Tarannell-Zapomnění

69.

„Jak se všichni máte?" usměje se Drix přívětivě na skupinu elfů sedící u stolu úplně vlevo. Mezi nimi je i Ranza, ale jinak nikoho z nich neznám. Nebo alespoň ne jménem. K mému velkému překvapení tu totiž sedí i jeden šedivý elf, který je mi velmi povědomý.

„A konečně jsi nám přivedl ukázat i ji!" zasměje se. „Už jsme se začínal bát, že ti utekla!"

Vždyť je to ten, který byl v paláci! Dojde mi, kde už jsem ho viděla.

„A kam by mi asi utíkala! To snad vypadám tak nezodpovědně?" ušklíbne se blonďák a trochu ustoupí, takže už vidím na všechny u stolu.

„Takže je pravda, že jsi ji našel," promluví jako první zrzavý elf sedící naproti nám. Vypadá, že je o dost starší než jsem já nebo Drix, ale jeho jiskřivé oči hovoří o tom, že je stále plný sil.

„A opravdu si nic nepamatuješ?" obrátí se na mě světlovlasý elf. Jeho světlé oči se střetnou s mými, když zavrtím hlavou.

„Nic si nepamatuji," řeknu prostě. Co k tomu taky dodávat.

„A zkoušeli jste všechno?" nadhodí pochybovačně elf sedící vedle něho. Jsou si docela podobní, ale tomuto zdobí tvář plnovous, takže působí přísnějším dojmem.

„Za koho mě máš, Asteradoxi?" odpoví trochu dotčeně Drix. Už musí skoro křičet, aby ho bylo slyšet. U vedlejších stolů se totiž začne bujaře zpívat.

Takže vousáč se jmenuje Asteradox! Zajásám alespoň nad nějakými informacemi. Přestanu se jimi zabývat a razím si cestu k Ranzovi, vedle kterého jsou volné židle. Přece tam nebudu celou dobu hloupě postávat!

„Můžu si přisednout?" zeptám se, i když je mi jasné, že odpoví kladně.

„Nesmíš," odpoví s vážnou tváří, čímž mě naprosto překvapí.

„Opravdu?" řeknu trochu zaraženě. Jak to myslí? Udělala jsem něco špatně?

„Ne! Jasně že si můžeš sednout!" zatřepe hlavou a poté uslyším jeho tichý smích. „Taková hloupá otázka! Proč bys nemohla!"

Pokrčím rameny a rozhodnu se to nekomentovat.

„Byl bys tak hodný a prozradil bys mi kdo je kdo?" kývnu k ostatním elfům, kteří se tak vžili do nějaké debaty, že na nás snad úplně zapomněli. Nebo je to hádka? Když je tu tolik hluku, tak to není lehké rozlišit.

„No tak tohle je Asteradox," kývne hlavou směrem k elfovi sedícímu po jeho levici.

„A ten vedle něho?" nenápadně se k němu nakloním víc. Ostatní to nemusí slyšet, ne?

„Vedle něho sedí Arel, jeho mladší bratr. No, Drixe znáš, tak toho ti snad představovat nemusím," ušklíbne se a vzápětí pokračuje. „Ten zrzavec se jmenuje Walariak. A poslední zbývá Nildon."

„A to už jsme všichni nebo má přijít ještě někdo další?" dál se vyptávám. 

„Co já vím, tak možná Jasmine. Ale u ní jeden nikdy neví," pokrčí tmavovlásek rameny.

Přijdu si tu s Ranzou trochu odstrčeně. Ostatní se o něčem baví a nepůsobí, jako by vůbec věděli, že tu jsme taky.

Dál se ho tedy vyptávám. „A jací jsou podle tebe elfové?"

Překvapeně zamrká: „On ti o nás Drix nic neřekl?"

„Ale řekl," zavrtím hlavou. „Jen bych ráda věci slyšela z více pohledů. Drix určitě nemůže vědět všechno. A navíc mi přijde hloupé se ptát jen jeho, když už znám elfů víc."