Tarannell-Zapomnění

81.

Když jsem opět procházela chodbami paláce, připadala jsem si naprosto bezpečně, i když jsem neměla nejmenší tušení, kudy právě jdu. Z jedné strany Nildon a z druhé jde Öronis. Ti dva působí jako mí osobní strážci, tak čeho se bát, že?

„Kdo všechno tu vlastně bude?" nadhodím. A kolik elfů tu vlastně bude? Dodám v duchu.

„Nejsem si tak docela jistý, abych pravdu řekl," pokrčí rameny Nildon. „Nám, jakožto členům Shromáždění byla poslána žádost o účast, ale jestli tam bude i Rada nebo někdo další, tak to nevím."

„Určitě plno dobrovolníků, kteří budou stát o účast na výpravě," pousměje se Öronis a potom mě pohladí po ruce: „Nebudeš tam sama, tak se nemáš čeho bát." Což mě popravdě uklidní méně, než bych si přála.

Vejdeme za skupinkou elfů do sálu, který už jsem navštívila minule. Nebo spíš kam už jsem s Drixem vtrhla. Vzpomínka na něj mě přiměje rozhlédnout se po místnosti, jestli tu někde není.

Všimnu si krále, který se baví s vysokým elfem s krátkými hnědými vlasy a zelenou tunikou i kalhotami. Zaregistruji i Vankena a Jasminne, ale Drix tu ještě není.

Při všem tom zkoumání si všimnu i nepatrných rozdílů oblečení mezi jednotlivými skupinkami. Vankenovo okolí preferuje tmavé nebo fialové barvy a většina z těchto elfů je ozbrojena meči popřípadě luky.

Levá část sálu je osazena židlemi, na kterých sedí elfové víceméně oblečeni do modré nebo fialové. Tito elfové buď ozbrojení nejsou anebo spoléhají na hlouček elfů ve stejných barvách, který se opodál pyšní kopími.

Doprava, kde do teď bylo dost volných míst, si chodí naopak sedat elfové se světlejším oděvem, ale zde někteří zbraně mají. Všimnu si, že velká část sedících zde je přinejmenším pokročilého věku, zatímco uprostřed místnosti na židlemi neosázeném prostotu postávají především ozbrojení mladíci.

Napadne mě, že tihle se jdou určitě hlásit na výpravu. Mou domněnku jen potvrdí to, že snad všichni z nich u sebe mají nějakou zbraň. Nejčastěji teda meče či luky. Nebo rovnou oboje.

„Vy už jste tady! Už jsem ani nedoufala!" něčí ruce se po mně začnou sápat. Ze své dřívější zkušenosti naštěstí vím, kdo to je, a tak protentokrát netasím.

„Zdravím vás," obrátí se Jasminne také k mým rodičům, kteří se na ni chápavě zadívají.

„Přidáme se ke zbytku Rady," řekne polohlasem Nildon a potom se ruku v ruce s Öronis odeberou vpravo.

„Co se děje? Vypadáš nějak přešle!" poznamená zrzka na můj účet, jen co se ti dva posadí.

„Nemohla jsem usnout," pokrčím rameny a pohledem stále hledám Drixe. Proč stále nejde? Kde je? Už už málem zajásám, když ho konečně spatřím vcházet. Potom mi ovšem pohled spočine déle na elfových vlasech a dojde mi, že to není Drix, nýbrž Dresh.

Elfka vedle mě se zašklebí, ale nestihne mi na to nic odpovědět, protože v tu chvíli nenápadnými dveřmi za trůnem vstoupí král Aweryn a celý sál jako na povel ztichne. Ale vždyť ještě před chvílí se přece bavil s tím elfem?!

Dveře se zaklapnou a mně je v ten moment jasné, že už nikdo nepřijde. Že Drix nepřijde. A asi by mi to nemělo vadit, ale vadí. Kde je, když ne tady? Nebo ještě lépe: s kým je?

„Vítejte drazí lordi, bojovníci, tíři, členové Rady i Řádu. Na dnešní Shromáždění jsme vás nechali povolat, jelikož chceme vytvořit unikátní jednotku, jež by měla za cíl ukončit hrozbu, jež pro nás představují trpaslíci, odvrátit hrozícím vojenským střetům a zabránit dalšímu umírání našich druhů."

„Jak pravil nejctěnější!" ozve se sborový výkřik, ke kterému se opatrně přidám. Po něm následuje hromadné uklánění se.

„Nejdřív vybereme vhodného velitele pro tuto skupinu." Ukončí klanění muž usazující se na trůn. „Nějaké návrhy Rado?"

„Proč se ptá místo toho, aby rovnou někoho určil? To by bylo mnohem rychlejší, ne?" pošeptám směrem k Jasminne.

„Bylo, ale je to tradice, kterou je pro vojenské operace nutno dodržovat. Král v tomto případě musí nejdříve vyslechnout všechny připomínky lidu, který reprezentuje Rada. Ostatní zúčastnění se samozřejmě mohou taky zapojit, ale pouze podle protokolu. Jinak by to bylo krajně nevhodné."

„Tak to doufám, že na mě kývneš, až bude ten správný čas se zapojit," navrhnu s úsměvem a když sleduji její náhle ďábla připomínající výraz, vím, že mě podpoří. Takže velitel bude někdo jiný.

Po králově výzvě se na chvíli rozhostí snad ještě větší ticho, než panovalo doteď. Tu chvíli využiji k dalšímu prohlížení všech přítomných. Ještě pořád v davu hledám jednoho konkrétního elfa a taky se přistihnu, že ačkoliv tu není, tak ho se všemi porovnávám.

A s jistým znepokojením dokonce shledám, že tento konkrétní elf vede na plné čáře.

Uslyším vrzání židle a poté uvidím, jak jeden z elfů vpravo vstává: „Za nás návrhy nejsou, náš nejctěnější." Oznámí elf v zářivě modrém hábitu po krátké pauze, během které stihl pohlédnout na všechny sedící okolo. Během té chvíle si mezi sebou jistě stihli vyměnit nejeden krátký rozhovor.

„To snad není možné!" ozve se kousek od nás. Když se tím směrem podívám, všimnu si Walariaka, který nechápavě vrtí hlavou. Oplatím mu pozdrav kývnutím a usměji se, i když nevím, čemu na jejich odpovědi nerozumí. Protože mně přišla docela jasná.

„Názory Rady mají největší váhu," všimne si mého tázavého pohledu Jasminne. „Kdyby se na někom konkrétním dohodli, tak by měl ten dotyčný největší šanci post velitele získat. Ale možná se zdrželi protože jsi dcera dvou jejich nejdůležitějších členů."

„Dobrá. Tak nám návrhy může předložit Řád." Obrátí se vladař na druhou stranu sálu a s ním i všichni ostatní. Většina elfů je napnutá na maximum a podle mě si nechce nechat ujít jediné slovo,  které dnes padne.

„Náš nejctěnější, volili bychom Vankena, jakožto schopného bojovníka, který si s trpaslíky zajisté poradí." Zvedne se elf v tmavě fialovém oděvu, který sedí králi nejblíže.

„No... tak kdyby se ten svého povedeného synáčka nepokusil zase někam procpat, tak to bych se docela divil." Dolehne ke mně další Walariakova poznámka.

„Vankena jako velitele zvážíme, Řáde. Je toto jediný váš návrh?" zeptá se král a upře na muže pohled, který bych já klasifikovala jako nadmíru děsivý. Ovšem nikdo jiný nehne ani brvou, takže je takový výraz v Awerynově tváři asi docela obvyklý.

„Dál jsme se rozhodli, že přeskočíme protokol, jelikož by to bylo velice zdlouhavé." Pronese král a na moment se odmlčí.

Když si je jistý, že má opět plnou pozornost všech, pokračuje: „Ať postoupí krok dopředu ten, kdo má další návrh."

„Snad jsem nepřišel o něco zajímavého," uslyším za sebou toho, kdo tu celou tu dobu nebyl. Co tu najednou děláš, Drixi? Ptám se v duchu.