Tarannell-Zapomnění

47.

S dalším dnem naší cesty přišel i déšť. Ano, bohužel celý den lije jak z konve. Neprší sice nijak urputně, ale mokro rozhodně není nic příjemného. 

Jak jedeme ráno a ještě je mlha. Všechno vypadá naprosto kouzelně, jako v pohádce.

Potom se mlha najednou rozestoupí jako na povel a my se ocitneme na mýtině obklopené zvláštními vysokými namodralými stromy, které jsem nikdy neviděla. Jsem si tím jistá, protože stromy, které se třpytí bych si určitě pamatovala.

Na tomto místě vládla tajemná atmosféra. Panuje tu absolutní ticho, až je to děsivé. Zdálo se, že se tady zastavil čas.

Přesně uprostřed stojí obří podstavec vytesaný z kamene, který má kruhovitý tvar a je celý pokrytý roztodivnými symboly. Ty slabě svítí a vrhají na nás zelenou záři.

Mám takový pocit, jako by tu vládlo něco mocnějšího než jsem já, něco co nepochází z tohoto světa. Taková tu proudí energie!

Aby toho nebylo málo, začnu cítit slabé škubání za mou energii. Ne za klubko magie, jak tomu říká Drix, ale celou mou bytostí se někdo pokouší trhat!

Už už se chci zeptat co je to za kouzelné místo, protože tady na nás nespadla ani kapka, ale jen co zachytí můj pohled, zavrtí odmítavě hlavou, čímž mi naznačí, že nemám nic říkat. A jak asi mám tedy přijít na to, co způsobuje ony záškuby?

Vyjdeme z mýtiny cestou vedoucí na západ a rázem je zpět předchozí pochmurná atmosféra protknutá deštěm.

Začínám to mokro nenávidět!

,,Drixi, co to bylo za magické místo?" zeptám se, jen co se ocitneme pryč z oné mýtiny.

,,Procházeli jsme místem, které spojuje hranice všech tří zemí. Původně jsme tudy procházet neměli, ale nakonec jsem to kvůli spolupráci s Wanitou a Surym přehodnotil, protože magické bytosti narozdíl od nás elfů tudy projít musí, přes hranice se nedostanou. Máš pravdu, toto místo je opravdu magické a právě zde se schází na sněmech zástupci elfů, lidí i trpaslíků. Magie zde byla ještě před příchodem elfů a ten kamenný podstavec, který jsi mohla vidět, je pozůstatek svatyně, která zde dříve údajně stála. Dnes se využívá při shromážděních, ale nevím jak. Toto místo se údajně nachází přesně ve středu, a proto je zde prý magie nejsilnější. Kvůli tomu sen kromě sněmů ještě jezdí elfové se zotavovat, ale není to moc časté."pokusí se mě uvést do obrazu Drix.

No, tak magie by to mohla vysvětlovat...

I přes nepřízeň počasí ale pokračujeme lesem, který se vůbec nepodobá lesům, na něž jsem si zvykla u lidí. Ty elfské jsou mnohem barevnější, stromy jsou mnohem vyšší a jejich listy září všemi odstíny nejen zelené, ale i fialové, oranžové, žluté, červené, modré, růžové a mnoho dalších.

Kromě stromů se navíc musíme prodírat ještě hustým porostem keřů a jiných rostlin, které neznám. Některé z nich poblikávají nebo svítí. Prostě to vypadá naprosto kouzelně a já jsem vší tou přírodou naprosto unešená.

Skoro ale jen skoro přestanu vnímat vlezlé kapky vody a jen se kochám ze Suryho hřbetu. Jak se rozhlížím kolem, připadám si jako v pohádce.

Po hodné chvíli se nebe ještě víc zatáhne a začíná pršet víc a víc. Začne pořádně foukat vítr a kapky nás ostřelují o to víc, jako by se s ním předháněly.

Viditelnost se sníží na minimum, a proto pro nás začíná být riskantní pokračovat. Začíná proto hledání prvního alespoň trochu vhodného místa na schování se.

Když se nám tento nelehký úkol povede, sesedáme z tygřích hřbetů a Drix se pokouší vyčarovat alespoň částečný magický štít, který by nás ochránil před blížící se bouří.

Ano, už jsou slyšet i hromy. A právě při tom prvním se zrovna pokouším přeskočit velkou kaluž plnou špinavé bahnité vody, ale tak se leknu, že mi podklouzne noha a já končím přímo v ní. Přitom se mi vysype skoro celá brašna, a tak potom hledám její obsah všude kolem.

Drix se mi snaží pomoct a při tom objeví kamínky se symboly, o jejichž účelu jsem několikrát uvažovala, ale nemohla jsem na něj přijít.

,,Ty máš s sebou adulláry? Proč jsi mi to neřekla?" zeptá se mě trochu podrážděně.

,,Aduro co?" nejprve mu nerozumím, ale pak mě napadne, co tím myslel. ,,To se bavíš o těch kamenech s těmi znaky? No tak, těmi mě nenapadlo se zabývat. Víš k čemu jsou?"

,,Slouží k cestování a jsou něco jako střecha nebo štít," odpoví rozmrzele. ,,Kdybych to věděl tak bychom nikam nejeli a jen byli schovaní hezky v teple!"

Jeden z tygrů, teď si nejsem jistá který, možná Wanita, odpoví souhlasným zabručením.

Drix pak kameny rozestaví a zašeptá několik slov, která ke mně přes vítr nedolehnou. Nad námi se najednou rozvine průhledná kopule, která pulzuje pod dopadajícími kapkami.

Tygři následně spolu s elfem magicky vysuší zem pod námi a s ní i kaluž, ve které ještě zbyl můj velký černý kámen, a tak si ho schovám zpět do brašny.

Pomůžu Drixovi s rozdělání ohně, abychom se zahřáli i bez magie. A jak je ta magie momentálně všude kolem mě, tak mě napadá se o ní dovědět něco víc. Co když se s ní teď budu setkávat více?

,,Povězte mi něco víc o magii! Jak je vlastně možné, že ovládáme magii a jak ji ovládáme? Kde se bere? A víte co, řekněte mi prosím všechno!"

Drix mi teda už ne protivně odpovídá a tygři ho doplňují. ,,S magií se prostě narodíš. Nelze ji nijak získat, i když se o to někteří elfové neobdaření magií pokoušeli. Jak se ovládá, hm..."odmlčí se a přemýšlí jak zformulovat své myšlenky. 

Wanita mi mezitím naznačí, že to tak úplně není pravda. 

,,Většinou to jde samo od sebe! Jednoduše to umíme už od začátku. Neznám elfa, který by to nesvedl!" řekne a podívá se na mě trochu omluvně. ,,Samozřejmě znám některé, kteří kvůli onemocnění nemohli kouzlit, anebo už kouzlit nedokáží, kvůli jejich stáří." Zachytím Suryho myšlenku, že ani velmi staré magické bytosti už nezvládají svou magii použít, když potřebují.

,,Jinak k používání kouzel nepotřebuješ zhola nic, ale slova je zesilují. A když potřebujeme opravdu silné nebo náročné kouzlo, většina elfů si pomůže zpěvem. Takhle se mi třeba povedlo vytvořit tvoje meče,"pokračuje elf ve svém vyprávění.

,,Naše magie má různé barvy, které ale nejsou dané. Takže asi neuvidíš jednoho elfa, jehož magie by byla například jen žlutá. Většinou se barvy nějak přirozeně střídají nebo je taky možné, aby měly podobné typy kouzel stejnou barvu."

,,A je magie všech ještě něčím rozdílná nebo jen barvou?" zajímá mě.

,,No ano, protože magie jednotlivců se všechny lehce liší. Některé si jsou více podobné a potom si tito elfové většinou dobře rozumí, ale rozhodně to není pravidlem! Občas se najdou i elfové, kteří mají úplně stejnou magii, většinou jsou to dvojčata nebo spřízněné duše," do čehož mu vstoupí opět Sury, který zmíní taky, že magie hraje roli i mezi kouzelnými tvory a jejich jezdci. Že dvojice spojené poutem, mají obvykle podobnou nebo naopak odlišnou magii.

Vím, že to myslí dobře, ale po nějaké době už si začínám připadat jako malé dítě. Uvědomuji si, že jsem to byla já, kdo se zeptal a oni se mi snaží pomoct, ale rozmrzelosti se zbavit nedokážu.