Tarannell-Zapomnění

50.

Vydám se tedy za ním, ale jdu o něco pomaleji a opatrněji. Spatřím elfa vrhajícího proudy magie proti dva sáhy vysokému a čtyři sáhy dlouhému ještěrovi pokrytého šupinami zbarvenými do všech odstínů modré. Ten se vůbec nebrání, jelikož je kolem něj vytvořená vodní bariéra, která se ale postupně začíná rozpadat.

Plaz začne rozrušeně přecházet sem a tam, asi pád své hradby nečekal.

Když Drix vodní stěnu po nějaké době prolomí, tříoký tvor se na něj zuřivě vrhne. Jeho syčení šlo určitě slyšet široko daleko.

Ozbrojená svými meči se rozběhnu Drixovi pomoct, ale ten se mezitím obrnil magickým štítem, takže se zdá, že se k němu ten elari nedostane. Tři temně modré oči se upřou na mě. 

Jaký štít teď ochrání mě?

Rozhodnu se na ještěra zaútočit jako první a tím ho překvapit.

Když se ale pokusím o to ho zasáhnout, špatně odhadnu vzdálenost a minu. A to celkem o dost. Už čekám, že mě už zakousne, ale v oněch očích spatřím pouze zmatení a pak se stvoření obrátí a peláší pryč.

Drix na nic nečeká, zruší ochrannou clonu a chytne mě za ramena; ,,Jsi normální! Chceš se zabít?" trochu se mnou zatřese, asi aby svým slovům dodal důraz.

,,Nejsi zraněná?" odtáhne se vzápětí a v jeho hlase zazní opravdová starost. On má o mě starost? Podivím se tomu.

,,Ne, jsem v pohodě!" zavrtím nesouhlasně hlavou, protože mi nic není.

Zamračí se. ,,Tak co je potom tohle?" ukáže na můj rukáv nasáklý krví. Vyhrnu si ho proto, jen abych zjistila, že pod ním se žádná rána nenachází.

Pokrčím rameny a zaletím pohledem k elfovi. A vtom to uvidím!

Drixova pravá ruka!

,,Drixi, asi sis toho v zápalu boje nevšiml, ale máš ošklivý šrám na předloktí!" upozorním ho na jeho zranění. Stará se o mě, ale sám je ten, kdo tady potřebuje ošetřit!

,,Nemožné!" zabručí a obrací se zpět k vesnici. Zastavím ho proto a nechtěně ho chytím za onu poraněnou ruku. Upps... ten šrám se táhne až přes dlaň i některé prsty!

Zaskučí bolestí, a proto se kvapně omlouvám, když ho urychleně pouštím, abych mu ránu ještě více neotevřela nebo něco podobného.

,,Měla jsi pravdu!" řekne ještě, ale potom se zase obrátí směrem k Wendaru.

,,Počkej přece, Drixi! Potřebuje to ošetřit!" pokusím se ho znovu zarazit, než si s tím něco provede sám.

,,To až potom! Teď k tomu stejně nemám potřebné věci!" otočí se na mě, aby mi naznačil, že už mám jít taky.

,,A co přesně potřebuješ?" chci fakta a ne jen ujištění, že si to ,pak' ošetří. Protože soudě jeho výrazu ho to opravdu bolí, a tak bych si byla ráda jistá, že to udělá pořádně.

,,Všechno možné a už pojď, ať to stihnu sehnat!" zní docela unaveně a nepříjemně. Rozhodnu se proto se s ním teď nehádat, ale zapomenout na to nehodlám.

Ve vesnici na mě doslova vyštěkne, ať jdu obhlídnout nabídky bydlení a sám zamíří k trhu. Jsem naštvaná, protože by se mohl trochu uklidnit, ale křičet přes celé náměstí na něj nebudu, a tak si to připíšu na seznam věcí, které nechci zapomenout.

Vydám se následně jinam, aby snad neměl pocit, že jdu za ním. Hned za rohem objevím první hospodu, ale nic na přespání to není. Je opravdu mrňavá.