bych ho zviklala. Beztak se na tom dohodli předem!

„Připrav si pár věcí, ale jen na lehko, poběžíme na jedno krásné místo!" zavelí vzápětí elfí vetřelec a já jdu provést jak řekl a pokouším se u toho dát najevo, že se mi to nelíbí, alespoň svým vzezřením. Myslím, že se mi to docela daří, soudě dle jeho už méně nadšeného výrazu. Do batohu si vezmu nějaké jídlo, pár dýk a čutoru, kterou naplním vodou. Připevním k němu také luk a vak s šípy. Myslím, že mám všechno, a tak si batoh hodím na rameno a zamířím ven z pokoje. Když vyjdu ven z domu, Drix už tam na mě čeká a usoudím, že Ruf už je asi ve vesnici, protože ho tu nikde nevidím.