Dissimulation (Larry Mpreg)

20.Díl

Naše koncerty v NY utekly tak rychle, až jsem si skoro nebyl jistý, jestli se to vůbec událo a tím náš čas tam skončil. Zůstali jsme na hotelu ještě jednu noc, než jsme se ráno měli tourbusem přesunout do Philadephie. Dohodli jsme se s klukama, že budeme přesunovat jak nejvíce můžeme busem a budeme se vyhýbat letadlu kvůli Emmettovi. Za což jsem jim byl vděčný.

Zapnul jsem zip na kufru a podal ho Josephovi, aby ho spolu s kočárkem a dalšími věcmi odnesl do tourbusu stojícím před hotelem. Vytáhl jsem Mettyho z hotelové postýlky a vyrazil dolů, abych se připojil ke zbytku kapely.

"Dobré ráno," kývnul jsem na nich.

"Dobré ráno," odpověděli mi sborově s úsměvem. Seřadili jsme se připraveni vyjít do toho šílenství venku. První stál Liam, aby prorážel cestu, za ním já s Emmettem na rukou, za mnou Niall a poslední Louis, kterému jsem věnoval krátký pohled. Vypadl unavený, jeho pokožka byla bledá a modré oči měl podlit krví. Kdybych nevěděl, že hned po koncertu šel hned s námi zpátky na hotel, tak bych řekl, že chlastal.

V moment, co se otevřely hlavní dveře a my jsme vykročili, tak se ozval jako vždy šílený jekot. Uzkostlivě jsem se podíval na mé dítě v rukou a očekával pláč, ale on byl překvapivě ticho a jen žmoulal mé tričko v jeho malé ručičce s očima upřenýma někam do prázdna. Liam a naši muži nám statečně prodírali cestičku mezi holkami dychtícími po fotce.

Byli jsme jen pár kroků od tourbusu když se mi dostlova někdo skácel k nohám. Zmatený, co se stalo, jsem se podíval pod sebe. Spatřil jsem mladou bonďatou slečnu jak se válí po chodníku, pravděpodobně jí někdo strčil. Rychle jsem se otočil za sebe, abych Emmetta strčil do natažených mužkých rukou, které jsem předpokládal, že jsou Nialla, protože šel přeci hned za mnou a pohlédl jsem zpátky na tu holku.

Dřepnul jsem si k ní natahujíc k ní ruku, abych jí pomohl se zvednout.

"Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se, když se začala zvedat.

Překvapením se jí rozšířily oči a zalapala po dechu, "Harry," vypadlo z ní pouze.

"Nestalo se ti nic?" Naléhal jsem na ní.

Jen zakroutila hlavou na znamení, že ne a požádala mě o fotku. Vůbec mě její požadavek nepřekvapil, takže jsem se jen rychle naklonil a s úsměvem počkal, až udělá několik fotek. Pustil jsem jí a podíval se za sebe, abych se ujistil, že jsem na ulici zůstal sám s Josephem. Hned jsem zapadnul do už nastartovaného tourbusu připraveného k odjezdu. Jakmile jsem se dostal dovnitř, tak jsem vyhledával pohledem Nialla.

Překvapilo mě, že jsem ho našel sedícího na malinkém gauči, ale v rukou neměl nic jiného jak mobil a stejně tak Liam vedle něj. Počkat. To ale znamená že...

Ne to ne.

Má doměnka se bohužel potrvdila ve chvíli kdy ze zadní části busu, kde jsou naše postele, pomaličku přicházel Louis s Mettym na jedné ruce. Má pusa se otevřela do jednoho obrovského O.

"Můžeš mi říct, co má tohle znamenat, Nialle?" Vyjel jsem po tom momentálně hnědovlasém leprikonovi.

"Cože?" Odtrhnul pohled od mobilu a nechápavě se na mě podíval.

"Proč jsi mu ho dal?" Vyštěknul jsem naštvaně.

"Já? Vždyť ty jsi mu ho dal do náručí tam před hotelem, když jsi zvedal tu holku." Bránil se.

"Ne to nedal. Nejsem idiot, stál jsi za mnou ty!" Přeci vím, komu jsme malého předával, nejsem pitomec.

"Jo, když jsme vycházeli, ale pak mě holky strhly na stranu a Louis se dostal hned za tebe. To ty jsi mu ho předal, když k němu natahoval ruce, tak tady po mě přestaň štěkat!" Pokroutil nade mnou hlavou.