Dissimulation (Larry Mpreg)

10.Díl

Když jsme přistávali začalo už pomalu svítat. Venku na mě znovu čekalo připravené auto i s řidičem a já do něj rychle nasedl. Byl jsem rozlámaný ze spánku v letadle, ale aspoň už se mi nechtělo spát. Jen mě bolelo celé tělo.

"Chceš za klukama na hotel, Harry?" Zeptal se Joseph a já zakroutil hlavou.

"Ne, prosím. Vezmi mě na stadion." Usmál jsem se na něj prosebně. Kývl, že chápe a změnil směr. Projížděli jsme kolem stadionu a hledali náš vjezd. Venku už čekaly fanynky. Některé vypadaly, že už jsou tady od noci a spaly před stadionem na zemi. Vážně mají můj obdiv, tohle bych kvůli svému oblíbenému zpěvákovi asi neudělal a tím mi jen potvrzují, že jsou to ti nejlepší a nejvěrnější fanoušci na světe.

Zpozorovali mé auto a ihned se postavili na nohy jako jeden muž. Jenže neměli se ke mě jak dostat, stadion byl ohraničený pletivem a já jim zmizel v útrobách stadionu.

"Díky moc chlape." Podal jsem ruku Josephovi, když jsem vystoupil.

"Není za co. Kdyby jsi něco potřeboval, tak mi zavolej, Harry. Půjdu se prospat po tom letu, ale mobil mám pořád u sebe." Usmál se na mě mile. Mám toho chlapa rád. Svým způsobem nám nahrazuje Paula, je stejně starostlivý a ochranářský.

"V pohodě. Jsem už velký." Zasmál jsem se a mávl mu na rozoučenou.

Zalezl jsem si do backstage kde díky bohu nikdo nebyl, když nepočítám holky od cateringu a ochranku, která si rozdávala instrukce a informace co a jak bude večer probíhat. Po chvíli jsem našel dveře se svým jménem a zalezl jsem do dovnitř. Věnoval jsem zamilovaný pohled gauči v rohu místnosti a ihned se na něj svalil.

Znovu na mě začala padat únava. Je tohle možný? Prospal jsem celý let pro boha! Začínám si myslet, že nenosím dítě, ale energického upíra.

Jenže nemohl jsem teď usnout. Musel jsem vyřídit jednu nepříjmnost do které se mi vůbec nechtělo. Vytáhl jsem z kapse mobil, otevřel Twitter a našel profil Louise, abych mu mohl napsat zprávu.

@Harry_Styles: Louis?

Nevěděl jsem co napsat a tak jsem ho prostě jen oslovil čekajíc na odpověď, které se mi dostala snad během vteřiny jako kdyby na to čekal.

@Louis_Tomlinson: Ano, Harry? Jsi v pořádku?

Nevědomky jsem se nad jeho starostí pousmál i když jsem v hloubi duše věděl, že je to jen přetvářka.

Harry Styles: Jsem, díky. Žádal jsi mne, abych ti dal vědět, jak jsem se ohledně toho dítěte rozhodl. Proto ti píšu.

Louis Tomlinson: Ale já přece vím jak jsi se rozhodl a tvé rozhodnutí respektuji. Proto jsi přece odjel do LA.

Samozřejmě, že mé rozhodnutí respektuješ ty tupče! Protože by se ti náramně hodilo a byl by jsi rád kdybych si to dítě nechal vzít! Měl jsem chuť mu tohle všechno napsat, ale neudělal jsem to. Udržel jsem se na něj nekřičet i když mi těsně před mým odletem do LA řekl, že je to mé tělo a tím pádem je rozhodnutí plně jen na mě.

Harry Styles: Situace se změnila.

Louis Tomlinson: Co tím myslíš??

Harry Styles: Neudělal jsem to. Nešlo to. Promiň.

Za co, že se mu vlastně omlouvám?

Louis Tomlinson: To jsem rád:)

Cože? Zmateně jsem zíral na poslední zprávu od něj.