Tarannell-Zapomnění

57.

,,Já jsem naprosto klidná!" odpovím i přes to, že nechápu o čeho se tím snaží docílit.

,,A teď už mě budeš poslouchat?" zeptá se mě jak zlobivého dítěte, což se mi zrovna dvakrát nezamlouvá. ,,Nemluv se mnou prosím takto!" upozorním ho na to. 

,,A ano, teď ti rozhodně věnuji svou pozornost a snažím se vnímat tvá slova!" trochu naštvaně mu odpovím na otázku.

Protočí oči a vzdychne: ,,To je dobře. Tak poslyš, teď bych ti rád ještě jednou osvětlil jednu důležitou věc. Nikam skákat nebudeš ani ty, ani já!" 

Pozorně si prohlédne můj teď už o něco méně strnulý výraz a pokračuje: ,,To, proč jsme tu, je to, co se ti tu snažím celou dobu vysvětlit! No prostě..." Snaží se vyjádřit a já pořád nechápu kam tím vším směřuje.

Vtom kolem nás projde elf, který si něco veze z bedny kousek od nás. Potom to přehodí přes lano, kterého jsem si nevšimla. Odrazí se a skočí. Neskončí ale na zemi, jak bych předpokládala. Dostane se bezpečně na druhou stranu po tom laně.

Drix najednou ztichne, což mě trochu překvapí, protože jsem jaksi nepostřehla, že ve vysvětlování pokračoval. Upps.

,,Tak tohle je to, co se ti snažím celou dobu vysvětlit!" povzdechne si potom a čeká na nějakou mou reakci. V jeho pohledu se zračí únava.

,,Aha... tak... hmm," nemám mu na to co říct. Nevím, jak na to mám reagovat, ale tak zkusím to nezpackat ještě víc.

,,Takže mi chceš jen vysvětlit co dělat, abych se bez problémů dostala na druhou stranu?" zeptám se a snažím se při tom tvářit co nejvíc neutrálně a přiznám to, taky trochu nevinně, protože ho nepotřebuji rozzuřit ještě víc.

,,Ano to chci!" najednou zní podivně klidně. Ty jeho změny nálad mě jednou zabijí! Vůbec nevím co si myslet, co čekat!

,,A co mám teda dělat!" prohodím opatrně.

Provrtá mě zvláštním pohledem a já už se pomalu chystám na výbuch, ale jen se ušklíbne a dá se do vysvětlování. ,,Je to prosté!" zhluboka se nadechne a vytáhne něco z oné bedny kousek od nás. ,,Vezmeš taky tady ten speciální provaz. A potom ho úplně stejně jako ten elf před chvílí přehodíš přes to lano. Zatím chápeš?" podá mi ho a v očích se mu zableskne.

,,Chápu," přikývnu, pořád opatrně.

,,Výborně!" ušklíbne se a podá mi jeden provaz, zatímco druhý si nechá. Kdy stihl vzít dva?

,,No, prostě ho přehodíš!" udělá to a opět se na mě otočí. Jeho výraz nevěstí nic dobrého. ,,Potom se odrazíš a já tě na konci chytím, protože se nemůžeš zastavit magií!" rychle dokončí, mrkne na mě a odrazí se.

On se prostě odrazil a nechal mě tady!

Asi dvě vteřiny se rozmýšlím, ale pak už neodolám a musím se podívat, jestli se v pořádku dostal na druhou stranu. No co bych tady pak sama dělala? To vůbec není, že bych se o něj bála! Ani trochu, něco takového absolutně popírám!

Mírně se nakloním a když mě on uvidí, provokativně zakřičí: ,,Tak už pojď! Nebo se snad bojíš?"

Drixi, ty provokatére! U Anarett, až se mi dostaneš do rukou, tak si mě nepřej! Spílám mu, přičemž sbírám dost sil, abych se vydala za ním a nerozmyslela si to.

Obezřetně se postavím ke kraji, blíž k lanu a potom přehodím to speciální lano, které držím přes to dlouhé lano, které je zdá se pořád nataženo. Jo, k mé smůle nikam nezmizelo, což by mi vůbec nevadilo.