Tarannell-Zapomnění

44.

Ráno se cítím tak dobře jak nikdy předtím.

Opatrně vstanu tak, abych Drixe neprobudila. Po včerejšku si zaslouží ještě spát.

Podívám se na něj. Vypadá docela roztomile, když spí. V hlavě se vrátím k mým včerejším myšlenkám. 

Popřemýšlím nad tím a mám jasno. Bylo to zkrátka únavou. Drix se mi rozhodně nelíbí. Vůbec. Není zkrátka můj typ.

Napiji se ze své čutory. Je tam sotva hlt.

Rozhodnu se jít hledat nejbližší zdroj vody. 

Znovu se podívám na spícího elfa, který al nevypadá, že by se měl v nejbližší době probudit. Rozhodnu se, že budu rychlá a stihnu to než se vzbudí.

Vydám se vlevo do mírného svahu.

Po ani ne dvou minutách hledání, nacházím malou studánku. Z ní naplním svou i Drixovu čutoru.

Když se vrátím, ještě spí, nebo to tak na první pohled vypadá, proto sebou překvapeně trhnu, když na mě zničehonic promluví.

,,Kde jsi byla?" zní to trochu ospale a vyčítavě, asi se mu nelíbí, že jsem si jen tak zmizela. Nebo mu vadí, že jsem odešla od něj po tom, co mi pomohl?

,,Hledala jsem vodu," podám mu jeho čutoru a nijak nereaguji na jeho tón. 

Vezme si ji. No spíš mi ji vyškubne. Ani tomu nevěnuji pozornost. Rozhodla jsem se neřešit ty jeho věčně proměnlivé nálady.

,,Díky za ten včerejšek." Pokračuji, ale mám pocit, že samotné poděkování nestačí, i když toho vlastně až tak moc neudělal. Nebo jo?

Já nevím. Potřebovala jsem podporu, ale asi to celé ve své hlavě zbytečně zveličuji. 

,,Za nic." Pokrčí rameny, ale už nezní uraženě ani vyčítavě. Už se k tomu nevracíme.

,,Budeme dnes ještě trénovat nebo se rovnou vydáme na cestu?" zajímá mě.

,,Jo, ale jen chvíli. Připrav se jak uznáš za vhodné," ponechá mi v tomto volnost.

Jdu si pro zbytek zbraní. Nemám potřebu s sebou všechno neustále tahat, stačí mi jen dýka od Rufa a několik stále nedokonalých šipek.

Když si na Rufa vzpomenu, zasteskne se mi po něm. Co asi teď dělá? A jak je na tom Fred?

Přemýšlím o nich, když si připínám své meče a následně se jdu protáhnout. Začnu od hlavy a postupně si protáhnu snad každý sval v těle.

Když už nemám co dělat a zjistím, že Drix, který něco kutí nevypadá na to, že by se ke mně v nejbližší době přidal, tak si sednu na zem do tureckého sedu a čekám na něj.

Mou pozornost brzy zaujme barevný motýl, který poletuje sem a tam. Je překrásný a mám pocit, že nic podobného jsem nikdy neviděla.

Motýl třepotá křehkými křídly, která se na světle třpytí. Náhle změní směr k elfovi.

Chci na něj křiknout ať se podívá na tu nádheru, ale to co spatřím mi nedovolí vydat ze sebe byť jen hlásku.

Mezi mnou a Drixem stojí dva obrovští tygři.

Zamrkám, nedokážu uvěřit tomu co vidím.

Ale moc nepomáhá ani potřesení hlavou, protože na louce pořád postávají dva tygři velikostí rovnající se koni.

Drix nevypadá ani trochu vyvedeně z míry. Dokonce něco říká a u toho gestikuluje.

Počkat, on si s nimi povídá? Ale jak?

Tak trochu nerozumím celé situaci, takže se prostě zvednu a bez jediné myšlenky na onoho motýla, co mě předtím tak zajímal, nebo na sebezáchranu se jdu prostě podívat, co se to tu děje.

Když už jsem trochu blíž, neslyším Drixe nic říkat a to mě znervózňuje. Jen gestikuluje a něčemu přikyvuje.

Najednou se na mě jeden z tygrů otočí a změří si mě pohledem. V těch  hnědých očích, ze kterých srší inteligence se zableskne, už už čekám, že po mně ten tvor skočí, ale nakonec se otočí zpět k elfovi a mě se neskutečně uleví, že to neudělal.

Všichni tři mě ještě chvíli přehlíží, ale mě se to zdá jako celá věčnost.

Poté se oba tygři otočí k sobě a Drix se konečně otočí ke mně. Popojde se mnou kousek dál a začne vysvětlovat.

,,Tohle jsou Sury a Wanita a chtěli by se k nám připojit, protože taky míří k elfům, ale to už jsi asi slyšela, ne?"

Trochu překvapeně a zaraženě mu odpovím. ,,No... vlastně neslyšela. Jak jsi se s nimi bavil?"

Teď vypadá trochu zaraženě on.

,,No úplně stejně jako se bavím i s dalšími zvířaty. To jsi neslyšela vůbec nic?"

To je pro mě zcela nová informace. ,,Elfové dokáží komunikovat se zvířaty?"

Pokrčí rameny. ,,No jo. Nechápu, že jsi nic neslyšela. Vždyť jsem se s nimi bavil už několikrát!"

,,Ne nic jsem neslyšela ani předtím a ani teď. Takže jak se s nimi teda bavíš?" zeptám se, protože je to pro mě je to svým způsobem fascinující. On si vážně dokáže povídat se zvířaty!