Dissimulation (Larry Mpreg)

4.Díl

V rychlosti jsem zapadl dovnitř. Nezajímalo mě, že není vhodná denní doba na alkohol. Bylo mi na hovno a tak jsem tam prostě šel.

"No ne, Louis. Ty už jsi tady zase?" Uchechtl se Jack, když jsem se usadil k baru.

"Jak vidíš. Dáš mi pivo?" Nechtěl jsem začínat hned divoce.

"Nejsi tady doufám autem?" Přeměřil si mě nedůvěřivě.

"V noci ti to nevadilo." Zapřel jsem si znuděně hlavu o ruku. Přestává mě ta starost lidí kolem mě bavit, nejsem dítě!

"Vypadal jsi zoufale." Pokrčil rameny, ale pivo čepovat začal. "Tak co se zase stalo?" Povzdechl si a postavil přede mne mé vytoužené pití.

"Nic, co by se mělo stát?"

"Mluvil jsi s tím kluk se kterým jsi se včera vyspal?" Mluvil víc nahlas než bylo nutné. V lokálu byli sice jen nějací dva kluci, ale i tak jsem ho okřikl ať drží hubu.

"Ne nemluvil, nevím co bych mu asi tak říkal. Ale zítra se máme vidět."

"Máte randíčko jo?" Zazubil se na mě pobaveně.

"Ne ty idiote! Prostě se uvidíme." Nechtěl jsem mu říkat kde, protože by hned domyslel kdo to je. Zase tolik mu nevěřím. Najednou mě děsně zajímaly mé ruce. Neměl jsem náladu dívat se na Jackův ksicht.

"To je docela na hovno. Co budeš dělat?"

"Asi budu dělat, že se nic nestalo." Pokrčil jsem nezaujatě rameny. Ovšem uvnitř mě to strašně tížilo. Tohle je to co mi od včera leží v hlavě. Jak se budu k Harrymu chovat? Měl jsem mít na vymyšlení plánu ještě dva týdny, taky by to Harry třeba vstřebal kdyby na to měl více času. Ten posun zkoušky mi vůbec nevyhovuje.

"A popřeš to i kdyby s tebou chtěl o tom mluvit?" Pozvedl obočí. Snažil se asi přečíst co se mi honí hlavou.

"Asi ano." Přikývl jsem.

"Takže z něj chceš udělat blázna jo. Popřít mu, že se něco stalo i když si to bude pamatovat? Jsi idiot?" Zamračil se na mě. Měl pravdu, jsem idiot.

"Nic lepšího mě nenapadá. Zajímalo by mě, co by jsi dělal ty!" Vyštěkl jsem na něj. Byl jsem v prdeli, vážně jsem nevěděl co budu dělat a jak se zachovám. Posral jsem to ještě dřív než jsme vůbec stihli vyjet na tour.

"To nevím, já totiž obvykle nešukám kluky a nepodvádím svoji holku." Zasmál se nevesele. Začínal jsem ho mít plné zuby, proto jsem mu hodil prachy za pití a šel domů.

Doma jsem šel ihned spát aniž bych za ten den něco snědl. Později jsem cítil jak se do postele přesunula i Eleanor, ale radši jsem dělal, že už spím.. nechtěl jsem nic řešit.

Probudil jsem se až hodinu před tím, než jsem měl být na zkoušce. V rychlosti jsem se osprchoval, vzal si jabko, nasedl do svého Range Roveru a vyrazil za kluky. Na místo jsem se dostal na minutu přesně.

Byl strašně skvělý pocit vidět všechny kluky zase pohromadě mimo Zayna samozřejmě. Objal jsem Liama i s Niallem a zarazil se před Harrym.

"Ahoj." Usmál se na mě chabě, ale neobjal mě. Co jsem taky čekal? Jeho tvář byla naprosto bez emocí. Musel si pamatovat co se stalo. Samozřejmě, že si to pamatoval, zase tak moc jsme toho nevypili. 

"Ahoj." Odpověděl jsem mu tiše. Kluci se na nás se zamračením dívali z jednoho na druhého, jen jsem pokrčil rameny směrem k Liamovi a posadil se ke stolu jak nás před chvíli náš koordinátor vyzval. Byla to menší místnost. Uprostřed oválný stůl s několika židli, které byli do jedné obsazené. Byli tady návrháři, designéři, choreograf, naše hlasová učitelka, kluci od nahrávání písniček, kluci z kapely a taky muž od managmentu.

"Takže kluci a vy všichni ostatní." Promluvil ten muž od managmentu, jmenoval se Frederick. "Jsem velmi potěšen, že jsme se tady opět sešli jako dřív. Doufám, že se nám bude společně dařit alespoň tak jako před pauzou a dokážeme toho spolu ještě víc jak doposud. Teď ale dost řečnění a vzhůru do práce. Dneska probere jak bude vypadat vaše stage hoši a taky si budete muset vedle ve studiu zkusit jestli vám to spolu ještě ladí." Usmál se na každého z nás téměř mile. "Naši návrháři vám nyní ukážou své návrhy jak by stage mohla vypadat, ale všechno záleží jen na vás." Pokynul rukou klukům s několika papíry v ruce.

"Takže.." Promluvil mladík po mé pravici. Byl docela sympatický a hlavně vypadal, že je snad ještě mladší jak my. "Navrhuji změnit především barvu. Do teď jste vystupovali převážně pod červenou a to chce podle mě změnu..." Přestal jsem ho vnímat.

Přímo naproti mě seděl Harry a já z něj prostě nedokázal spustit pohled. Musel si být vědom toho, že ho doslova hypnotizuji, protože se několikrát nervózně ošil a už už to vypadalo, že na mě svůj pohled stočí, ale nakonec se ovládl.

Tohle bude ještě těžké. Jednoduše se mě rozhodl ignorovat. Prohlížel jsem si jeho výrazné kruhy pod očima, vypadal jako kdyby minimálně dva dny nespal. Jeho nyní velmi krátké vlasy měl rozházené do všech stran a pokožku, která byla vždy krásně opálená do zlata, bledou. Nechtěl jsem si připustit, že takhle vypadá zase kvůli mě. Změnil jsem názor. Nemůžu dělat jakože se nic nestalo když ho takhle vidím. Hned po zkoušce si ho odchytnu, abych si s ním promluvil a pokusil se to urovnat. Ale jak?

Vůbec jsem si nevšiml, že debata o vzhledu stage už skončila, ani jsem nevěděl jak nakonec bude vypadat. Takže o pro mne bude překvapení. Kluci s návrhy už odešli a šli to zrealizovat.. naše koncerty se neúprosně blíží.

"Tak jo, teď se přesuňte vedle do zkušebny a vyzkoušíme si vaše hlasy." Zavelel Frederick. Jenže můj mobil změnil plány. "Tak si to vezmi." Vybídl mě otráveně a kluci se posadili zpátky.

Vytáhl jsem mobil a podíval se na jméno volajícího *Brianna.* Výborně! To mi chybělo ke štěstí.

"Brianno?" Oslovil jsem jí. Střelil jsem nervózním pohledem po Harrym. Tentokrát už se na mě konečně díval.

"Nazdar, Louisi! Nezapomněl jsi na něco?" Zněla dost nepříjemně.

"Uhm.. nejsem si ničeho vědom." Zaváhal jsem. Fakt jsem si nevzpomínal, co jsem měl dneska udělat a týkalo se to jí.

"Tak to je paráda! Měl jsi si vyzvednout už před deseti minutami Freddieho!" Zvýšila na mě hlas až jsem si musel mobil nenápadně odtáhnout od ucha.

A kurva.

"Do hajzlu. Úplně jsem na to zapomněl." Zoufale jsem si promnul čelo. "Mám teď zkoušku s klukami, nemohli by jsme to prosím odložit?"

"Ne, Louisi, to teda nemohli! Já mám na dnešek taky své plány. Takže zvedni prdel a okamžitě si pro něj přijeď, protože jestli hned nepřijedeš, tak nepočítej s tím, že ho ještě někdy uvidíš." Vážně byla hodně naštvaná, ale ve mě se taky začínala vařit krev. Co si to vůbec dovoluje!

"Vyhrožuješ mi? Je to taky můj syn!" Vyštěkl jsem na ní.

"Vážně? Tak se podle toho začni taky chovat! Máš patnáct minut na to, aby jsi přijel, jinak končím." S těmi slovy zavěsila.

"Problém?" Pozvedl Frederick obočí. Víc než to ty tupče...

"Budu muset zajet pro syna." Oznámil jsem mu a začal se zvedat.

"Teď? sotva jsi přišel! Nemůžeš se jen tak zvednout a odejít a to s ním jako chceš zkoušet? To v žádném případě, Louis!" Křičel na mě.

"Pokud vím, tak jsme se dohodli, že se vrátíme na scénu pod vaší záštitou jen pod podmínkou, že nám nebudete nic nakazovat a budeme se moct ve všem rozhodnout sami. Takže já jsem se teď rozhodl, že budu mít na zkoušce své dítě.. dopředu vás upozorňuji, že ho sebou hodlám mít i na tour a myslím, že i Liam si bude chtít vzít syna sebou." Zlostně jsem na něj zahlížel. "Kluci za půl hodiny jsem zpátky." Oznámil jsem jim a odešel z budovy ke svému autu...