Tarannell-Zapomnění

66.

,,Stále stejná! Vůbec jsi se nezměnila!" rozhodne se otázku ignorovat.

Prohlédnu si ji pozorněji. Zrzavé vlasy spletené podobným způsobem jako jsem si všimla u Orneis. Dívají se na mě dvě zelené oči a obličej plný pih. Mou pozornost zaujme velká fialová kožená brašna, která ladí s vyšívanou halenku podobného odstínu. Elfčiny bílé kalhoty jsou teď mou vinou trochu zaprášené. Má na sobě také bílé boty z materiálu, který neznám.

Rozhodnu se taky přejít její poznámku: ,,Ptám se znova! Kdo u Anarett jsi?"

,,Já jsem přece Karmeis Jasminne Ferli Taurion! A ráda tě zase vidím! Vítej zpět mezi živými! Musím to toho tolik říct! Čím jen začít..." začne nadšeně švitořit.

,,Takže rozhodně nepatříš k Vankenovi?" rázně ji přeruším. Znělo to hnusně? Znělo, protože tahle holka se na mě asi dost těšila. Ihned si proto připadám jako strašný elf.

,,Buď v klidu. K němu nepatříme ani náhodou!" ozve se po mé levici zničehonic.

Instinktivně seknu oním směrem. Stojí tam černovlasý poměrně mladý, ale vysoký elf. Nebo alespoň mě se zdá mladý. Usmívá se, ale to není nic, co by mě mělo uklidnit. Proč by taky? To že se někdo usmívá ještě neznamená, že mi nechce ublížit!

,,A ty jsi teda kdo?" zeptám se zmateně. Přemýšlím jestli tu stál celou dobu nebo právě přišel.

,,Já jsem Ranza," upře na mě čokoládově hnědé oči, ve kterých planou nezbedné ohníčky.

,,A o mě jste se dověděli jak?" obrátím se opět na zrzku. ,,A jak jste mě našli?"

,,Od Drixe. Přišlo mi úžasné, že se sem vrátil! Chtěla jsem tě vidět co nejdřív! Strašně jsi mi chyběla, víš to?" usměje se Karmeis.

,,My jsem zrovna šli do hotelu, když si tě ona všimla. Tohle v plánu nebylo!" pokusí se to dovysvětlit elf. Když na něho upřu nedůvěřivý pohled, dodá: ,,Vážně! Já jsem chtěl jen konečně vidět někoho, o kom slyším skoro pořád!" a trochu uraženě se zadívá na Karmeis, která je stále na zemi.

,,Já ti říkal, že to není dobrý nápad! Že to Drix asi myslel vážně, když to psal!" dodá naštvaně.

,,Takže my jsme se znali?" zeptám se, abych byla v obraze a schovám meče.

Elfka se zvedne a oprašujíc si kalhoty zavrtí hlavou. ,,Znala ses jen se mnou."

,,Tak jsem tě už viděl a už vás tedy nebudu rušit, dámy!" řekne po chvíli trapného ticha Ranza a otočí se pryč. ,,Jasminne, nezapomeň večer!" křikne ještě než je doopravdy fuč.

,,Jak se mu tě podařilo najít?" vyzvídá zrzka. 

Všimnu si, že i ona je o něco vyšší než já.

,,Já jsem našla jeho. Respektive jeden přítel mě k němu dovedl, abych od něj usmlouvala zbraň. Nakonec jsem dostala tyto dva meče," poklepu prsty na pochvu jednoho z nich.

,,Aha... to zní zajímavě. Kdo je ten přítel?" nepřestává se vyptávat.

,,Jeden člověk, u kterého jsem docela dlouho bydlela," odpovím trochu vyhýbavě. Zatím se mi o Rufovi nechce moc mluvit. ,,Jinak... právě mířím do knihovny. Nevíš, kdo to je?" pokusím se alespoň zjistit něco užitečného, jelikož ona na rozdíl od Ranzy nevypadá, že by měla v plánu se ode mně v nejbližší době oddělit.

,,Ale jasně, že vím! Zavedu tě tam!" zavýskne radostně a vydá se se mnou v závěsu dál ulicí.

,,Co znamená docela dlouho?" vytasí se s dalším dotazem.

V duchu zaúpím. ,,Nechal mě u sebe podstatnou dobu, kterou si pamatuji. Vlastně jsem ho potkala úplně na začátku." Pro sebe se usměji. To byla jedna za těch nejlepších věcí, které mě potkaly!

,,Potkala?" zvedne obočí, zatímco procházíme kolem výrazné červené budovy. Že by to byla ta hospoda, o které mi říkala Orneis?

,,Ano. Byla to první osoba, kterou jsem potkala. Když jsem přišla k sobě, byla jsem v jeskyni, víš," začnu vyprávět, ale okamžitě se zarazím, jelikož mě napadne, že asi není nejlepší nápad to říkat osobě, kterou jsem potkala na ulici. A která na mě skoro skočila!

,,Proč jsi mě vlastně málem přizabila?" taky jí položím otázku. Nemusí se pořád ptát jen ona, ne?

,,Já tě nepřizabíjela! To bylo přátelské obětí na přivítanou!" brání se se smíchem. 

Mě to ale moc vtipné nepřijde. 

,,Jaképak obětí? To byl regulérní pokus o to mě zabít!" ohradím se.

,,Neeee! To nebyl!" protestuje se smíchem. ,,Jen jsi mi strašně moc chyběla!" odmlčí se: ,,Všem jsi chyběla!"

,,Komu? Co myslíš tím všem?" zarazím se. Já je ještě nechci potkat! Bude to divné pro obě strany!

,,Přece úplně všechny! Celou partu a i ty ostatní!" zavrtí nade mnou hlavou.

Zamračím se. ,,To jsi mi to tedy vysvětlila. Fakt díky! Teď už všechno chápu..." chystám se jí připomenout, že ji vůbec neznám, když v tom mě přeruší tiché ,puf'.

Přesně tento zvuk se totiž ozve přímo před námi a jedna elfka se rozplyne. Místo toho se všude okolo snášejí malé třpytivé lístečky.

,,C-co to bylo?" rozhlížím se. ,,Kam se poděla ta elfka?" vrhnu na Jasminne zmatený pohled. ,,Vždyť ještě před chvílí tady stála!"

,,Zemřela," odpoví zrzka se zvláštním výrazem ve tváři. ,,Prostě přecenila své schopnosti! Nezvládla množství magie, kterou využívala a rozplynula se!"

,,To se může stát?" hloupě se zeptám. Z nějakého neznámého důvodu je mi jí najednou strašně líto. Proč se jí to muselo stát? Nechápu sama sebe. Vždyť jsem ji vůbec neznala! Nebo ne?

,,Jo může," pokrčí rameny elfka a asi na mně pozná, jakým směrem se ubírají mé myšlenky, protože dodá: ,,A ne, neznala jsi ji! Takže si to přestaň vyčítat!"

,,Já si to nevyčítám!" protestuji, ale musím přiznat, že se mi ulevilo. 

,,Takže když Drix chvíli potom, co nás dostal ze spárů Vankena, odpadl a do teď nejspíš spí, tak to bylo způsobeno tím, že moc využíval svou magii? Takže proto tolik nekouzlí?" napadne mě poté.

,,Nevím jak moc kouzlí teď! Ještě jsme se neviděli!" usměje se Jasminne. ,,Vy jste se potkali s Vankenem?" vyhrkne vzápětí. 

,,Jo a on všechny odhodil. Zvládli jsme ještě doběhnout do hotelu, kde hned usnul," pokrčím rameny. ,,Proč myslíš, že jsem se tě ptala, jestli k němu patříš?"

,,To mě nenapadlo," ušklíbne se úplně stejným způsobem jako to dělá Drix. Mu to ale takhle sluší mnohem víc. Napadne mě.

,,A jak to že ses hned druhý den vypravila ven? Přestože vás přepadl! A proč vůbec do knihovny?" zvážní elfka.

Vytáhnu lísteček s onou větou a zatřesu jím. ,,Tato věta mě zaujala v knize o historii města, kterou mi dal Drix. A potřebovala bych ji přeložit. No a vzhledem k tomu, že Drix spinkal, tak jsem se rozhodla, že to beze mě chvíli přežije!" vykouzlím na tváři uličnický úsměv. Jak to ta holka dělá, že s ní mám pořád chuť se usmívat?