Dissimulation (Larry Mpreg)

40.Díl

/LOUIS - LOS ANGLES/

Naše turné se blížilo ke konci. Dnes a zítra máme poslední koncert v Americe a to v Los Angles. Dneska jsem se také měl vidět s Freddiem. Byl jsem z toho nervóznější víc než jsem byl ochotný přiznat.

Seděl jsem na gauči v backstage. Kluci si ještě něco zkoušeli na večerní koncert, mě se nechtělo a zůstal jsem raději s Emmettem, který zrovna spal rozvalený vedle mě s hlavou položenou v mém klíně. Jemně jsem ho hladil po jeho světle hnědých vláskách.

"Víš co si myslím, Harry? Že prostě neumíš zpívat, proto ti to ujelo.." Dolehl k mým uším Liamův hlas a následně Niallův hlasitý smích. Během vteřiny s velkým rachotem vpadli všichni tři do místnosti.

"Pšššt! Metty usnul." Podíval jsem se na něj zlostně. Byl jsem tak šťastný, když odpadnul, protože jeho nekonečnýma otázkama mě jednou zabije a jestli ho teď probudí, tak zabiju já je.

"Jakto že spí?" Podivil se Harry a opatrně se posadil vedle mě.

"Jsem prostě dobrej," zazubil jsem se na něj a věnoval mu procítěný polibek.

"Ale noták," protáhnul Liam otráveně a odvrátil od nás tvář. "Bůh moc dobře věděl, proč vám dát dítě jako je Emmett, kdyby vás totiž mohl vidět, tak z vás má doživotní trauma." Poznamenal s kroucením hlavy.

"Bůh jim spíš neměl dávat žádné. Hlavně Louisimu, toho kokota ti nezapomenu." Ukázal na mě prstem Nialler. Musel jsem se držet, abych se nezačal smát. Hlavou mi proběhla vzpomínka, když si vzal Niall Emmetta do náručí a on se ho zeptal, jestli je Kokot jeho příjmení, nebo proč mu tak táta říká.

"Budu se modlit, aby váš další potomek byl po Harrym, na víc drzých kopií Tomlinsona není svět připravený." Souhlasil s ním Liam. Jen jsem se s úšklebkem otočil na Harry, který se tvářil naprosto nečitelně. Vždycky když se zmínilo další dítě, tak se jeho nálada prudce změnila a tedy ne k lepšímu..

"Louis by se už množit neměl, jeho genetická stopa zanechává víc škody jak užitku." Přisadil si Niall okamžitě.

"Držte už hubu." Poradil jsem jim se zamračením. "Pojedeme?" Otočil jsem se na Harryho, který přikývnul.

"Kam jedete?" Zajímal se okamžitě Liam.

"Navštívit Freddieho..." Pokrčil jsem rameny. Dosud nebyla vhodná příležitost, abych jim o naší návštěvě řekl. Dokonce jsme jim ještě ani neřekli o chystané operaci Emmetta. Za těch pár dní, co jsme byli v Anglii stihli Mettymu udělat snad milion vyšetření, aby se ujistili, že je na zákrok připravený. Přísahám, že jsem měl pocit, že je on a Harry v nemocnici víc jak doma. Nejezdil jsem s nimi, nechtěli jsme na nás zatím moc upozorňovat. Emmett byl nadšený, když jsme mu oznámili co se chystá, narozdíl od Harryho. Čím víc se to blížilo, tím víc byl Harold mrzutý a tichý. Pořád říkal, že z toho má špatný pocit, že cití, že se stane něco špatného. Já jsem to považoval jen za přehnaný rodičovský pud chránit své dítě. Kdybych tenkrát tušil, že na jeho negativních pocitech něco bude, nikdy bych žádnou operaci nedovolil...

"Tak to jsi hrdina, že s ním jedeš Harry." Pokýval uznale Liam. Harry na to ale nic neřekl, jen se zvedl, opatrně vzal Emmetta, aby ho neprobudil a opustil místnost.

"Co mu je?" Díval se nechápavě do míst, kde Harry zmizel.

"Není poslední dobou moc ve své kůži," usmál jsem se na ně výmluvně a vyrazil za mým přítelem. Našel jsem ho až před stadionem v autě. Mlčky seděl za volantem, zatím co Metty podřimoval v autosedačce.