Tarannell-Zapomnění

98.

Zamračím se. „Na to, abys mohl něco takového slibovat se potřebuješ nejdřív vrátit mezi živé, což pro začátek znamená trochu si odpočinout, nabrat síly. A taky naprosto žádný trénink!"

„Co bych to ale byla za elfa, kdybych ti s tím znovunabíráním sil trochu nepomohla, že?" vezmu jeho dlaň do svých a zavřu oči. Znovu sahat po magii je příjemná změna, ale nedělala jsem to už tak dlouho... co když něco pokazím?

Po troše hledání konečně objevím to, co potřebuji. Hmátnu do klubka energie. U Anarett! To je tak skvělé moct zase kouzlit! Dokud jeden nemá svou sílu zpět, ani si neuvědomí, jak moc mu vlastně chyběla!

Začnu pomalu uvolňovat jedno vlákno. Představím si, jak se ode mě odděluje a přechází ke Drixovi. Když ucítím, že výměna energie proběhla tak, jak měla, rozpletu pramínků víc a provedu totéž.

Tak, Drixi. Teď se budeš uzdravovat o něco rychleji a méně bolestivě, protože magie přece ochraňuje svého nositele. Hned mám lepší náladu.

„Tar, to ne. Nebudeš se moct s nikým spojit." Uslyším slabě protestovat Drixe. V jeho hlas zní úleva, což mi vykouzlí úsměv na tváři.

„Ale budu, neboj." Otevřu oči a věnuji mu ještě širší úsměv, který je snad dostatečně uklidňující. „Jen jsem se chtěla přesvědčit, že pořád ještě umím ovládat dar magie. Zbytek ti dám až potom."

„Nemusíš," lehce se nadechne na další protesty, ale já ho rychle přeruším.

„Ale já chci, Drixi. Chci, aby ti bylo líp." Pokrčím rameny. „A jestli ti k tomu pomůže má magie, tak ti věnuji všechno. I ten poslední ždibec, který mám."

„Ale máš pravdu, musím informovat krále o tom, že jsem vás našla." Otočím se na Ranzu. „A měla bych to udělat co nejdřív, ať se sem můžu vrátit."

„A taky Jasminne." Střelím ještě pohledem k Drixovi. „Mám pro ni důležité novinky."

Král má přednost. Uvažuji, když odcházím někam, kde budu mít víc klidu. Kolem stolu ještě pořád sedí usazení elfové. A soudě podle jejich hlasitosti a Walariakova živého gestikulování doprovázeného salvami smíchu, tady prostor pro soustředění není.

„Tak běž na chodbu, za Larïou." Navrhne Ranza.

„Ty mi snad čteš myšlenky?" zvednu obočí a otočím se na něho.

„Já čtu leda tak tvůj nesouhlasný pohled jejich směrem," zavrtí hlavou a uvelebí se vedle Dreshe.

Vejdu tedy na chodbu, kde skutečně spatřím na zemi sedět drobnou tmavovlásku.

„Už tě z těch hromotluků taky bolí hlava?" špitne a dívá se přímo vpřed. Zalétnu pohledem na protější stěnu, kde je namalován muž sázející obilí a loďka vyplouvající na moře přímo vstříc bouři.

Žádná ze scenérií mě nezaujme, a tak si přisednu vedle Larïe a začnu vytvářet nové spojení.

Kdo se opovažuje mě rušit během setkání s Radou?  Rozlehne se mou myslí rozezlený hlas našeho vládce.

To jsem opět já, pane...

Zase ty, Tarannell?! Awerynův křik rezonuje snad každou buňkou mého těla. To snad nemyslíš vážně! Říkal jsem ti přece, že máš čekat! To znamená nepodnikat žádné...

Našla jsem je, a tak bych ráda podala nové hlášení. Skočím mu do řeči, za což si vysloužím zvuk nápadně podobný zavrčení. Napadne mě, že to asi nebyl nejlepší nápad, ale už  s tím nic nesvedu, a tak pokračuji. Osm elfů včetně velitele Zaara. Z toho tři vážně ranění. Zbytek skupiny je možné považovat za hrdiny.