Tarannell-Zapomnění

40.

Chvíli vypadá, že mou otázku přejde jako bych ji nikdy ani nevyslovila.

,,Asi bych nemohl. Proč se ptáš?" Vytrhne mě z úvah jak ho zabiju jeho hlas.

Podívám se na něj vyčítavě a kapku trpce utrousím: ,,Možná protože já tu za chvíli vypustím duši a ty se se mnou nebudeš chtít tahat až k elfům."

Otočí se na mě a chvíli se mi zdá, že snad ještě zrychlil. Pak ale nakonec zvolní své vražedné tempo zmírní.

,,Lepší?" zeptá se mě trochu smířlivě.

,,Jo," souhlasím a vzápětí využívám toho, že se mnou mluví: ,,Co takhle tento čas strávit tím, že mě připravíš na to, co mě u elfů čeká?"

,,Dát ti víc informací zní jako dobrý nápad. Začneme tím, že mi zopakuješ to, co si o nás zatím pamatuješ." Podívá se na mě s úšklebkem.

Chvíli přemýšlím jak začít, ale potom se docela rozvykládám.

,,Nejdříve jsi povídal něco o vztazích mezi lidmi, trpaslíky a námi pak jsi říkal něco o G' herees, neutrální půdě spojující hranice mezi říšemi. Jo a ještě jsi okrajově zmínil temnou magii trpaslíků!"

Přikývne. ,,Víš jak jsme se o tom bavili... tehdy jsi vypadala, že máš plno dalších otázek, takže se ptej," vypadne z něj po chvíli.

Což nečekám a mile mě překvapí, že už není tak nabručený. Kam se poděla jeho předchozí špatná nálada?

,,Jak to v elfí říši funguje? Říkal jsi, že máte krále. Kde žije? Kam půjedeme my? Jak si mám celou říši představit. Jací jsou elfové? Jak žijí?" zavalím ho dotazy.

Zhluboka se nadechne: ,,Tak to bude na dlouho. Ano vládne nám král Aweryn. Ten vytváří zákony jejichž dodržování má na starost z části jeho armáda a částečně taky Rytíři, které má pod sebou Rada. Pokud je elfové nedodržují Rada je soudí. Armáda se jinak stará především o bezpečnost země i krále. Nějaké dotazy k tomuhle?" odmlčí se na chvíli.

,,Co je Rada a proč zrovna Rytíři?" položím nakonec své nejnaléhavější dotazy. 

,,Jedenáct starých páprdů, kteří se snaží udržovat pořádek v zemi právě za pomocí Rytířů. Vždy když jeden z Moudrých, jak se jim taky říká, zemře, nahradí ho nějaký z vysloužilých Rytířů. Těm se tak říká právě podle jejich vzhledu a jsem si jistý, že až je uvidíš, pochopíš to."

Elf se potom na chvíli zamyslí a když už si myslím, že mě zahrne nějakými důležitými detaily ohledně elfů, jen se zeptá: ,,Na co dalšího ses předtím ještě ptala?"

,,Kde žije král, kam míříme my, jak si mám představit celou elfí zemi a něco o životech elfů, prosím," zopakuji mu to, co už jsem řekla předtím.

,,Nejdříve budeme muset přejít Lunitské hory, poté samozřejmě hranice, potom se nějakou dobu zkusíme pohybovat podél řeky Kirlen, kolem které se nacházejí rozsáhlé nížiny Sajan a poté už se konečně dostaneme do Gallivare, tam sídlí král Aweryn v obrovském stromovém komplexu. Gallivare je naším cílem. A o životě elfů ti řeknu třeba zítra. Teď si dáme na chvíli pauzu, protože mi nějak vyschlo v krku."

Jak zavelí Drix, tak se taky stane a za dalším ohybem cestičky narazíme na palouk, kde se na chvíli uvelebíme.

Nabídnu světlovlasému elfovi čutoru, ale odmítne jelikož má vlastní.

Potom vytáhne nějaký mně neznámý druh pečiva, který pojmenuje jako Mandazi. Vypadá to podobně jako chleba, ale chutná celkem jinak. Je v tom docela dost nějakého koření a mě stačí pouze trocha a jsem úplně sytá. Ne, že by mi nechutnalo, ale už se do mě víc toho pokrmu nevejde. Přitom bych chtěla sníst víc, protože mi to něco hrozně připomíná, ale nemůžu si vybavit co!

Chvíli uvažuji nad tím, jestli to není tím, že jsem si mezitím navykla na lidská jídla, ale naštěstí mi Drix se smíchem vysvětlí, že to tak má být a že to není mnou. Po čemž se mi docela uleví.

Po na můj vkus až příliš krátkém odpočinku vydáváme zase na cestu. Nic ale nenamítám, protože jsem přesvědčená, že to zatím ani nemá cenu. Podívám se na Drixe a když vidím elfovi v očích odhodlání, jen se ve svém přesvědčení víc utvrdím. Spíš by mě zajímalo, proč a kvůli čemu je odhodlaný.

A tak prostě oba mlčíme a jdeme dál a dál a zabýváme se každý jinými myšlenkami.

Sem tam dostanu žízeň. Většinou do kopce, kterých jsme zatím absolvovali několik. Hlavně těch strmých. Dopadá to tak, že mám za několik hodin v čutoře prázdno. Kvůli mně potom hledáme po cestě potok nebo něco podobného.

Konečně se nám to podaří, ale to už snad ani necítím nohy.

Drix nakonec rozhodne, že se u tohoto potůčku utáboříme na noc. Když uhasím svou touhu po vodě, pořádně se zabalím do deky.I přes únavu se mi ale nedaří usnout.

Drix, který se zatím pokouší rozdělat oheň, mi začne vyprávět příběh.

,,Říká se, že toto není původní sídlo elfů. Že sem připluli ze vzdálených míst v legendách nazývaných Gnihtëm. V těch místech prý skutečně žila samotná Anarett, která měla neobyčejné věštecké nadání. Jednou předpověděla zkázu zpupných elfů. Ti se jejích schopností zalekli a nechali ji uvěznit. Její věštba se tisíce a tisíce let poté vyplnila a dříve neposkvrněná magie elfů se kvůli neznámé nemoci začala kalit. Naštěstí si někteří ještě nenakažení elfové uvědomili své chyby a Anarett osvobodili. Ta je díky další ze svých věšteb zavedla sem. Cestu už ale údajně nepřežila. Když umírala, všechny oslepil prudký záblesk světla, a pak už tam po Anarett nic nezbylo. Zbytek elfů se prý bezpečně doplavil až do elfí říše a rozhodli se zde usadit. Trpaslíci se tu prý začali objevovat pozvolna po malých osadách a až poté vytvořili vlastní říši. No a lidé jsou zde nejkratší dobu, ale to už víš..." Je to poslední, co od něj slyším, protože už mi hlava padá a usínám. Netuším, jestli ještě potom něco povídá nebo už jde taky spát.