Britsko-Irská skupina One Direction se na přání fanoušků vrací na scénu. Vztah mezi dvěma z nich je ale více než napjatý, nevědí jak se k sobě chovat a jak se postavit ke každodennímu potkávání. Najdou si k sobě ještě vůbec někdy cestu?
"Co je tohle?" Ptala se mě malá verze Louise Tomlinsona sedící vedle umyvadla. Bral do rukou každou věc, která byla v jeho dosahu a osahával ji, aby si zapamatoval její tvar.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"To je ústní voda, Metty.." Odpověděl jsem mu, když jsem se podíval, co má v rukou a pozoroval jsem jak jeho drobnými prsty přejíždí po plastové lahvičce.
"A tohle?" Zeptal se na další věc.
"To je mýdlo, máš ho v ruce každý den." Poznamenal jsem.
"Aha. Já jsem zapomněl." Zasmál se tiše a už bral něco dalšího, "a tohle?"
"Emmette Williame Stylesi, mám takový pocit, že se záměrně snažíš odkládat čištění zoubků." Zasmál jsem se. Položil jsem dlaně na desku umyvadla po stranách jeho hubeného těla a políbil ho na čelo.
"Když mě to nebaví, tati..." Zabručel rozmrzele. Nebavilo ho to proto, že mu vždycky nějakou chvíli trvalo, než se trefil do pusy a také než si jí zvládnul vypláchnout. Nechával jsem ho spoustu věcí dělat samotného. Chci aby i přes svůj hendikep zvládal být alespoň trochu soběstačný a neměl v pozdějším věku pocit, že je ve všem na někomu závislý.
"Já vím, broučku, ale čistit zuby se musí." Pohladil jsem ho po vláskách. "A pohni s tím prosím tě, nechceme přeci dalším naším pozdním příchodem dovést strejdu Liama do hrobu. Víš, že s tím pořád vyhrožuje." Mrknul jsem na něj ikdyž mě nemohl vidět.
"No jo," zasmál se a začal šmátrat po zubním kartáčku a pastě. Nechal jsem ho tam samotného a šel se převléct. Emmett měl už čtyři roky a bylo to s ním čím dál víc super. Měl jsem parťáka se kterým jsem si perfektně rozuměl. Byl můj syn a nejlepší kamarád v jednom. Měl Louisiho geny, takže všude kam přišel se rozsvítilo, byl tak hlasitý a jeho tvář málo kdy opustil široký úsměv.
"Už jsem hotový tatínku," volal na mě z koupelny. Rychle jsem dopnul poslední knoflíčky na košili a rozešel se za ním.
"Tak se pojď obléct," vzal jsem ho do náručí a přenesl do jeho pokojíčku. Posadil jsem ho na postel a ručičku mu navedl k poskládanému oblečení. Trpělivě jsem čekal, až se obleče a konečně jsme mohli vyrazit. Měli jsme zpoždění, ale zase ne tak velké jak je u nás zvykem.
V autě jsem mu podal iPad se sluchátky a opustil garáž. Čekala nás cesta přes celý Londýn, takže jsem ho potřeboval zabavit. Slyšel jsem jak pomocí Siri tiše mluví k iPadu a navádí ho, aby mu zapnul nejoblíbenější písničky na YouTube. Ten kluk doslova miloval hudbu.
Blížilo se naše světové turné a právě jsme jeli na tiskovou konferenci k němu. Měli jsme tři měsíce volno, žádné rozhovory, žádné návštěvy rádii, žádné vystoupení, prostě volno a čas jen pro sebe. První měsíc jsme strávili v LA a zbylé dva v Anglii s mojí rodinou. Uteklo to strašně rychle, ale i tak jsme si s klukama stihli odpočinout. Naše další turné mělo být volnější, v každém městě jsme se měli zdržet alespoň tři dny. Odmítal jsem se s Emmettem hnát hned ze stadionu na letadlo, tak jak tomu bylo doposud a kluci to uvítali. Jsme v tomhle kolotoči už dobrých čtrnáct let a vlastně jsme nikdy neměli možnost projít si místa na kterých jsme vystupovali, teď si to hodláme užít.
