Tarannell-Zapomnění

59.

,,Jsem Drix Nerival Restallon a mám domluvenou schůzku s králem Awerynem Artëm, takže bych vám byl pánové moc vděčný, kdybyste mě a můj doprovod prosím pustili dál!" ujme se slova Drix. Mluví sebejistě se špetkou povíšenosti a výhružek, co by se mohlo stát, kdyby se snad strážní nehodlali držet jeho slov.

,,Och, aha. Ehmm... tak prosím pokračujte!" řekne ten stejný voják a naznačí svému kolegovi, ať se taky stáhne. Když máme volnou cestu, Drix mi otevře dveře a pustí mě dál.

,,Tak to šlo dobře! Čekal jsem, že budeme muset jít zadním vchodem!" ušklíbne se, jen co se za námi dvoukřídlé dveře zabouchnou. Maska nepřípustného a povýšeného elfa je pryč. Teda doufám, že to byla jen přetvářka a ne předtím skrývaná pravda,!

,,Počkej, ale máme skutečně domluvenou schůzku nebo ne?" jsem zmatená.

,,Ale ano, máme. Jen jdeme pozdě, možná jsme ji už prošvihli!" zasměje se bezstarostně. ,,Všechno jde podle plánu!" ušklíbne se vzápětí.

Potom se rozejde chodbami a já opět nemám tušení, kam jdeme. Vladtně ani to, co můj dpolečník chystá, uvědomím s vzápětí. Mezitím, co obdivuji zdejší křišťálové lustry, zdobené dveře a taky koberce, mi vrtá hlavou, jak může tak přesně vědět kam jít? To se vyzná úplně všude?

Poté co projdeme tolika dveřmi a sály už tu krásu ani nejsem schopná vnímat. Začne mi to postupně všechno splývat dohromady. Kdybych se teď měla vrátit, nevěděla bych kudy, protože už mi všechny chodby přijdou stejné. S jednou a tou samou honosnou výzdobou, která mi metr po metru přijde odpornější a taky okázalejší než je nutné.

Drix trochu zvolní tempo, když nahlas zauvažuji, jak se má elf chovat před králem.

,,No, určitě uctivě. A ty ho oslovuj králi a vykej mu, rozumíš! Až si vzpomeneš, tak mi alespoň nebudeš nic vyčítat!" přemýšlí, co by ještě řekl. 

,,Po vstupu do místnosti se ukloň stejně jako já. Radši moc nemluv, to nech spíš na mě! Jo a málem bych zapomněl, pro ostatní elfy stačí oslovení lord. Takže když bys náhodou měla někomu odpovědět, tak řekni vaše lordstvo a taky mu vykej. Ehmm... a to by asi bylo všechno. Kdyby něco, tak se tě pokusím varovat!" ujistí mě ještě.

Potom nás zastaví další stráže a Drix znovu sehraje divadlo.

Za několik dalších zabočení staneme před dalšími honosnými dveřmi, které jsou ale větší než většina ostatních. Dřív než se stráže stačí vzpamatovat Drix rozrazí dveře a se mnou v zádech vpadne dál.

Všichni přítomní ve velkém sále se na nás otočí. Ozve se zalapání po dechu i vzrušený šepot. 

,,Zdravím, náš nejctěnější!" promluví Drix a pokloní se, takže se ho rychle pokouším napodobit. 

,,Co tě sem přivádí, drahý Restallone? Rušíš důležité shromáždění!" zaburácí muž na trůnu a prudce vstane, aby něco udělal s takovou opovážlivostí, až mu málem z havraních vlasů spadne koruna.

Všichni elfové sedící na stříbrných židlích rozestavěných v půlkruhu se jako jeden muž zvednou.

,,Velice se omlouvám, náš nejctěnější, ale bohužel jsme nemohli dorazit na schůzi dříve!" zvedne se z úklony, a tak ho napodobím.

,,Nemohli? Tomu nerozumíme!" rozejde se směrem k nám. Už kráčí klidněji, ale v šedých očích se odehrává bouře. ,,Měli jsme domluvenou schůzi jen s tebou, pokud víme!"

,,Ano, jenže se týká jedné konkrétní osoby, která by jí měla být přítomna!" nenechá se rozhodit Drix a klidně čeká, až k nám král přijde. ,,Která byla považována za mrtvou, která je klíčem k boji proti trpaslíkům a která tu právě teď stojí za mnou!" ustoupí do strany a já teď stojím tak, že na mě všichni včetně krále dokonale vidí.

,,Kdo to je a jak nám může pomoci proti trpaslíkům?" pátravě si mě prohlédne král. Ne že by se o mně bavili beze mně...

Drix začne něco říkat, ale po chvíli se ze slov stane známé nerozluštitelné mumlání. Zkusím se tedy lépe podívat na ostatní přítomné, kteří si po pokynutí opět sednou.

Teď se všichni soustředí na Drixe a neznervózňují mě žádné upřené pohledy. Dokonalá příležitost k tomu, odhadnout je. Někteří se tváří naštvaně nebo spíš kysele. Jiní vypadají spíš překvapeně či nerozhodně. Šedivý elf vpravo mi utkví v paměti, jelikož vypadá obzvlášť šťastně. Ještě několik dalších elfů se usmívá, ale méně. Taky jedna elfka je lehce zapamatovatelná, protože se tváří pořád stejně vážně. Brr, takový kamenný výraz bych teda nemohla vídat každý den!

,,Je to pravda?" vytrhne mě z poohlížení elfů král Aweryn.

,,Co je pravda, králi?" zmateně se zeptám, moc jsem nevnímala.

,,Vidíte, co jsem říkal!" ozve se Drix a zní vítězně.