Tarannell-Zapomnění

38.

Dojdu k Rufovi, který vypadá celkem naštvaně.

Já jsem za tu chvíli celkem vychladla a už na ně vztek nemám a beru to přesně tak, jak jsem řekla Jacobovi.

,,Nic si z toho nedělej, Rufe. Buď rád, protože jsi něco dokázal už tím, že jsi mě na turnaj vůbec dostal," pokouším se ho trochu uklidnit.

,,Hmm..." něco nepřesvědčivě zabručí.

Musím na něj jít trochu jinak... uvažuji. 

,,Radši si pohni, Rufe, protože bych ráda věděla, jak je na tom Fred." Změním téma a podle očekávání ho to trochu probralo.

,,No jo! Tak teda můžem vyrazit." Dělá, jako by před sekundou nebyl protivný na celý svět. Úplně jiný člověk! Další z věcí, které nechápu.

V celkem rychlém tempu se tedy odebereme k Rufovu domku a na jeho majiteli je vidět, ač se to pokouší zakrýt, že čím jsme blíž, tím je nervóznější.

Vevnitř to z něj vše spadne, protože v kuchyni si nepovídá nikdo jiný než náš pacient s elfem.

,,Á už jsou tady!"uslyšíme halekat Rufova přítele. ,,Kde ste tak dlouho?" 

,,Na tom turnaji." Přeskočí mě Ruf s odpovědí.

Fred hned přikyvuje. ,,Něco takovýhos mi říkal! No a jak to dopadlo?" vyptával se zvědavě, což hned Rufovu náladu o stupeň zhoršilo.

,,Pěkně blbě! Ti starý páprdové ji tam nechtěli ani pustit! A pak uznali vítězství tomu nadutci z Ćonney! Přitom to bylo nespravedlivé!" začal se durdit.

,,Co udělal tentokrát?" začal se Fred šklebit. 

My jsme se na sebe s Drixem jen nechápavě podívali. To bylo trochu mimo, ne? Jak jako tentokrát?

,,Přímo předevšema ji surově kopnul a pak ji dodělal na zemi! No chápeš to? Holku!" rozhořčí se Ruf.

,,Jako že se ještě stihla bránit?!" diví se Fred.

,,No jo. Ale všem to bylo jedno, protože je Lia elfka! A když se chtěla hádat, tak ji málem vypískali!" Přisadí si ještě Ruf.

,,Já bych ho..." štve to i Freda.

,,Ale ono to nebylo všem jedno!" vstoupila jsem taky do jejich debaty. ,,Pamatuješ si Jacoba? Ten blonďatý, vysoký, co porazil svého bratra. Tak ten se mnou mluvil a nevypadalo to že by s rozhodnutím rozhodčího souhlasil! No a určitě nebyl jediný."

Ruf se na okamžik zamyslí. ,,Jacob? Hm... asi vím... tak ten že nesouhlasil?"

,,No jo. Tvrdil, že to alespoň některým pomohlo otevřít oči." Popravdě mu odpovím.

,,Tak to musíme co nejdřív zjistit komu!" uzavře toto téma Fred. Ruf kývne a vzápětí ho kompletně zahltí všemožnými otázkami.

,,Cos dělal, že tě ten chlápek unes? Kdes to byl a co ti tam všecko provedli? Jak si na tom teďka? Je to v pohodě? A kdo to ksakru vůbec byl?"

Fred jen zakroutí nevěřícně hlavou.

,,Tak zaprvý sem nechtěl bejt unesenej a ani nevím kam mě to nakonec dotáh. Co mi tam dělali ti nepovím, musí ti stačit to, že teď už sem relativně v pohodě a tady. To co by tě spíš mělo zajímat, je důvod toho, proč sem byl unesenej!" Začne postupně odpovídat Rufovi a po poslední větě se odmlčí, asi aby nás to nechal vstřebat.

,,A ten důvod je?" pobídneme ho všichni zároveň. Evidentně se o tom s Drixem ještě nebavili.

Neochotně tedy začne. ,,Nejsem si úplně jistej, ale co sem tak slyšel, tak je to ňákej řád, kterej má za svůj hlavní úkol všechny obrátit ke své pravé víře. A to i násilím. A tím všechny myslím úplně celé království! Už je jich prý víc a k jejich členům se přidávají další a další, protože jim slibují život v bohatství, blahobytu a moc, kterou předtím neměli a jiné další věci!" 

Znovu se odmlčí a vypadá to, že uvažuje ještě nad něčím.

,,To skoro vypadá, že se ňáká nová církev snaží o převrat!" zamyslí se nad tím Ruf. My s Drixem se zatím moc nechytáme.

,,To ale není všecko!" ozve se zase Fred a my ho se zatajeným dechem pozorujeme, protože tón, kterým to řekl byl plný děsu a nevěstil nic dobrého.

,,V..viděl sem všelijaký prapodivný věci! Potetované lidi s prapodivnou mocí! Takový měli ohromnou sílu a výdrž. Slyšel sem řev, ze kterého tuhla krev v žilách, protože takové nelidské zvuky není schopný vydat nic, co znám!" vypadne z náhle úplně roztřeseného muže.

,,Snad ne temná magie?" vydechne Drix. To je poprvé, co ho vidím výrazněji rozhozeného.

,,Chci vědět, co přesně jsi viděl!" pronese pevným hlasem, ze kterého ale čiší obavy.

,,Nechceš! Nikdo by to nechtěl vidět ani vědět!" pronese skoro konejšivě Fred, jako by se elfa snažil ochránit před nějakou krutou pravdou.

,,Je to důležité! Jestli se temná magie trpaslíků rozšířila i k lidem, může to způsobit hodně zlého!" pronese světlovlasý elf ledově. Všichni se bezděky zachvějí jen co vysloví temná magie. 

A to si ještě nikdo nic nestihl představit!

,,Dovol mi tedy nahlédnout do tvé mysli. Prosím! Můžou na tom záviset životy nevinných!" pokračuje Drix už mírněji.

,,No... moc se mně do toho nechce, ale pro životy lidí! Bude to bolet?" nakonec i přes zjevnou nevoli souhlasí Fred.

,,Jen pokud se budeš bránit. Pokud budeš spolupracovat, nic se ti nestane!" Přikývne elf.

,,Možná budeš taky trochu unavený."

Potom mu přiloží ruce na spánky a chvíli se nic neděje. Potom ho Drix naprosto nečekaně pustí.

Oba prudce oddychují, ale nikdo nic neříká.

Nakonec promluví první Drix. ,,Všechno je v pořádku, Frede?" 

,,Snad jo. Trochu se mi motá hlava!" zabručí tázaný.

,,Myslím že už chápu, proč jsi o tom nechtěl mluvit," dodá po chvíli elf. ,,Odpočiňte si všichni. Rufusi, s tebou si chci ještě teď promluvit!" vyzve nejnervózněji vypadající osobu v místnosti.