Dissimulation (Larry Mpreg)

47.Díl

/LOUIS/

Dnes byl ten den. Den kdy se měli pokusit probudit Emmetta. Zrovna jsme jeli do budovy Modest! Kde jsme měli doladit poslední detaily našeho filmu. Začne se natáčet pár týdnů před naším turné, které začíná koncem jara a pokračovat bude i během něj. Také jsme měli probrat videoklip, ten se bude nahrávat už za měsíc.

Když jsme se předevčírem vrátili z nemocnice a poté i z večeře, tak už u nás Zayn nebyl. Našli jsme jenom lísteček na stole se vzkazem, že zůstane pár dní u Liama, aby jsme si užili prázdný dům a usmřování. Nebudu lhát, užili jsme si to...

"Měl bych zavolat mámě," prolomil ticho Harry a otočil se na mě od okýnka auta.

"Cože?" Nemohl jsem si uvědomit, jestli na mě před chvíli mluvil, nebo tohle je jen výkřik do tmy.

"Že bych měl zavolat mámě, víš kvůli tomu, co se děje..." Upřesnil.

"Ona to neví?" Krátce jsem na něj nevěřícně pohlédl. Není možné, aby jí to Harry neřekl.

"Ví, že měl jít Metty na operaci, ale neřekl jsem jí kdy přesně. Nechtěl jsem jí nakládat a ona by chtěla hned přijet." Pokrčil rameny. Cítil jsem, že ho to mrzí.

"Tak do toho. Udělej to hned," pobídnul jsem ho.

"Jako teď hned?" Nechápal.

"Ano teď hned. Když to budeš odkládat, tak bude jenom naštaná. Máme ještě tak dvacet minuty času, tak jí prostě zavolej." Natáhl jsem se a z kapse mu vytáhnul jeho mobil, abych mu dal najevo, že to myslím vážně. Chvíli jen na telefon zamyšleně civěl, než ho s hlasitým povzdechnutím odemknul a vytočil mámy číslo.

"Ahoj, mami..." Zamumlal téměř okamžitě. 

"Ne, nic se neděje. Jen ti volám kvůli té Emmettové operaci." Naznačoval jsem mu, aby to dal na hlasitý odposlech, ale jen zakroutil hlavou. "No ona už proběhla před pár dny," přiznal opatrně. Věřím, že z počátku bude Anne naštvaná.

"Bylo toho teď nějak moc a nechtěl jsem tě stresovat. Metty měl nějaké komplikace, nechtěli jsme s Louisim, aby to někdo věděl." Panicky jsem se na něj ohlédl, když zaznělo moje jméno.

"Mami prosím tě nešil, z nějhoršího už je venku. Dneska ho mají probouzet..."  Myslím, že informace, že je stále v umělém spánku jí moc neuklidnila.

"Jo, bylo to vážně. Ale už je na tom líp, přísahám." Zastonal hlasitě Hazza. "Ne prosím tě nejezdi. Máme teď spoustu práce s klukama, nemohl bych se ti dostatečně věnovat. Zavolám ti, jak na tom Emmett je a můžeš přijet za ním, okay?" Navrhnul ve snaze si jí usmířit.

"Jo, to je pravda, přiznali," teď jsem popravdě nechápal o čem mluví. "No právě to je další věc, která nám přidává práci. Strhli jsme na sebe pozornost víc, než se nám líbí a je toho teď opravdu moc." Promnul si kořen nosu. Položil jsem mu konejšivě ruku na koleno. "Hmm, asi jo. Obrovsky se nám ulevilo."

Začínal jsem tušit, že mluví o našem přiznání vztahu.

"Mami, budu muset končit, máme nějakou schůzku s klukama... Jo ozvu se, slibuji... Ano budu na sebe dávat pozor... Okay, i Louis pozdravuje tebe..." Se smíchem jsem se na něj otočil, neřekl jsem totiž jediné slovo. "Ahoj, mám tě ráda." Ukončil s úlevným vydechnutím hovor.

"Byla naštvaná?" Ptal jsem se okamžitě.

"Samozřejmě," potvrdil tu více než jasnou věc. Zaparkoval jsem vedle černého Jaguara, Liamového auta.