Dissimulation (Larry Mpreg)

25.Díl

JÁ: Proč za mnou do háje jede tvoje máma?! Jsem moc mladý na to abych umřel!

HARRY: Přestaň vyšilovat! Chce jenom vidět Emmetta, nic víc.

JÁ: Jak ví, že ho mám já?

HARRY: Volala mi, že jede ke mě, protože chce po dlouhé době vidět svého vnuka. Řekl jsem jí, že je u tebe, tak prostě jede k tobě. Bude tam tak do hodiny, jsi doma?

JÁ: Ne, nejsem doma. Jsme v Hyde parku, ale vyrazím tedy domů..

HARRY: Díky. Louis, buď prosím slušný, máma nebyla zrovna nadšená, že jsem ti Mettyho dal.

JÁ: Hm.. to mě nepřekvapuje, ale já...

Nestihnul jsem zprávu ani dopsat, ani odeslat. Volala mi totiž Lottie. Supr, ještě ona bude chtít přijet na návštěvu a můžu si to jít rovnou hodit.

"Lottie?" Zostonal jsem do telefonu. Mohl jsem být milejší, ale dělo se toho najednou nějak moc a mě začínaly povolovat nervy.

"Louis ty jsi s Emmettem?" Vypálila na mě okamžitě.

"Do háje jak to všichni víte?!" Vyjeknul jsem podrážděně. Je tohle vůbec normální?

"Je toho plný Twitter, tak jsem se chtěla ujistit, že to není nějaká fotomontáž." Objasnila mi odkud má takové informace.

"To si děláš srandu..." vydechnul jsem nevěřícně. Harry měl pravdu, byl to hloupý nápad. Měl jsem čekat, že se tohle stane.

"Nedělám. Byl jsi s ním asi před hodinou v Hyde parku, ne?" Ujišťovala se.

"Jo byl. Ale už jdeme domů. Příště raději nevytáhnu paty z baráku." Byl jsem z toho všeho čím dál otrávenější. Hned jak ukončím tento hovor, tak se podívám na Twitter, co se tam děje.

"Táta se ptá, jestli se můžeme stavit. Chtěl by Emmetta vidět a ségrám s bráchou je po tobě smutno, Louis." Naléhala na mě a použila hru na city, kterou nenávidím. Moc dobře ví, že mým sourozencům nikdy nedokážu říct ne.

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad.." Snažil jsem se z toho vymluvit, ale už teď jsem věděl, že je to marné.

"Louis, no tááák." Protáhla otravně.

"A co kdyby jsme přijeli my do Donacasteru?" Navrhnul jsem. Představa, že se všichni nahrnou do mého domu mě trochu děsila, takhle budu mít možnost kdykoliv odjet.

"To by šlo? Pojedeš s Emmettem takovou dálku? Harry ti to dovolí?" Zasypávala mě otázky.

"Lottie, moc mluvíš.." postěžoval jsem si, "Harry mi nemá co dovolovat, teď ho mám na starost já.." Zavrčel jsem.

"Jakto že ti ho Harry vlastně dal?" Zajímala se. Byla z toho asi dost překvapená. Ne že bych se jí divil, já sám jsem z toh do teď překvapený.

"Není mu dobře," odpověděl jsem jednoduše. "Budu muset končit, už jsem skoro doma. Přijedu zítra jo? Dnes to nedám, má přijít Anne.."

"Harryho máma?!"

"Kolik Anne znáš, Lottie?" Převrátil jsem nad ní očima přes to, že mě nemohla vidět.

"No ty vole, brácho! Ty se nenudíš!" Zasmála se, nebo spíš se mi vysmála.

"Mluv mi o tom. Čau, Lott." Zavěsil jsem dřív, než stihla říct něco dalšího. Její nadávání na moji osobu jsem slyšel až sem. Jakmile jsem dorazil domů, tak jsem rychle nakrmil a přebalil Emmetta, měl jsem nutkání ho i vykoupat, aby Anne nemohla říct, že ho nezvládám. Pustil jsem se i do rychlého úklidu.