Tarannell-Zapomnění

61.

,,Asi ti dlužím vysvětlení, proč jsem tě  předtím vzal tou zkratkou..." začne blonďatý elf něco vysvětlovat, jakmile jsme z paláce venku. Já jen těžko stíhám vnímat všechno kolem, ani jeho tempo mi moc nepomáhá a když k tomu ještě mluví...

I tak si ale nenechám ujít příležitost ho opravit. ,,Tak pozor! Drixi, tys mě tamtudy doslova donutil jít!" skočím mu do řeči.

,,No tak to zase ne! Jen jsem tě trochu popostrčil, dobře?" ohlédne se, aby viděl jestli jsem naštvaná. Nejsem, máš štěstí!

,,Ne, tys prostě skočil a nechal mě tam!" mám rázem hádavou náladu.

,,Neeee, to bych já nikdy neudělal!" naoko protestuje.

,,Ale jooo, udělal!" trvám na svém.

Pak už ho to zřejmě přestane bavit, protože chce pokračovat v předchozím vysvětlování. ,, Každopádně jsem tě tam vzal, protože jsem doufal, že by ti to mohlo pomoct si vzpomenout! Víš, napadlo mě, že kdybys byla na nějakém místě, které dobře znáš, třeba by sis alespoň na něco vzpomněla!"

,,Tak to je docela dobrý nápad! Čímž jsi mi připomněl, že můžeš kývat na mé otázky! Což je skvělá příležitost k tomu se zeptat, jak jsi to s těmi jednotkami myslel!" potvrdím, že jsou zatím jeho nápady dobré a pak řeč stočím na něco důležitějšího.

,,No ano, snažil jsem se ti naznačit důvod, proč můžeme být pro krále užiteční a proč by nás měl podpořit. Mám to chápat, jako že se mě teď chceš na všechno vyptávat?" snaží se neznít úplně odevzdaně, ale nepovedlo se.

,,Přesně tak! Je čas ti vrátit to, žes mi oznámil takovou informaci a potom mě nechal nad tím jen uvažovat bez možnosti cokoliv realizovat!" usměji se sladce.

Trochu překvapeně se na mě podívá.

,,Tak se ptej!" povzdechne si nakonec. Hmm, to neznělo moc nadšeně, zamračím se. To by mu přece nemělo dělat takový problém, ne? Na co si myslí, že se jako budu ptát!

Na jeho chování mi stejně něco nesedí! Něco se mi nezdá na jeho reakci, ale co? Třeba bych na to mohla zkusit přijít když se budu vyptávat... 

Jo, to zní jako dobrý plán. Koneckonců, ani mě nenapadá nic jiného, takže to bude muset být dobrý plán! 

,,My se tedy známe z doby, kdy jsme byli v té jednotce?" položím svůj první dotaz. Možná jsem měla začít něčím jednodušším, pomyslím si vzápětí, když spatřím elfův výraz. Drix totiž vypadá docela smutně a na to u něj zatím nejsem zvyklá. Potom pomalu zavrtí hlavou.

,,Takže jsme se znali i předtím?" napadne mě.

Kývne hlavou, že ano.

,,Znali jsme se dlouho?" další otázka a další kývnutí. Potom mi ale dojde, že sice opravdu chci odpovědi na své otázky, ale ne takhle. Ne, když se Drix tváří tak... já nevím, ublíženě? Tenhle výraz mu prostě nesluší.

Nesluší... vždyť je mu úplně cizí!

Něco ve mně mi radí, ať se ho teď neptám, že by se mohlo něco stát. Navíc ani nechci, aby měl takový výraz!

,,A proč jsou tu vůbec ty zkratky? To nikomu nevadí, že je to nebezpečné? Jakože... když někdo používá magii, tak to asi není, ale i přes to, k čemu jsou?" zkusím tedy navázat na předchozí konverzaci.

Světle modré oči se na mě překvapeně otočí. Trochu se ušklíbnu, asi byl nachystaný na další otázku. A k mé radosti se jeho výraz trochu rozjasní, když se nadechne k odpovědi.

,,Víš, ty zkratky jsou důmyslně rozmístěny po celém městě. Jsou skryté nepovolaným očím díky magii. A k čemu slouží? K rychlému přesunu městem, přece!" už se šibalsky smějě. Sice mi odpověděl, ale tak, že mi vlastně vůbec neodpověděl!

,,To jsi mi to teda vysvětlil! Teď tomu vážně rozumím!" zavrtím nad ním hlavou.

,,Pochop, že celou historii ti říct nemůžu, ale mohl bych ti prozradit ještě něco!" podívá se na mě a já v tu chvíli absolutně netuším, co se mu honí hlavou.

,,A proč to neuděláš?" lehce ho škádlím.

,,Nejsem si jistý, jestli se mi úplně chce!" zavrtí hlavou, ale jiskření v očích ho prozradí.

,,Aha? A kdy si budeš jistý? Nejsem si totiž jistá, že to potom budu chtít slyšet! Nebo by se taky mohlo stát, že nebudu mít čas, víš!" pokrčím rameny. Tuhle hru můžou hrát dva, Drixi!

,,Hmm, tak to abych ti to řekl raději teď!" ušklíbne se.

,,Tak povídej!" ukončím to se špetkou samolibosti v hlase. Jsi ráda, že se mi to povedlo to takhle otočit. 

,,Ty zkratky používají právě ty jednotky, o kterých jsem ti říkal!" koukne na mě v očekávání nějaké reakce.

,,Takže ten elf, který tamtudy prošel, je členem těch jednotek?" nedává mi to moc smysl.

,,Ne, kromě jednotek o nich ví ještě pár vyvolených. Třeba z jejich rodin nebo blízcí přátelé," zatřepe hlavou, jako by na to zapomněl.

,,Aha, tak to jo," myslím, že mi to nakonec možná trochu i vysvětlil.

,,No a co máme vůbec v plánu do té doby než proběhne další porada? Přece nemůžu bydlet za tvé peníze v hotelu! A to vůbec nemluvím o tom, že ten, kdo všechno sponzoroval jsi byl taky ty! Co s tím hodláš dělat?" zeptám se.

,,Já? Vůbec nic! Mě to takhle vyhovuje! Mám tě blízko u sebe a nemusím se bát, že si tě někdo najde! A já zatím plány nemám, co ty?" ušklíbne se.

,,Ber to trochu vážně, prosím!" okřiknu ho.

,,No tak dobře!" přestane se šklebit a následující obličej, se kterým se vytasí je jako vytesaný z kamene. Vteřinu na to se ale začne nahlas smát a tím veškerou předešlou vážnost pošlape.