Tarannell-Zapomnění

64.

,,A o co ti teda jde?" nevzdávám svou otázku. Jednak mě to začíná zajímat a na druhou stranu pořád potřebuji získat čas pro Drixe.

,,Počkat, počkat! To se mě teď doopravdy ptáš? Po tolika letech!" nevěřícně na mě zařve ten Vaknen nebo jak se to vůbec jmenuje ten tmavooký elf.

,,Ano, ptám! Byl bys prosím tak laskav a vysvětlil mi to? Byla bych moc ráda, kdybych chápala, o co tu jde!" zdržuji. Třeba se dozvím něco nového, kdo ví.

,,To je nějaký vtip?" je elf naprosto rozhozený. Potom ale zavrtí hlavou a nahlas rozkáže: ,,Tak teď!"

Když se nic neděje, tak už zase křičí. ,,Tak dělejte! Kde to vázne!"

,,Pane, ona opravdu vypadá, že si nic nepamatuje!" ozve se nápadná blondýnka napravo ode mně.

,,Co když je to všechno pravda?" přidá se někdo z druhé strany.

V ten moment, kdy se chystá Vaknen odpovědět, se ozve velká rána a mě smete dozadu tlaková vlna. Spadnu na zem, ale ihned mi někdo pomáhá vstát.

Ten někdo je Drix.

Sotva stojím, už mě táhne pryč. Zpátky do města.

Otočím se na skupinu elfů, kteří se méně nebo více úspěšně pokouší sesbírat ze země. Nejdříve se to podaří tmavookému elfovi a druhému hned vedle něj.

Jeho kouzlo letí přímo na mě. Jenže než ke mě stihne modrofialový paprsek doletět, tak do něčeho narazí. A sklouzne dolů, vypadá to podobně jako když déšť bubnoval do bariéry proudící z kamenů. Takže ta trpasličí magie funguje jinak než Drix tvrdil! Orázka je, jestli o tom on ví nebo ne!

Ještě pořád běžíme, i když už jsme mimo dosah elfů. Drix neustále měnil směr, zahýbal, šli jsme dokonce jedním místem dvakrát! Navíc kolem nás procházeli další elfové i tvorové.

A nezdá se mi, že by bylo tak těžké se ztratit v davu, když je tu tak živo.

,,Kdo to vůbec byl a co po nás chtěl?" zeptám se Drixe, jakmile dorazíme zpět do Doupěte. Tázaný se na mě útrpně podívá a hlasitě si povzdechne.

,,To byl Vanken, se svými nohsledy! Už od výcviku nemá rád některé konkrétní elfy, jelikož s nimi jednou rozehrál hru, ve které prohrál. Jenže to nedokázal skousnout, a tak vznikl v podstatě zbytečný spor. Který ale berou obě strany nadmíru vážně. Hlavně teda jeho strana, nutno podotknout," začne unaveně vysvětlovat.

Rozvalí se na posteli. ,,Bylo to hodně hodně dávno, ale jeho to ještě nepustilo. A ta druhá strana už to potom ani nechtěla řešit, ale on si nedal pokoj a zacházel pořád dál a dál. A tak to doháněl do stále větších krajností! A dospělo to do takových fází, až to začalo být opravdu nebezpečné. Zároveň se začali elfové hlásit buď k jedné straně nebo druhé. A tak se to celé začalo nabalovat. Až ten původně malý svár přerostl až v nenávist a rozdělil společnost na dva nepřátelské tábory!" dokončí myšlenku, která mi asi uniká.

,,Takže elfská společnost je teď roztříštěná a tohle je náš nepřítel, kvůli něčemu, co se stalo před mnoha lety? Kvůli něčemu ne úplně důležitému?" pokouším se si v tom udělat jasno, zatímco si sedám ke stolku.

,,J- jo!" zívne. ,,Víš, magie je někdy dost vyčerpávající! Ti ostatní byli jeho nohsledi. Všiml jsem si Aini, Ranza, Arta, ale teď se mi o tom zrovna nechce mluvit, víš," trochu se posune, aby si udělal pohodlí.

Přistihnu se, že se na něj celou dobu dívám, i když zrovna nic neříká. Proto se donutím podívat na stůl, kde leží právě kniha o historii města, kterou mi dal.

Z prohlížení jejího obalu mě vytrhne hlasité chrápání. A já si myslela, že se snaží utřídit si myšlenky!

Pátravě se na něj zadívám. Můžu mu věřit? Je možné, že by to dělal z nějakého důvodu, o kterém se mi nezmínil? 

Přiblížím se až k němu. Vypadá úplně jinak než spí. Žádný nabručený elf, ale někdo mě zcela cizí!

Každopádně mi zatím nechce ublížit. Protože jinak by mě nevytahoval z obklíčení od toho Vankena, ne? Jak mám vědět, komu věřit? Co když není na mé straně ani jeden? Co když je to celé jinak?

Zatímco přemýšlím, sundám mu boty a dám je na zem. Přece jim to tu nezašpiní! Pak z pod něj vysoukám přikrývku a přehodím ji přes něj. Ještě jednou toho chrápajícího elfa přejedu pohledem a jdu si sednout ke knize, kterou jsem původně vůbec neměla v úmyslu číst. Ještě dojím zbylé ovoce, které by se jinak v brašně zkazilo.

Z počátku se nudím, ale potom je v textu zmíněna Anarett, což probudí mou zvědavost. Jelikož kniha obsahuje ve spojitosti s ní spekulaci, že to ona se údajně oddělila od elfů, aby stvořila trpaslíky. Podle některých to bylo kvůli neshodám s ostatními gnithëmskými elfy.

Co mi ale uvízne v paměti je věta, které nerozumím, ale i přesto mi přijde známá.

Insatesimi èstę vèriteble conhacére interdo plasma y tämbién lō che èstę loröyo chïusuré.

Postupně se začne stmívat, a tak knihu raději zaklapnu a taky jdu spát. Jenže to nejde tak snadno, protože ta věta nejde vytěsnit. Nutí mě se nad ní zamýšlet znovu a znovu.

Nakonec usoudím, že se na ni ráno zeptám Drixe.

Proč jen mám pocit, že nerozumím tomu, co se kolem mě děje?