Tarannell-Zapomnění

49.

,,Ne, trpaslíci nejčastěji obývají podzemí, ale někteří mají části obydlí i na povrchu." Odpoví Drix pobaveně.

,,Aha," odpovím zbytečně. Asi je mu jasné, že jsem to nevěděla. Potom ale nechápu jeho pobavení.

Dál už pokračujeme mlčky, protože už mě nenapadá na co se ho zeptat. On zase vypadá zahloubaně a ne, že by se mu chtělo povídat.

Proto mě překvapí, když najednou vyhrkne: ,,Už to mám!" 

,,Co máš?" zajímá mě.

,,Napadla mě další věc, kterou jsem ti neřekl!" usměje se vítězně.

,,A to je?" připomenu mu, že na ni možná přišel, ale ještě mi ji neřekl.

Na chvíli se zamyslí, jako by uvažoval, jestli mi to má prozradit teď nebo až někdy jindy, ale nakonec řekne: ,,To, že elfové žijí ve městě i s kouzelnými tvory, to by tě mohlo trochu překvapit!"

,,Dobře... ale teď asi nepotřebuji znát detaily, že?" ujistím se, protože mi to nedává smysl, ale nepřijde mi to v tuto chvíli jako podstatná informace.

,,Nemyslím si!" ušklíbne se můj společník a tím mou domněnku potvrdí.

,,Kam přesně teď máme vlastně namířeno?" zeptám se tedy na něco jiného.

Elf se na mě otočí: ,,Já ti to neřekl?" oplatí mi otázku otázkou.

,,Ne, nic konkrétního nevím, kromě nějaké řeky. Myslím, že to bylo Kirlen," nejsem si úplně jistá jejím názvem.

,,No, právě teď míříme do jedné krásné vesničky, kde si půjčíme loď a dál budeme pokračovat po řece, protože je to rychlejší než pěšky. Jméno té vesničky zní Wendar a už se k ní pomalu ale jistě blížíme!"

,,Tak to jsem ráda, že mi to říkáš alespoň teď!" usměji se, protože jsem ho donutila mi prozradit něco bližšího.

Když tam ale skutečně dojdeme, je to úplně jedno. Teď nezáleží na tom, kdo věděl nebo nevěděl, kudy máme dál namířeno, protože po vodě zde není ani památky.

Řeka totiž vyschla. Teda ne úplně vyschla, ale jak nám prozradil nejbližší kolemjdoucí elf, pramen řeky si totiž pro sebe před nějakou dobou zabral elari, ať už je to cokoli, a nikdo se tam už neodváží jít, protože ti odvážlivci, kteří se ho vydali vyhnat, se vrátili v méně než polovičním počtu a v hrozném stavu. A mnozí z těch zbylých následně podlehli zraněním. No a když už žádná další voda nepřitékala, proud se pomalu zmenšoval a zmenšoval, až nakonec koryto vyschlo úplně.

Zatímco se Drix pokouší vymyslet co dál a nechá mě stát před nějakým obchodem, kochám se zdejším prostředím. Pořád to tady totiž vypadá jak les a malebné domky většinou v korunách stromů sem dokonale zapadají. 

Když se mě známý blonďatý elf vyřítí ze dveří jak velká voda a málem mě porazí na zem, zrovna pozoruji dva malé elfíky, jak si hrají.

,,Rychle, Lio! Musíme co nejdřív k pramenu!" táhne mě Drix pryč od místa, kde mě zanechal.

,,A proč? Vždyť ten elf říkal, že zrovna tomu místu se máme vyhnout, protože je tam ten elari nebo kdo!" pokouším se vyprostit z elfova pevného stisku.

Otočí se na mě, ale nezpomalí, ani mě nepustí. ,,Jó... ten mi tak bude říkat, kam mám a nemám chodit!" protočí nad mým argumentem oči.

,,A proč by nemohl mít pravdu?" nechápu jeho chování.

Konečně se zastaví a pustí mě.

,,Vážně se bojíš nějakého malého elariho?" zeptá se trochu uštěpačně, ale taky posměšně.

,,A kdyby jo? Co by se stalo? Jak mám vědět, jestli se toho bojím, když ani nevím, co to je?" zamračím se na něj. Tohle od něj není fér!

Trochu se zarazí a všechno napětí z něj spadne.

,,Promiň, Lio. Neustále zapomínám, že si nic nepamatuješ!" omluvně se usměje vzápětí. ,,Elari pro nás nebude žádný problém! Hlavně potřebujeme co nejdřív obnovit pramen řeky, ať můžeme vyrazit co nejdřív!"

,,Dobrá tedy, omluva se přijímá!" kývnu na což se opět rozejdeme stejným směrem jako předtím, ale zdaleka ne tak zběsile.

,,Ale proč se tak upínáš na tu řeku?" není mi jasná další věc.

,,No protože je to ta nejrychlejší cesta, která tu vůbec je! Nebo možná jedna z nejrychlejších, ale rozhodně je pro nás teď nejvýhodnější, protože se do Gallivare potřebujeme dostat co nejdříve!" otočí se na mě, ale neustává v cestě.

Najednou se znenadání zastaví, ale naštěstí je mezi námi místo, a tak do něj nevrazím.

,,Radši počkej tady!" ani se na mě nepodívá. Asi spoléhá na to, že ho budu jako pejsek poslouchat na slovo, ale to byl poněkud chybný předpoklad!