Dissimulation (Larry Mpreg)

3. Díl

Jednou jsem z toho podělanýho auta vystoupit musel a čelit tvrdé realitě. Podíval jsem se ještě na hodiny na palubní desce. Bylo přesně 3:05 ráno. Moc pozdě na to jít vůbec spát a moc brzo na to vstávat.

Jenže to mi bylo jedno. Byl jsem unavený a potřeboval jsem vypnout. Bojoval jsem s tím, abych se neotočil na patě a nevrátil se do baru za Jackem. Opravdu jsem teď neměl náladu na hysterickou přítelkyni.. ale v domě byla tma, což znamenalo, že Eleanor ještě spí. Překvapivě v tuhle hodinu.

Došoural jsem se do obýváku kde jsem sebou prostě praštil na gauč a usnul oblečený a v botách. Nebylo mi dopřáno moc dlouhého spánku, který bych tak zatraceně moc potřeboval.

"Louis?" Hmm... Vnímal jsem, že na mě někdo mluví, ale oči se mi otevírat nechtěly. Prostě ne, sotva jsem usnul! "Sakra Louis vzbuď se!" Začínalo to byt dost otravné. S hlasitým a otráveným zamručením jsem nakonec oči otevřel. Skláněla se nade mnou zamračená tvář El.

"Kolik je?" Myslel jsem, že mi exploduje hlava hned jakmile jsem promluvil.

"Devět hodin ráno." Rozhodila rukama. Ou.. tak zase takovou chvíli jsem nespal, ale stejně bych to ještě rád zapíchl.

"Proč jsi spal tady?"

"Nechtěl jsem tě budit." Pokrčil jsem nevině rameny a namáhavě se posadil.

"Spíš jsi nechtěl, abych tě viděla opilého." Zavrčela naštvaně a odkráčela do kuchyně. Usoudil jsem, že by asi bylo dobré jít za ní. Jako pytel brambor jsem se zvedl a šel sebou žuchnout na barovou stoličku k lince.

"Kde a proč jsi se tak zřídil?" Mračila se na mě a při tom sypala cereálie do misky.

"Nebyl jsem zřízený." Bránil jsem se okamžitě.

"To vykládej někomu jinému. Proč by jsi tedy jinak spal na gauči oblečený, nepřikrytý a v botách?" Udeřila na mě. Podíval jsem se na své nohy a skutečně jsem na nich boty měl.

"Fájn, možná jsem se trochu opil." Přiznal jsem neochotně.

"Proč? A kde jsi vůbec byl?" Nastalo přesně to, čemu jsem se chtěl vyhnout. Výslech. Překroutil jsem nad ní očima za což jsem si vysloužil nehezký pohled.

"Byl jsem na jedné schůzce ohledně mého velkého koncertu, ale ten koncert nevyšel. Naštvalo mě to a proto jsem si zajel dát pár panáků." Rozhodl jsem se pro milosrdnou lež, alespoň pro zatím. Vážně teď nemám náladu jí vysvětlovat co jsem včera udělal. Sám sebe jsem překvapil jak lehce se mi tahle lež vymýšlela.

"Ty jsi pil a řídil?" Hleděla na mě jako na blázna a jo možná tak trochu blázen jsem.

"Ano, co jako?"

"Vždyť ses mohl vybourat! Mohl jsi někoho zabít, mohl jsi sebe zabít!" Křičela na mě. "Nechápu co se s tebou poslední dobou děje! Jsi agresivní náladový, na všechno kašleš, piješ téměř denně, tráva ti taky nedělá problém a nepochybuji, že bereš i něco tvrdšího! Ani tvému vlastnímu synovi už se nevěnuješ!" Hulákala na mě dál.

"Dost!" Zařval jsem. Ten křik se opravdu nedal snést. "Stačilo, Eleanor. Vážně na tohle teď nemám náladu!" Věnoval jsem jí ještě naštvaný pohled než jsem se zvedl a odešel. Vůbec jsem nevěděl kam jít. Nebral jsem si auto a proto jsem šel tam kam mě nohy nesly.

Už potřetí mi zvonil v kapse mobil a já ho chtě nechtě musel zvednou, protože ten dotyčný byl sakra otravný.

"Liame?" Oslovil jsem dotyčného po přijetí hovoru.

"Čau, Louisi. Hele malá změna plánu, zkoušku máme už zítra."

"Och bože, to snad ne." Zastonal jsem. Tohle mi ještě chybělo.

"Nehodí se ti to? Máš nějaké plánu? Může tě omluvit." Vždy tak starostlivý.

"Ne.. nic nemám.. dorazím." Můj povzdech mu ale dal jasně najevo, že se mi nechce.

"Ty jsi s tím Harrym ještě nemluvil, že ne?" Při zaznění Harryho jména mě divně bodlo v hrudníku.

"Ale jo, mluvili jsme spolu včera." Věděl jsem, že se to neobejde bez dalších milion otázek a měl jsem pravdu.

"A? Jak to dopadlo? Usmířili jste se? Promluvili jste si?" Víc než to drahý Liame...

"Ano promluvili jsme si, domluvili jsme se, že se na všechny ty sračky co jsou mezi námi vysere, alespoň před fanynkami a veřejností."

"Louisi, ten tvůj slovník poslední dobou to je hrůza." Pokáral mě jako malé dítě. Ironie je, že ten mladší je tady on.

"Nebudeš mi teď dávat kázání o mém vyjadřování, že ne, Liame?"

"Nebudu, jen bych ocenil, kdyby jsi to aspoň před fanynkami nedělal." Překroutil jsem očima. Chudák jeho syn, nechtěl bych ho mít za otce. No ale sebe tedy taky ne, když už jsme u toho.

"No jo." Odvětil jsem jednoduše.

"Děje se něco, Louisi?" Zeptal se starostlivě.

"Nic." Zalhal jsem. "Hele, Liame, já už budu muset jít. Takže zítra ve stejnou hodinu jako původně jo?"

"Přesně tak."

"Ok. Čau." Nečekal jsem, až mi odpoví na rozloučení a prostě jsem to položil.

Neměl jsem chuť jít domů a proto jsem dál pokračoval v mé cestě neznámo kam. Eleanor měla pravdu v tom.. změnil jsem se a k lepšímu to tedy rozhodně není. Už od smrti moji maminky cítím, že se se mnou děje něco špatného, ale nechápal jsem co a proč. Možná je to jen shoda náhod, že je to od té doby. Chtěl jsem to vyřešit znovu obnoveným vztahem s Eleanor, myslel jsem si, že společnost mi pomůže, ale naopak. Je to horší a horší, všechno se mi sype po rukama.

Také měla pravdu v tom, že kašlu na svého syna. Freddie už má dva a půl roku a začíná to s ním být náročné. Dožaduje se víc mé pozornosti, protože mě má za pána boha a vzhlíží ke mě..na tohle teď nemám, abych se o něj staral několik dnů v kuse. Nechápejte mě špatně, mám svého syna rád, miluji ho. Je to úžasný kluk a povahou i vzhledem celý já. Ale nechci ho tahat do svého podělaného života, když vím, že nejsem momentálně schopný se o něj postarat a uvázat se k něčemu, co mi tak moc bere moji milovanou svobodu.

Věřil jsem, že mě z tohoto dostane One Direction. Že mi kluci pomůžou nastavit mému životu zase nějaký řád a pravidla. Proto jsem byl rád a uvítal jsem návrh znovu obnovení 1D, myslel jsem si, že mi to pomůže a já se budu mému chlapečkovi zase věnovat tak jak si zaslouží a budu si ho brát sebou na tour. Jediná trhlina v tomhle dokonalém plánu byl Harry. Měl jsem to s ním včera vyřešit a urovnat.. místo toho jsem to zase jen posral a přešel jsem z bláta do louže.

Zajímalo by mě, co teď dělá...

Zastavil jsem na rohu ulice a usmál se na pro mě známé dveře. Mé samovolné kroky mě dovedly opět k mému milovanému baru ve kterém jsem byl i v noci a v ten moment byl můj plán dne více než jasný.