Dissimulation (Larry Mpreg)

67.Díl

/LOUIS - SYDNEY/

Do nosu mě udeřil sterilní nemocniční pach. Začínalo se mi zdát, že trávím až moc času v nemocnicích. Vlastně ani nevím, jak jsem se sem dostal. Vnímal jsem Liamovu společnost vedle mě, ale to bylo tak všechno. Rozhlížel jsem se kolem sebe a hledal někoho, kdo mi řekne nějaké informace. Postarší paní na informacích se jevila jako dobrá volba.

"Zdravím. Před chvíli sem přivezli Harry Stylese, kde je?" Vyštěknul jsem na ní rychle. Tak rychle, že jsem ani sám sobě nerozuměl. Žena se na mě zkoumavě zadívala přes její brýle a sáhla po telefonu, aby zjistila, jestli tady někdo takový je.

"Jděte do druhého patra a dejte se doleva, bude tam na vás čekat ošetřující lékař pana Stylese." Druhou polovinu toho, co mi říkala, jsem slyšel už z dálky. Dávno jsem byl v pohybu. Schody jsem bral po dvou, odmítal jsem čekat na výtah. Liam za mnou hlasitě funěl a snažil se mě dohnat.

Na místě, kde mi ta ženská řekla, ale nikdo nebyl.

"Vždyť tady sakra nikdo není!" Zamračil jsem se na Liama.

"Louis uklidni se. Támhle někdo jde." Ukázal na muže v bílém plášti blížícího se k nám. Rychle jsem k tomu dotyčnému zamířil.

"Dobrý den, vy jste...?" Nedokončil otázku.

"Styles Louis, vy by jste měl být ošetřující lékař mého manžela." Otravovalo mě tohle zdržování se představováním. Potřeboval jsem vědět, co je s Harrym, vážně jsem byl krok od zešílení.

"Ano, to jsem já, Jacob Newton." Popadl mě za ruku a lehce s ní potřásl.

"Co je s Harrym? Je v pořádku?" Ptal jsem se okamžitě, co jsme měli formality za sebou.

"Váš manžel prodělal celkové selhání organizmu," zahleděl se mi zkoumavě do očí Jacob.

"Celkové selhání?" Pozvedl jsem nechápavě obočí.

"Ano. To se děje, když je tělo vystaveno příliš velké fyzické a psychické námaze. Začne se bránit tím, že utlumí všechny své smysly a vypoví službu," přikývnul. "Vím, co je vaše práce pane Stylesi. Myslím, že pro vašeho muže je to v momentálním stavu dost nevhodné a měl by se šetřit.."

"V momentálním stavu?" Pozvedl jsem tázavě obočí.

"Pan Styles je v patnáctém týdnu těhotenství, vy jste to nevěděl?" Zamračil se nechápavě.

"Samozřejmě, že to vím. Omlouvám se, myslí mi to pomalu." Promnul jsem si čelo. Liam vedle mě přešlápnul z nohy na nohu.

"Chápu," přikývnul.

"Je to dítě v pořádku?" Zeptal jsem se konečně na svého potomka. Styděl jsem se za to, že se na tohle ptám až teď. Ale můj mozek ,jako kdyby neměl v dané situaci víc místa, než na přemýšlení nad Harrym.

"Je slabé. Víte nemáme tady moc zkušeností s mužským těhotenstvím, lépe řečeno nemáme žádné a nevíme jak moc se to liší od toho klasického ženského. Potřebovali by jsme kontakt na lékaře, ke kterému obvykle pan Styles chodí, aby jsme s ním mohli konzultovat postup a poskytnul nám k tomu nějaké informace.." Požádal mě a čekal až něco udělám.

"Okay, j-jasně," vykoktal jsem jako idiot a začal hledat svůj mobil, který mi podával Liam. Rychle jsem vklouznul do kontaktů a nadiktoval číslo Newtonovi.

"Přijde o to dítě?" Krk se mi sevřel hned jak jsem to vyslovil. Bál jsem se slyšet odpověď, ale potřeboval jsem to vědět, věděl jsem, že se Harry bude ptát.