Dissimulation (Larry Mpreg)

62.Díl

/HARRY/

Je to tady. Náš velký den D.

Už půl hodiny jsem byl zalezlý ve sprše. Pouštěl jsem na sebe příjemně teplou vodu a nevnímal nic kolem sebe. Vůbec jsem neměl ponětí kolik je hodin. Nevěděl jsem jak se mám cítit ohledně toho, co se dnes bude dít. Zároveň jsem se strašně těšel a zároveň jsem byl plný obav..  Aby se všechno vydařilo, abych se nesplet ve svatebním slibu, aby Louis přišel, abych nepozvracel oddávajícímu boty. Louis dnešní noc nestrávil doma, přespal u Nialla, takže jsem o něm nevěděl vůbec nic. Měli jsme se sejít až před oltářem.

"Harolde Stylesi, rozpustil ses v tý sprše sakra nebo co?!" Bušila mi Lou zběsile na dveře.
"Okamžitě vylez!" Praštila do nich naposledy. Slyšel jsem její kroky, jak odchází. Převrátil jsem oči, ale jsem vodu opravdu vypnul a chystal se vylézt. Ze skříňky vedle umyvadla jsem vytáhnul čisté boxerky a párkrát si přejel ručníkem přes vlasy, aby mi z nich nekapala voda všude po zemi.

Pomalým šouravým krokem jsem se dostal do obyváku. Bylo v něm nezvyklé ticho v porovnání s dny v posledním týdnu, kdy bylo v našem domě víc lidí, než se mi líbilo.

"No konečně!" Vylítla po mě okamžitě Lou, když si všimla, že jsem přišel. "Víš kolik je hodin? Chceš přijít pozdě na svoji vlastní svatbu nebo co?" Rozhazovala rukama a začala se přehrabovat ve svém kufříku, ze kterého tahala různé hřebeny, žehličku a fén. Byla očividně v dost velkém stresu.

"Je to moje svatba, takže si můžu přijít kdy chci." Usmál jsem se na ní drze. Nenechám se rozhodit, dnešek si hodlám užít jak jen to půjde..

"Tati podívej," zavolal na mě můj syn. Otočil jsem se na něj. Stáli s Freddiem vedle sebe před televizí v perfektním rovném postoji. Oba byli oblečení ve stejném tmavě modrém obleku, se stejnou košílí a dokonce i stejný účes měli. Emmett byl od Freddieho o hlavu menší, přesto vypadali jako dvojčata a naprosto dokonale. Nic víc roztomilejšího jsem v životě neviděl.

"Páááni," protáhnul jsem obdivně. "Vypadáte jako dva malí gentlemani," pochválil jsem je. Opravdu vypadali skvěle. Freddie strávil dnešní noc se mnou a Emmettem v mém domě. Udělali jsme si chlapský večer plný popcornu, zmrzliny a her na playstationu. Byl jsem za to nesmírně rád. Fred mi tím dokazoval, že mě bere jako součást jeho rodiny a nemá se mnou žádný problém. Nikdy ho neměl, ale teď.. byl jsem za to prostě rád.

"Nemyslím si, že by měli být zrovna tihle dva už oblečení v oblecích." Pošeptal jsem směrem k Lou a ukázal na ty dvě malé verze Louise. Při nejlepším skončí oba polití ještě dřív, než vyjdeme z domu a při nejhorším bude mít jeden z nich natrhnuté sako.

"Nedali si to vymluvit," pokrčila ramenama a dostrkala mě na křeslo, abych se posadil. Začala se mi přehrabovat ve vlasech. Snažil jsem se alespoň jedním okem kontrolovat kluky, takže jsem si jistý, že při svatebním slibu budu šilhat.

"Emmette přestaňte!" Křiknul jsem z ničeho nic, když se začali s Freddiem postrkovat.

"Nevrť se!" Praštila mě přes hlavu Lou kartáčem, který měla zrovna v ruce.

"Au," vypísknul jsem přehnaně a pohladil se přes bolavé místo.

"Metty, Freddie, okamžitě si sedněte na gauč a pusťte si televizi, nebo váš otec bude bez vlasů." Otočila se na chlapce a rázně jim ukázala, kam si mají sednout. "Nechci slyšet ani půl slova." Dodala varovně. Trvalo celou věčnost, než byla Lou hotová a spokojeně si prohlížela své dílo. Odešel jsem do chodby, abych se mohl podívat do zrcadla.