Tarannell-Zapomnění

53.

,,Tady je to úchvatné!" vydechnu překvapeně následující den, protože jsme po dopolední plavbě konečně dorazili do města, kterým protéká Kirlen. Jmenuje se Sajan a jak mi Drix tentokrát nezapomněl prozradit, je naším dalším krokem v cestě do hlavního města. Další jsou stejnojmenné nížiny.

Dalším pozitivem je, že na zdejší poměry nejsem vůbec vysoká. Naopak, oproti ostatním elfům jsem celkem malá! V tomto ohledu se tu necítím tak nepříjemně, jako tomu bylo u lidí.

O loď se postará Drix. Do dlaně mi vloží nějaké peníze a řekne mi jen, ať nakoupím dostatečné zásoby na cestu a potom si prostě zmizí.

Chvíli bloumám ulicemi, až narazím na trh, což se mi zrovna hodí.

Zastavím se u jednoho z prvních stánků, kde rozložitá bělovlasá elfka volá, aby si ostatní koupili čisté a kvalitní košile. 

,,Nevíte, kde by se daly sehnat potraviny vhodné k cestování za dobrou cenu?" přeruším ji opatrně.

Zamračí se, ale kupodivu odpoví: ,,Najdi ulici Karraden, kde uvidíš malý tmavě modrý obchůdek s desliemi!" ale moc příjemně to nezní, navíc co je to ta deslie?

Usměji se na ni proto o to zářivěji a neodpustím si další dotaz: ,,A nevíte třeba náhodou, kde se tahle ulice dá najít?" to už se na mě rozkřikne, a tak se odtamtud radši rychle vypařím.

Když se vydávám hledat onen obchůdek, ještě pořád mi elfčin naštvaný výraz přijde vtipný, a proto se občas neubráním potměšilému úšklebku.

Mnohem víc vtipnější mi potom přijde jeden elf, který se zřejmě domnívá, že byl adresován jemu.

Ptám se tedy dál, jenže nikdo jiný Karraden asi nezná. 

Už onu elfku začínám podezřívat z toho, že si ze mně udělala dobrý den a žádný takový obchod ani neexistuje.

Vtom ale na rohu koutkem oka zahlédnu něco modrého. Že by to bylo to, po čem se celou dobu pídím? Zamířím tam a když spatřím modré světlo popínavé rostliny, která se rozpíná přes stěnu budovy, začnu si myslet, že je to sice nádherné, ale určitě to není ono, protože tady přece žádný obchod není! 

Nebo, že by desliemi byly právě tyto rostliny? Jakože jsou opravdu kouzelné, hezky svítí, navíc modře, ale já se v tom ani trochu nevyznám! Ale kde by se pak ukrýval ten obchůdek?

Najednou se mezi listy objeví skulina, která se rozšiřuje, až je z ní velká škvíra, kterou se bez zaváhání protáhne elf menší postavy.

V ten okamžik, když prolézá, vykoukne část dveří. Rozhodnu se je na poslední chvíli zachytit, protože mě z nějakého důvodu začne zajímat, co se ukrývá za nimi.

Bez větších obtíží vejdu do malé potemnělé místnosti, která na první pohled působí příjemně i nepřístupně zároveň.

Voní to tu jako v pekárně, takže v duchu zajásám, že jsem ten obchod asi našla.

,,Můžu Vám nějak pomoci?" promluví na mě někdo a já si teprve teď všimnu drobného muže za pultem.

,,Asi ano. Sháním nějaké zásoby na cestu, neměl byste tu něco takového?" zadívám se na něj prosebně.

Souhlasně kývne hlavou. ,,A máte nějaké konkrétnější představy?"

Už už se chystám záporně zavrtět hlavou, ale v tom mi mi mysli vytane název pečiva, které jsme s Drixem tak často jedli.

,,Máte tu mandazi?" zeptám se proto a jsem na sebe docela hrdá, že si takový zvláštní název pamatuji.

Mé nadšení ale tmavovlásek za pultem zchladí. ,,Bohužel, zrovna tohle tady opravdu neseženete a že toho tady mám opravdu hodně!"

,,No tak to mi asi radši něco poraďte, prosím." Přece jen nic jiného neznám.

,,Hmm..." zamyslí se na chvíli prodavač, ,,a na jak dlouho ty zásoby vlastně potřebujete?" zeptá se nakonec.

,,Víte, je to asi krapet divné, ale to já nevím!" omluvně se na něj usměji.

,,No tak dobře. V tom případě ti doporučím od každého něco!" rozhodne nakonec hnědooký muž, který se hned nato začne rozhlížet po prodejně.

,,Mohl by se ti hodit třeba anazor," ukáže na zelené podlouhlé pečivo. ,,Ale ten nevydrží tak dlouho jako gabatty, těch si vem klidně víc! Jejich trvanlivost bych tipl tak na prostřední, protože vydrží i dva týdny, ale to samozřejmě záleží i na uskladnění!" jde viděl, že je ve svém živlu.

,,Hmm...baladi asi ne a togo určitě ne!" zamračí se, ale přesto mluví velmi zapáleně. Na to, že se jedná o pečivo.

,,Určitě bych nezapomněl na pao doce, ty vydrží dost dlouho." 

Kývnu: ,,Tak ty si teda taky vezmu!" souhlasím a následně ho pobídnu, ať mi jich dá klidně víc.

,,No, můžeš si vzít i finno, ale to vydrží dlouhé měsíce až roky. Tak dlouho asi nepotřebuješ ne?" uvažuje, a protože s ním souhlasím, odkývám to.

,,Tak já Vám moc děkuji! Asi už to bude vše!" rozhodnu se, že zaplatím. Třeba bych mohla koupit ještě nějaké ovoce nebo zeleninu nebo sýry. Přece nebudeme jíst jen samé pečivo, uvažuji.

,,Děkuji za nákup a pozdravujte Drixe!" loučí se prodavač.

U Anarett! On mě snad zná? A z kama?

Tak tohle mě totálně vykolejilo. 

Nakonec se mi to něco dalšího ještě povede koupit, ale to už mě pak najde Drix. 

,,Kam mě to táhneš?" syknu na něj, když mě popadne za rameno a táhne ulicí pryč.

,,Hej! Co se děje?" ptám se, když prudce zastaví a následně změní směr.