Dissimulation (Larry Mpreg)

34.Díl

/LOUIS - DUBLIN/

Hned z Lisabonu jsme se přesunuli do Dublinu. Největší radost z toho měl Niall. Nic se nezměnilo, stálo je to ten hrdý Ir.

Na dnešní koncert měla přijít celá Niallova rodina a nebylo jich zrovna nejmíň. Ikdyž na moji početnou rodinu to určitě nemá, ta tady ale dnes být neměla. Dnes a zítra tady máme koncert a potom den volna, tak jak už je zvykem.

Možná přemýšlíte, jestli už jsem mluvil s Harrym ohledně mého výbuchu, když jsme si byli společně sednout v hotelovém parku v Lisabonu. Ne, nemluvil. Ne že bych se tomu vyhýbal, jen jsme se k sobě ještě nedostali, aby jsme byli sami dva.

"Prohrál jsi, Tommo!" Vytrhnul mě z mých myšlenek Liam. Hráli jsme v backstage pinpong a mě to očividně moc nešlo. "To byla hodně snadná výhra," poukázal na moji nesoustředěnost.

"Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se, když jsem nijak nereagoval.

"Nad ničím.." Mávnul jsem rukou, "hrajeme znovu?" Jako odpověď se mi dostalo jen přikývnutí.

Na stadionu jsme byli jen já, on a ještě Lou s Lux se potkloukali někde kolem. Niall byl s rodinou na hotelu a Harry s Emmettem odletěli na otočku do Londýna. Harrymu volal včera Mettyho doktor, že by s ním rád mluvil, vlastně už by měli být zpátky.

Ještě jsem ani nestihnul dokončit myšlenku a do místnosti vešel Harold.

"Čau..." Pozdravil nás, když si všimnul, že tady není sám.

"Ahoj," odpověděli jsme součastně s Liamem, dál mluvil ale jen on. "Kde máš Emmetta?"

"S Lou a Lux," pokrčil rameny a vzal si ze stolu nějaké ovoce.

"A co u doktora? Co ti chtěl?" Ptal se dál. Harry vypadal ustaraně, ani na jednoho z nás se nepodíval a s přehnaným zájmem si raději prohlížel jabko v jeho rukou.

"Nechce se mi o tom teď mluvit," hlesnul sotva slyšitelně. Můj žaludek udělal kotrmelec. Poprvé jsem si byl jistý, že to neříká proto, že u toho jsem já, ale proto, že se něco stalo a on o tom opravdu mluvit nechce. Což bylo snad ještě horší, než kdyby to tajil přede mnou. Znamenalo to totiž, že se stalo něco vážného.

"Něco vážného?" Nedal se odbýt Liam. Harry na to nic neřekl, jen neurčitě pokrčil rameny.

Celý koncert byl divný. Usmíval se na fanoušky jako vždycky, ale kdo ho znal, tak na něm moc dobře viděl, že ho něco tíží. Dokonce se spletl i v písničce No Control, kterou i po těch letech na našich vystoupeních hrajeme. Předběhnul Nialla a začal zpívat své sólo i když mu to vůbec nesedělo do hudby.

Jakmile jsme skončili, tak opustil stadion spolu s Emmettem bez jediného slova.

"Nevíš, co je s Harrym? Co se vrátili s Londýna, tak je divný..." Zaslechnul jsem za sebou konverzaci mezi Liamem a Niallem, když se převlékali do svých věcí.

"Nemám tušení. Nechtěl mi to říct, ale dělá mi to docela starosti," přiznal Liam.

"To i mě, mám takové tušení, že to u toho doktora nedopadlo tak úplně podle plánů." Souhlasil s ním Nialler. To už jsem nevydržel a vydal se hledat George, aby mě odvezl na hotel. Potřeboval jsem s ním mluvit. Zaprvé se mu omluvit za mé chování s Lisabonu a zadruhé zjistit, co je s Emmettem.

Do půl hodiny už jsem stál před jeho dveřmi. Už mockrát jsem napočítal do deseti s tím, že na deset určitě zaklepu. Měl jsem takové tušení, že já nejsem ten pravý, kterému by se chtěl svěřovat. Kdyby to chtěl udělat, tak jde za Niallem, nebo Liamem, ale určitě by netoužil zrovna po mé společnosti. To bylo také to, co rozhodlo. Otočil jsem se na patě, abych zapadnul do svého pokoje.