Dissimulation (Larry Mpreg)

60.Díl

/HARRY/

Po Liamovém odchodu jsem se strašně dlouho odhodlával k tomu, abych Louisimu zavolal. Chtěl jsem to mít za sebou a hlavně jsem s ním nechtěl o ničem mluvit, když by byl Emmett doma. Liam mi oznámil, že zůstane přes noc u nich a přiveze mi ho ráno. Byl jsem mu tak neskutečně vděčný. Udělal toho pro mě už tolik, že mu to nikdy nebudu schopný oplatit.

Louis zněl dost překvapeně z toho, že mu volám. Ale ujistil mě, že do půl hodiny bude doma. Kdyby ne, tak s ním opravdu definitivně končím. Jen by mi tím dokázal, že mu na našem vztahu zase až tak nezáleží. Chtěl jsem na něj počkat v obyváku, ale můj žaludek měl jiný názor a já musel co nejrychleji běžet do koupelny.

Trochu mě děsilo, že léky na nevolnost nezabírají, ale asi jsem si za to mohl sám. Spal jsem minimálně, byl jsem celý den na nohou v obrovském stresu a to dítě mi to teď dávalo náležitě sežrat.

Postavil jsem se před umyvadlo k obrovskému zrcadlu a přetáhnul si přes hlavu tričko zírajíc na své ploché břicho.

"Vybral sis tu nejhorší chvíli pro příchod na svět, nájemníku." Pošeptal jsem směrem k mému nočnímu motýlovi pod mými žebry. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se to opravdu znovu děje. Že tam uvnitř je další Louisiho dítě. Malá sestřička, nebo bráška Emmetta. Bylo mi jasné, že ho nedokážu dát pryč, ale stejně tak jsem věděl, že si ho nemůžu nechat.

Odploužil jsem se do ložnice a lehnul si na postel. Neměl jsem sílu na to, čekat na Loua jinde. Byl jsem tak strašně vyčerpaný. Nepamatuji si, že bych byl při Mettym tak unavený. Položil jsem se stále polonahý na záda a modlil se, aby Louis přišel dřív než usnu.

"Harry?" Zaťukal někdo lehce na dveře a následně nakoukla dovnitř Louova hlava. Byl bílý jako ta zeď za ním a pod očima měl obrovské červené kruhy. "Můžu dál?" Ptal se opatrně.

"Jsi tady doma," připomenul jsem mu a způsobil tím na jeho tváři drobný úsměv. Váhavě vykročil směrem k posteli a velmi pomalu se na ní posadil. Jako kdyby se bál, že mě prudkými pohyby vyplaší a já uteču. Nevěděl jsem, co říct a on očividně taky ne.

"Nevím, co říct." Přiznal a tím mi potvrdil moji doměnku.

"Byl tady Liam, prý jsi mu volal.." Snažil jsem se nějak začít konverzaci. Z toho jak byl blízko mi divoce tlouklo srdce a měl jsem nutkání se posunout trochu dál od něj. Musel jsem se ale překonat, kdybych si od něj začal držet odstup a nesnesl bych jeho blízkost, tak bychom to mohli rovnou zabalit. Přesně jako tenkrát. S obrovským překvapením jsem si ale uvědomoval, že to tentokrát není tak bolestivé, jak když mě podvedl s Brianou. Nechápal jsem proč tomu tak je, ale byl jsem za to rád.

"Jo. Nebylo ti dobře a děsilo mě nechat tě tady samotného." Přikývnul.

"Ptal se po tobě Emmett." Sdělil jsem mu zájem jeho syna. Louis se spokojeně usmál.
"Slyšel nás. Bojí se, že od nás odejdeš.." Dodal jsem a v tu ránu jeho úsměv zmizel. Slezl jsem z postele a odešel k oknu, abych na něj lépe viděl.

"Oh..." Na tváři se mu usídlila obrovská lítost. "Tohle jsem nechtěl Harry," kroutil hlavou. Věřil jsem mu, že Emmett je ten poslední komu by chtěl nějakým způsobem ublížit.

"Já vím," přikývnul jsem. "Nemůžeme se rozejít Louis. Mettyho by to zlomilo, nezvládnul by další odloučení od tebe." Pošeptal jsem pohrávajíc si s kůží na podbříšku.

"Nechci aby jsme se rozešli." Poznamenal rozhodně. Zvledl jsem k němu pohled a dlouze si ho prohlížel.

"Co když já ano? Celý den se mi honí hlavou, že ti sbalím kufry a už nikdy tě nebudu chtít vidět jinde jak na podiu." Můj hlas byl hrubý, začínal se mnou cloumat vztek. Musel jsem se uklidnit dřív, než bych vybouchnul a začal na něj řvát jako smyslu zbavený. "Pověz mi Louis, co by jsi dělal, kdyby jsi byl na mém místě? Jak by jsi se zachoval, kdybych to byl já, kdo tě podvedl šest dnů před svatbou?" Intezivně jsem se na něj díval a neměl jsem v plánu uhnout pohledem ani na vteřinu.