Dissimulation (Larry Mpreg)

65.Díl

/LOUIS - BARCELONA/

Dnes to vypadá na perný den. Rozhodli jsme se s Harrym, že řekneme Emmettovi o jeho budoucím sourozenci, kterého Harry nosí. Zároveň se v průběhu dnešního koncertu chystáme nepřímo oznámit naši svatbu. Nevím co víc mi způsobovalo vrásky na čele.

Vlastně asi to sdělení Mettymu se zdálo horší. Nevím jak se o takových věcech mluví a Emmett byl vždycky tolik zvědavý a tolik mluvil. Co se týče svatby, je jasné, že se strhne lavina a očekávám, že do rána zkolabují všechny sociální sítě.

"Prostě mu to normálně řekneme, bez zbytečného chození kolem horké kaše." Stisknul mi ruku Harry. Jako kdyby mi četl myšlenky.

"Jasně," přikývnul jsem prkeně.

"Emmette!" Zavolal můj manžel na našeho syna, který poslouchal hudbu na jeho iPodu v křesle v opačném rohu místnosti. Emmett ani nevzhlédl. Jeho sluchátka na uších asi hrála příliš hlasitě. Harry se tedy pomalu zvedl a přešel přímo k němu.

"Metty chtěli bychom s tebou o něčem mluvit," sundal mu sluchátka a významně se na něj podíval. Emm střelil rychlým pohledem na mě. Harry ho dovedl za ruku na gauč na kterém jsme původně seděli my dva.

Panicky jsem zhlížel dolů na Emmetta. Díval jsem se na něj jako kdyby byl něco nebezpečného, co mě každou chvíli pokouše. Mé nohy začínaly brnět a já bojoval s nutkáním utéct.

"Louis klid," napomenul mě Harry. Jak může být sakra tak v klidu? Potily se mi ruce a jiné části těla a snad stokrát jsem si prohrábnul vlasy, které už ani Lou nerozčeše. "Okay, tak je to asi na mě," povzdechl si Harry a posadil se.

"Co se děje?" Ptal se nechápavě Emmett a díval se střídavě na mě a na jeho druhého otce.

"Něco ti ukážu, Mette." Usmál se na něj jemně Harold. Sáhnul do zadní kapsy jeho kalhot a vytáhnul z ní poslední fotku z ultrazvuku a podal jí té moji kopii sedící vedle mě. Díval jsem se, jak si Emmett fotku prohlíží a snaží se přijít na to, co to je.
"To je miminko a taky je tvůj bráška, nebo sestřička." Vysvětlil mu Hazz, ale malý to spíš po tomhle vysvětlení nechápal ještě víc, než před tím.

"Proč je tak ošklivý?" Zamračil se Emmett. Neudržel jsem se a hlasitě se zasmál. Čekal jsem jakoukoliv reakci, ale tahle mezi ně tedy rozhodně nepatřila.

"Protože je ještě moc malinké a potřebuje čas, aby vypadalo tak jako vypadají děti." Věnoval mi Harry ošklivý pohled, abych zmlknul a přestal se řehtat na celou šatnu.

"Proč máš jenom jeho fotku? Kde je?" Pořád to nemohl pochopit.

"Protože je schovaný v Harryho bříšku," vložil jsem se do toho. Harry si vyhrnul tričko a přiložil Emmettovu malou dlaň na jeho lehce vypouklé břicho.

"Proč tam je?" Zabodnul pohled do míst, kde byla položená jeho ruka.

"Protože je moc malinké, aby žilo bez táty víš," položil jsem mu ruku na rameno. Metty se na mě otočil a přisahal bych, že v jeho očích nebylo nic jiné jak otazníky.

"Jak se ti dostal do bříška tati?" Pohlédl zpátky na Harryho. Už jsem říkal, že má tohle dítě vždycky moc otázek? Ale nemohl jsem mu to mít za zlé. Kdyby za mnou přišel můj táta s tím, že čeká dítě, tak mám taky hodně otázek a nemohl bych to pochopit. Emmettovi bylo jenom pět a vedl si skvěle.

"To se stává, když se mají dva lidi moc rádi. Tak jak se máme rádi my s tátou Louisim." Mrknul na něj Hazz a stáhnul si tričko dolů.

"Taky budu mít v bříšku miminko, až budu starší a budu mít někoho rád?" Pozvedl obočí.