Dissimulation (Larry Mpreg)

45.Díl

/LOUIS/

Stál jsem před zrcadlem a snažil se upravit si oblečení, abych vypadal alespoň trochu použitelně. Měl jsem na sobě černé rifle, zelenou košili, která mi tolik připomínala barvou Harryho oči a jednoduché sako. S vlasy, ani ničím podobným jsem si hlavu nelámal. Za chvíli měla přijít Lou.

"Slyší ti to." Sožil mi kompliment Harry. Byl oblečený podobně jako já, jen jeho košile byla modrá. Asi by jsme se měli převléct, až moc jsme byli sladění a bylo mi jasné, co z toho fanoušci udělají.

"Jsi si jistý, že chceš jít se mnou?" Zeptal jsem se ho asi už po sté. Jakmile se dozvěděl, že mám jít do Jonathan show, tak trval na tom, že půjde taky. Prý nesmíme dát lidem ani jedinou záminku k pochybnostem, že je všechno v pohodě. Měl pravdu, ale i tak bych byl raději, kdyby byl doma.

"Louis nezačínej s tím zase.." Překroutil očima, "aspoň přijdu na jiné myšlenky."

S Emmettem to bylo pořád stejné, nijak se to nelepšilo, ale ani nehoršilo, což jsem považoval jako dobré znamení. Pořád se mi dařilo Harrymu zabránit mluvit s Brownem, ale už mi docházely nápady, jak tomu bránit dál a děsil se toho, co bude, až Harry na všechno přijde.

"Jdu tam!" Volal z chodby Zayn, když se domem rozezněl zvonek. Zayn teď byl na pár dní u nás, jeho byt v Londýně prodal a my jsme byli zásadně proti tomu, aby šel na hotel. Tedy u nás.. u Harryho. Doma jsem se ukázal jenom proto, abych si vzal věci, jinak jsem pořád tady.

Slyšel jsem jak mluví s Lou a za ruku s Harrym vyrazili dolů za ní. Trvalo jí hodinu a půl, než nás dala do kupy, ale odvedla kus práce. Když k tomu nasadíme falešný úsměv, nikdo nic nepozná.

*

"Vítám vás pánové, jsem rád, že jste nakonec dorazili oba," vítal nás Jonathan, když jsme se obejvili v zákulisí.

"Jo, Harrymu se udělalo lépe, tak jsme tady oba." Marcus Harryho omlouval s tím, že je nemocný. Pohlédl jsem na svého přítele. Už měl nasazenou masku toho bezstarosného a milého kluka jako vždycky. Trochu jsem ho za to obdivoval..

"To mě těší. Vypadáte výborně, takže maskérna nebude třeba," nad tím jsem se jenom zasmál, kdyby nás viděl dvě hodiny zpět, tak nevím co by říkal. "Půjdu vás představit a můžeme začít." Oba jsme současně kývli a čekali, až budeme vyzváni, aby jsme vystoupili.

"Dámy a pánové, je mi velkou ctí, že vám můžu představit nejprobíranější pár součastnosti.  Harry Styles a Louis Tomlinson!"

Za pískotu jsme vylezli do oslepujících světel. Bylo tady míň lidí, než při Ellen show, o dost míň, ale přes to dokázali udělat hluk. Potřásli jsme si s Jonathanem rukou, jako kdyby jsme ho dnes viděli poprvé a usadili se na velký červený gauč.

"Pánové ještě jednou děkuji, že jste přišli. Jako první se vás nemůžu nezeptat, jak se cítíte, když jste tady jako pár?" Opřel se pohodlně do jeho velkého křesla za stolem.

"Jako svobodní lidé," zasmál se Harry a všichni s ním. Jednoduché, ale naprosto výstižné.

"Přesně tak, jako kdyby nás pustili z vězení," přisadil jsem si.

"Tomu rozumím, asi to nebylo jednoduché tajit vztah patnáct let. Popište nám vaše pocity ohledně toho. Proč jste vztah museli tajit?" Možná nebylo zase tak špatné být zpátky v práci. Přivedlo mě to na jiné myšlenky a musel jsem se chvíli soustředit na něco jiného, jak Mettyho.

"Nejsme spolu celých těch patnáct let, několikrát jsme byli nějakou dobu od sebe." Uváděl Harold věci na pravou míru.

"Jistě, myslím, že to i Louis při jednom rozhovoru říkal. To by mě a jistě nejsem sám, zajímalo, proč k rozhodům docházelo," přikývnul Jonathan.