Britsko-Irská skupina One Direction se na přání fanoušků vrací na scénu. Vztah mezi dvěma z nich je ale více než napjatý, nevědí jak se k sobě chovat a jak se postavit ke každodennímu potkávání. Najdou si k sobě ještě vůbec někdy cestu?
Louis, lásko moje, ty jsi zrovna odešel s dětmi ven, aby jsi mi dal prostor k odpočinku. Ve skutečnosti jsi mi dal šanci, abych konečně dopsal tenhle dopis. Ležěl několik dní v šuplíku a byl už tolikrát vyhozený, nebo celý přepsaný. Je toho tolik, co bych chtěl naspat, ale zároveň mám strach, že ti každé mé slovo jen zbytečně ublíží. Sedím v naší ložnici, před sebou mám fotku naší šestičlenné rodiny a nemůžu od ní odtrhnout oči. Je důkazem toho, jak skvělý byl a ještě pořád je, můj život. Jaké mám štěstí, že vás mám a jaké mají štěstí naše děti, že jsi zrovna ty, jejich táta. Hlavou se mi honí milion vzpomínek a myšlenek na všechno, co jsme spolu prožili jako rodiče. Ta nejkrásnější vzpomínka je, když jsem čekal Tima. Ty jsi měl ruku na mém bříšku a on se ti pod ní poprvé pohnul. Byl jsi tak šokovaný a šťastný najednou. Pořád dokola jsi jen užasle opakoval: "pane bože, to je úžasné." Nedokázal jsem vnímat nic jiného, než tvoji upřimnou radost. Vybavuje se mi tvůj pyšný výraz, když jsi slyšel zpívat Emmetta Little Thing. To bylo perfektní. Taky to, jak Timothy celou noc plakal, že ho bolí ouško. Volal tátu Louisiho a ty jsi u něj celou tu dobu seděl a utěšoval ho, že bude všechno dobré. To jak jsi vypadal nadmíru spokojený, sám se sebou, když ti všichni říkali jak moc je ti Freddie a Emmett podobný. A taky tvůj naprosto zamilovaný pohled, vždycky když jsi držel Kiaru v náručí. Mohl bych toho vyjmenovat tolik, že by mi nestačilo ani sto stránek. Chtěl jsem ti tím ukázat, jak úžasný táta jsi, Louis. Vím, že s tebou budou naše děti spokojené a šťastné. Protože jestli jsem si něčím opravdu jistý, tak je to to, že jsi ten nejsilnější člověk na světě a dokážeš úplně všechno. Poznali jsme se díky jedné velké náhodě. Jako kdyby tam nahoře někdo chtěl, aby jsme se potkali. Nikdy nezapomenu na první moment, kdy jsem se ti podíval do tváře. Byl jsem naivní, nevyzrálý puberťák, ale byl jsem si jistý, že jsem i přes můj nízký věk, potkal tu pravou a osudovou lásku. Tu která tě nenechá spát, protože musíš na toho dotyčného pořád myslet. Tu která ti vyčaruje usměv na tváři, jen zazní jeho jméno. Tu která ti divoce rozbuší srdce, při letmém doteku. Tu která dělá tvůj život lepším. Potkal jsem Tebe, Lou. To ty jsi všechno to, co jsem napsal a ještě mnohem víc. Bylo mi jen šestnáct let a přesto jsem věděl, že už nikdy nikoho nebudu milovat, tak jako miluji tebe. Chtěl bych ti moc poděkovat, Louis. Už teď vím, že nad tímhle nechápavě pozvedneš obočí. Ale děkuji ti za všechno, co jsme spolu prožili. Ať už je to to dobré, nebo to špatné. V našem vztahu byly momenty, kdy jsem se ptal, jestli to sakra opravdu stojí za to, takhle trpět. Jestli by nebylo jednodušší, dát od toho ruce pryč a jít si každý vlastní cestou. Louis, vzpomínáš si na naší svatbu? Teď určitě kroutíš pobaveně hlavou. V poslední době na ní myslím dost často. Vybavuji si, jak nádherný jsi v ten den byl. Pohlédl jsem na tebe a všechno, co se mezi námi kdy stalo, zapadlo přesně tam, kam mělo. Všechno to najednou dávalo smysl a tak je tomu do teď. Vždycky jsme patřili k sobě. Ty jsi mým smyslem života a důvodem, proč jsem to nedokázal vzdát. Věděl jsem, že by jsi mi neodpustil, kdybych odešel bez boje. Pomalu mě opouští síly. Jsem už velmi unavený a všechno mě bolí, proto se omlouvám, pokud něco nepřečteš, nebo píšu zmateně.. Brzy mi ale bude dobře a všechno tohle utrpení pomine, zároveň to znamená, že můj čas s vámi vypršel a to je tisíckrát větší bolest, než ta fyzická. Zvlášť když vím, co mým odchodem způsobím tobě. Každou noc pláčeš ze spánku a tiše voláš mé jméno. Přivinu si tě pokaždé k hrudi a konejšivě tě stále spícího hladím ve vlasech. Rozpadá se mi srdce z myšlenky na to, co bude, až tady nebudu a nebudu tohle moct udělat a pomoct ti od zlých snů. Tak moc bych si přál, aby jsi netrpěl a dokázal mít normální život, plný toho nádherného smíchu, jaký máš jen ty. Slíbil jsem ti, že budeme pořád spolu a já to nehodlám porušit. Budu pořád s tebou. Vždycky budu ten, co na tebe dohlíží a chrání tě. Ten, co ti bude vždy stát po boku. Ten který za tebou přijde, když to budeš nejvíc potřebovat. Ten, který tě bude navždy milovat. Ten který je neuvěřitelně hrdý na to, že je tvým manželem a taky ten, který si tě nesmírně váží za to, jaký jsi. Buď silný, Lásko. Vím že to dokážeš.
Miluji Tě, Louisi Williame Stylesi.. Patří ti mé srdce a to je něco, co ani smrt nedokáže změnit.
Prosím, žij.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
CHTĚLA BYCH VÁM STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT. TAHLE POVÍDKA MÁ CELKEM 97 KAPITOL, COŽ JE PRO MNE NĚCO NAPROSTO NEUVĚŘITELNÉHO. PŮVODNĚ MĚLA MÍT SOTVA 30, MOŽNÁ BYCH TO DOTÁHLA NA 40 A MĚLA SKONČIT ÚPLNĚ JINAK. NIKDY MĚ NENAPADLO, ŽE O NÍ BUDE TAKOVÝ ZÁJEM A BUDETE JÍ MÍT TAK MOC RÁDI. DO TEĎ TOMU NEVĚŘÍM. BUDE MI TO STRAŠNĚ CHYBĚT. DĚKUJU VÁM ÚPLNĚ ZA KAŽDÉ PŘEČTĚNÍ, HVĚZDIČKU A HLAVNĚ KOMENTÁŘE! JSTE ÚŽASNÍ! TEĎ SE VRHNU NA DOPSÁNÍ POVÍDKY FAKE DAD A ZAČNU POSTUPNĚ OPRAVOVAT VŠECHNY OSTATNÍ. RÁDA BYCH VÁM TAKY NAPSALA NĚCO NOVÉHO, ALE UPŘÍMNĚ MÁM TEĎ V HLAVĚ ÚPLNĚ VYMETENO A NENAPADÁ MĚ NIC, CO BY STÁLO ZA ŘEČ. ALE JAK SE ZNÁM, TAK NAKONEC SEDNU K POČÍTAČI A BUDU IMPROVIZOVAT. STEJNĚ JAKO U DISSIMULATION. MÁLO KDY JSEM MĚLA PŘIPRAVENO NĚCO DOPŘEDU, VĚTŠINOU JSEM ZAČALA PSÁT A NĚCO Z TOHO VZEŠLO :D MOŽNÁ DOJDE I NA POKRAČOVÁNÍ PŘÍMO TOHOTO PŘÍBĚHU, TŘEBA JAKO EMMETT VYPRÁVĚJÍCÍ SVŮJ ŽIVOT. NO UVIDÍME :))
