52.Díl

920 82 3
                                    

/LOUIS/

"Metty a už dost!" Zakřičel jsem na něj, když jsme opouštěli brzo ráno letadlo. Letěli jsme celou noc z Londýna do LA. Týden od našeho zasnoubení se Harryho zdraví dalo do pořádku a my jsme konečně mohli opustit Londýn.

Celá cesta s Emmettem byla peklo. Tedy kromě toho, když spal. Zapomněl jsem jeho sluchátka a iPad doma v Londýně a on to dost těžce nesl. Byl protivný, nevyspaný, otrávený a ještě jednou protivný. Navíc jsme přistáli už v půl páté ráno, takže jsme ho museli probudit. Což byl hřebíček do rakvičky.

Táhnul jsem ho přes letiště za ruku, stále fňukajícího, do auta.

"Řekl jsem dost Emmette!" Zastavil jsem se s ním před naším přichystaným autem a trochu mu trhnul s rukou, abych na sebe upoutal jeho pozornost. "Myslím to vážně. Už to stačilo. Všichni jsme unavení a máš pocit, že já nebo táta Harry takhle fňukáme?" Pozvedl jsem na něj obočí, sklonil jsem se tak, abych mu viděl do tváře.

"Ne," zamumlal tiše a sklopil pohled k zemi.

"No tak vidíš. Tak zalez do toho auta a už od tebe celou cestu nechci slyšet ani půl slova. Je to jasné?" Harry se na mě kriticky díval. Neměl rád, když jsem na něj byl přísný. Ale co by z něj sakra vyrostlo? Sám jsem toho měl až po krk. Tohle noční cestování, aby nás moc lidí nepotkali mě ubíjelo.

Počkal jsem, až nastoupí i Harry a rozjel se domů. Tedy opět k němu domů. Jeho barák byl stranou od všech, byl na takovém menším kopci a kolem nebyl vůbec žádný soused. Jeho terasa byla nádherná, měl z ní výhled na kompletně celé město.

Zabralo to sice dost času do centra, ale stálo to za to

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Zabralo to sice dost času do centra, ale stálo to za to.

Měl jsem co dělat, abych neusnul za volantem. Podíval jsem se do zpětného zrcátka, ve kterém jsem viděl už zase spícího Emmetta. Harrymu vedle mě také padala hlava, ale snažil se neusnout.

"Harolde," třásl jsem mu ramenem, když jsme konečně dorazili. "Vezmi prosím tě Emmetta, já nanosím věci." Požádal jsem ho, ale nečekal na odpověď.

Vytáhnul jsem první tašku z kufru. Málem mě to složilo k zemi. Co v tom proboha Harry táhne. Odnesl jsem dvě do naší ložnice a jednu do Mettyho pokoje. Ten už ležel ve své postýlce a spokojeně odfukoval. Také jsem se nemohl dočkat, až to udělám. Dnes jsme neměli žádné povinnosti, takže jsem hodlal prospat alespoň půl dne.

To vlastně můžu dělat i další čtyři dny. Protože za čtyři dny k nám má přijet štáb a natočit nějaké vsuvky do našeho nového filmu.

Neměl jsem ani sílu na to se osprchovat přes to, že bych to potřeboval jako sůl. Zamířil jsem prostě přímou cestou do ložnice Cestou jsem ze sebe sundaval všechno oblečení, kromě boxerek. Položil jsem si na Harryho noční stolek mobil, ten byl totiž blíž, přelezl jsem spícího Harryho a padnul vedle něj.

Dissimulation (Larry Mpreg)Where stories live. Discover now