Tarannell-Zapomnění

54.

,,Jo, někdo nás sleduje!" nakloní se ke mně a zašeptá, ale nezpomaluje ani mě nepouští.

,,Fajn, ale mohl bys mě pustit, ne? Takhle nejsme moc nenápadní!" zamračím se na něj, protože mě něco napadne.

,,Dobře!" zabručí neochotně, ale pustí mě.

Když se na něj zavěsím, trochu překvapeně se zeptá: ,,Jaký máš teda nápad?"

,,Dostaň nás nahoru!" usměji se a nenápadně ukážu o úroveň výš na provazový most.

Zabočíme za roh a Drix nás tam přenese. Potom chvíli čekáme a když elf uvidí dva vysoké po zuby ozbrojené elfy projít přímo pod námi, řekne, že to jsou oni.

Počkáme, až zabočí za roh a vydáme se směrem, kterým jsme přišli. Ihned poté, co se Drix ujistí, že se ti dva nevrací, nás přenese zpět dolů.

,,Kam míříme teď?" zeptám se ho, když ho pouštím, protože si chci udržet přehled.

,,Na okraj města, kde si vyzvedneme zamluvené koně a vydáme se dál na cestu!" odpoví můj společník zatímco se ještě ohlíží.

,,Dobře." Mám nutkavý pocit, že mu to musím odsouhlasit, i když netuším proč. Pak si vzpomenu na prodavače.

,,Jo a abych nezapomněla, mám tě pozdravovat od jednoho prodavače z takového malého obchodu s modrými zářivými kytkami!"

,,Vážně?" ujistí se trochu překvapeně.

,,No jo," pokrčím rameny, ale když si všimnu jeho pochybovačného výrazu, musím se zasmát. ,,Neboj, nedělám si z tebe srandu!"

,,Jsi si jistá, že mě Aralimon pozdravoval?" dobírá si mě, protože jsem ho nepřesvědčila.

,,A já samozřejmě vím, jak se jmenoval, že ano! Navíc pokud by mě znal, určitě by se mi představoval!" ušklíbnu se.

,,No, ale z tvého velmi detailního popisu obchodu bych soudil, že máš pro jednou pravdu!" pokračuje a schválně se na mě nedívá, abych náhodou neviděla, jak se tváří.

,,No tak vidíš, že mám přece jen pravdu!" tak trochu to otočím proti němu.

,,Už tam jsme!" zastaví a možná neúmyslně nereaguje na mou poslední větu. Jako by ji vůbec neslyšel! Což je zvláštní, protože jindy mi přijde, že chce mít za každou cenu poslední slovo.

Podívám se, kde že to teda jsme. Stojíme ne úplně na kraji města, ale domků už tu není tolik, jako v centru. Přímo před námi stojí celkem vysoká dřevěná bouda, která moc nepřipomíná dům.

Když vejdeme, dojde mi proč. Je to totiž spíš takový stánek, kde je uschované jezdecké vybavení a malé zásoby sena pro koně.

Co mě zarazí, protože kolem nebyla žádná ohrada ani nic podobného jako stáje.

,,Jsou ti koně už připravení, Mindore?" táže se ihned po příchodu Drix vysokého lehce shrbeného muže, který právě něco dával do vědra a který je k nám otočený zády.

,,U Anarett, to jsem se lekl! Příště se mi sem tak nepližte!" prudce se k nám obrátí oslovený. ,,Ano, vše je přesně tak, jak jste si přál, pane. Dva koně, bez sedla i uzdy, vycvičení pro samostatný návrat!" odpoví a pokyne nám, ať ho následujeme ven.

Nečekaně hlasitě zapíská a pak nám oznámí, že musíme chvíli počkat. Když uslyšíme dusot kopyt, usměje se. ,,Jsou to fešáci, že?" pochlubí se muž.

Ohlédnu se a musím mu dát za pravdu, protože to ani nijak jinak nejde. Oba vraníci vypadají zdravě a srst se jim jen leskne. Těm se nevyrovnají ani ti nejhezčí koně z Ruardu, kteří tam byli v době turnaje.

,,Ano, máte naprostou pravdu!" souhlasí Drix. ,,Potřebujete ještě něco? My bychom už jinak rádi vyrazili!"

,,A umíte oba jezdit?" ujišťuje se Mindor.

,,V tomto ohledu nemějte obavy," snaží se ho uklidnit můj průvodce. ,,Kdyby se během cesty vyskytly nějaké potíže, dám vám vědět!" dodá ještě a je na něm poznat, že už by byl rád jinde.

,,Jinak ten vyšší je Ramir a umí být tvrdohlavý a druhý se jmenuje Nagar, ten je kliďas, toho nerozhodí vůbec nic!" představí nám obě zvířata, což mi přijde trochu zvláštní, ale nic neříkám.

,,Opravdu nechcete sedla ani nic jiného?" zeptá se ještě, ale když Drix zavrtí hlavou, popřeje nám šťastnou cestu a vrátí se dovnitř.

,,Já pojedu na Ramirovi!" rozhodne Drix, což mě nepřekvapí, ale popravdě mi to nevadí.

,,Fajn, a který je teda Nagar?" nejsem si jistá. Mě prostě připadají stejní!

,,Ehm...tady ten!" kývne hlavou k tomu blíž ke mně a nezapomene se u toho šklebit. Potom to ale nevydrží a začne se smát naplno.

,,Nechtěl jsi náhodou vyrazit co nejdřív?" zpražím ho pohledem. Moje slova ho zasáhnou a on okamžitě zvážní a celkem nepříjemně řekne, ať nezdržuji.

,,Já že tě zdržuji?" jsem naštvaná, protože to není pravda a svůj podíl na mé náladě i to, že se mi nedaří dostat koni na hřbet.

,,Tady někdo vyšel ze cviku!" pobaveně utrousí Drix. Potom se ale na koně ukázkově vyšvihnu, ani nevím jak, ale alespoň mu sklapne. Sice se začne tvářit nabručeně.

Vyjedeme ze Sajanu a před námi se rozléhají travnaté pláně, které jsou občas poseté malými hloučky stromků či keřů, ale jinak zde není naprosto nic. Jen nalevo se táhnou pole, ale jen u města.

,,A to se ti koně zákazníkům takhle představují běžně?" zajímám se, když už nějakou dobu jedeme a elfův nasupený výraz zůstává stále stejný, což mi začíná z nějakého důvodu neskutečně vadit.

,,Ano, je důležité vědět, kdo tě bude kamkoli doprovázet a tohle tomu má napomoct," na chvíli se přestane mračit. ,,Ono je jednodušší, s někým komunikovat, když znáš jeho jméno."

,,Takže ty sis teď celou dobu povídal se svým koněm?" nevěřím tomu. Potom mi ale dojde, že Drixovi nedělal tenhle druh komunikace problém ani s Wanitou a Surim.

,,Jo, mohla bys to taky někdy zkusit!" uchechtne se. ,,Je to povznášející a velmi milá aktivita! Ty sis s tím svým určitě taky tak dobře popovídala, ne?" utahuje si ze mě, ale v dobrém.

,,Asi bych to mohla napravit! Podle toho co říkáš, by to mohlo být mnohem záživnější než si povídat s tebou!" vrátím mu úder.

Potom se zkusím Nagarovi omluvit a začít rozhovor. Nakonec ta cesta není vůbec nudná.