Dissimulation (Larry Mpreg)

30.Díl

/HARRY/

Na oběd jsem nám připravil jen rychlý těstovinový salát. Freddie se na to ze začátku moc netvářil, ale když viděl, že těstoviny žužlá i Emmett, tak se do toho nakonec pustil. Jeden by si při pohledu na nás, jak jsme tak seděli ve čtyřech u stolu a obědvali, že jsme dokonalá rodinka. Pravda ovšem byla, že atmosféra v místnosti byla více než hustá.

Byli jsme ve skluzu, takže jsme museli hned vyjet do studia. Už jsem měl dokonce zmeškaný hovor od Liama a jednu výhružnou sms, abych okamžitě zvednul prdel a přitáhnul. To stejné napsal i Louisimu. V rychlosti jsem mu odepsal, že už jsem na cestě, ikdyž jsem vlastně ještě ani z domu vyšel.

Chvíli jsme se dohadovali jak pojedeme, protože autosedačku jsem pro Freddieho opravdu neměl. Nakonec svolil k tomu, že bude mít Freda na klíně a bude sedět vzadu.

"Ještě moment, zapomněl jsem Emmettovi mlíko," zarazil jsem se těsně u auta.

"Harry prosím tě nezdržuj," zavolal za mnou Louis. Celou dobu se nervozně rozhlížel, ale měl nahnáno z toho, že by nás mohl někdo vyfotit. To by byl teprve rozruch, rohodně větší než to co způsobil Louis s Emmettem v Hyde parku.

Rychle jsem přihodil mlíko do tašky a pelášil za nimi. Lou přešlapoval z nohy na nohu u auta, v jedné ruce autosedačku s Mettym a druhou držel za ruku Freddieho. Odmeknul jsem mu mé BMW a on do něj skočil dřív, než jsem vůbec stihnul mrknout.

Celou cestu jsem ho pozoroval ve zpětném zrcátku. Přes to, že jsem do něj nacpal několik prášků byl pořád dost bledý a měl jsem trochu strach, že mi pozvrací auto.. no dobře! Měl jsem kurevsky velký strach.

On asi myslel na totéž, protože když jsme zastavili před studiem, tak úlevně vydechnul a okamžitě vystoupil na vzduch.

"No konečně!" Zvolal Liam a rozhodil naštvaně rukama, jakmile jsem vkročil do místnosti. Hned ale nechápavě povedl obočí, když se za mnou objevil Louis a Freddie.

"Vy jste přijeli spolu?" Nechápal. Díval se na nás spíš jako kdyby viděl ducha.

"Jo."

"Ne."

Odpověděli jsme současně s Louem, ale já jsem byl ten který odpověděl kladně. Podívali jsme se jeden na druhého a zamračili se na sebe.

"No tak pojdě radši něco dělat, Marcus už byl trochu nervózní, že tady nejste.." Věnoval nám Liam podezíravý pohled než nám oběma vrazil do rukou texty.

Ve studiu jsme tvrdli už přes tři hodiny, byl jsem unavený, otrávený a hlasivky mi už přetestovaly sloužit, ale pořád jsme nebyli u konce. Zrovna jsem si tiše zkoušel svoje sólo a Louis se o nečem dohadoval s Marcusem, když se s hlasitým prásknutím rozrazily dveře a v nich stála Brianna rudá vzteky.

Okamžitě všichni ustali v pohybu a vzhlédli. Louis byl bledší, než při cestě sem a to jsem si myslel, že už to víc nejde.

"Máš mě za totální krávu, Tomlinsone?!" Zahřměla na celou místnost. Absolutně jsem nechápal, co se děje. Vykuleně jsem přeskakoval pohledem z Louisiho na Briannu a zase zpátky. Louis jen naprázdno otvíral a zavíral pusu jako kapr.

"Tak řekneš něco?!" Zakřičela znovu. Chystal jsem se s Emmettem odejít, ale Louis jen zakroutil hlavou, abych zůstal. Nerozumněl jsem proč, ale poslechl jsem.

"Liame, odvěď prosím kluky.." Předal jsem mu Emmeta. Tušil jsem, že tohle nebude zrovna kamarádský pokec a nechtěl jsem, aby u toho děti byli. Liam si ode mě Mettyho hned vzal, popadnul za ruku Freddieho a už ho nebylo. Stejně jako všech ostatním, kteří zmizeli tak rychle, že jsem si ani nestihnul všimnout. Brianna ani neprotestovala, když Liam Freda odváděl.