Britsko-Irská skupina One Direction se na přání fanoušků vrací na scénu. Vztah mezi dvěma z nich je ale více než napjatý, nevědí jak se k sobě chovat a jak se postavit ke každodennímu potkávání. Najdou si k sobě ještě vůbec někdy cestu?
Svatební obřad elegantně a nenuceně přešel v hostinu a oslavu. Výzdoba stolů byla nádherná, arenažérka jejíž jméno si už nepamatuji, udělala kus práce. Každý stůl skrýval tmavě modrý ubrus splývající až na zem v kombinaci s ozdobným přehozem a kyticí růžových a bílých růži to vypadalo nádherně. Vlastně jsem ani nedoufal, že to bude až takhle krásné.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Všechno se zpomalilo a uvolnilo. Slunce pálilo, ale přesto nebylo nepříjemné horko. Dav se rozprchnul po celé zahradě. Byly slyšet jen hlasité konverzace. Přicházeli nás pozdravit přátelé, kteří se k tomu nedostali v kostele a přáli nám hodně štěstí. Jeden z nich mi ale nepodával ruku, popadl má ramena a divoce se mnou třásl. James Corden.
"Co to děláš?" Smál jsem se jeho počínání. Měl jsem toho chlapa upřímně rád.
"Jak jsi mi to mohl udělat, Harry? Jak jsi mohl dát přednost takovému vyzáblému skrčkovi přede mnou?" Cloumal se mnou pořád, "zranil jsi mé city k tobě," přiložil si ruku na srdce v hraném ublížení a bavil tím všechny okolo včetně Louise.
"Promiň, Jamesi. To jsem nechtěl, on si mě omotal kolem psrtu." Nedokázal jsem se nezasmát.
"Budu se s tím muset vyrovnat." Sundal ze mě ruce s předstíraným smutkem. "Čekám vás v Late Late, pánové. Udělám vám novomanželskou show, jakou tenhle svět ještě nezažil." Mrknul na nás tajemně.
"Pro boha," zastonal zděšeně Louis vedle mě. Otočil jsem se na něj a přitáhnul si ho za boky blíž k sobě.
"Rádi přijdeme," usmál jsem se na Jamese a ignoroval Louisiho protesty. James spokojeně přikývnul a vydal se na obhlídku jídla. Trvalo opravdu dlouho, než jsme si konečně mohli sednout zpátky ke svému stolu a mít chvíli oči jen jeden pro druhého. Přitáhnul jsem si k němu židli a položil mu hlavu na rameno. Slyšel jsem divoké cvakání foťáku, ale tentokrát mi to nevadilo. Věděl jsem totiž, že to nejsou fotky, které se zítra objeví v novinách. Tyhle fotky mi budou už napořád připomínat náš výjímečný den a přesně to chci.
"Jak ti je?" Pošeptal mi Louis do ucha. Od manželského slibu, jsme se nedostali k tomu, aby jsme spolu mluvili.
"Tak nějak ženatě," uchechtnul jsem se a pocítil, jak Louovo tělo nadskakuje od smíchu.
"Myslel jsem to jinak. Před chvíli jsi byl dost bledý." Díval jsem se, jak mě jeho dlaně hladí po stehnách.
"Jo, asi jsem neměl jíst." Potvrdil jsem jeho podezření.
"Miminko zlobí?" Bylo to za uplynulý týden poprvé, co jsme spolu mluvili o dítěti. Zvedl jsem svou hlavu z jeho ramene a zadíval se mu do tváře, vypadal tak bezstarostně a spokojeně.
"Trochu. Vypadá to, že bude zase po tobě." Popíchnul jsem jej. On jen roztáhnul koutky úst od ucha k uchu do širokého úsměvu.
"Halóo? Raz, dva, raz, dva. Jsem slyšet?" Ťukal někdo do mikrofonu a způsoboval tak nepříjemné pískaní v reprobednách.
