Britsko-Irská skupina One Direction se na přání fanoušků vrací na scénu. Vztah mezi dvěma z nich je ale více než napjatý, nevědí jak se k sobě chovat a jak se postavit ke každodennímu potkávání. Najdou si k sobě ještě vůbec někdy cestu?
Pauza před naším návratem se trochu protáhla ze dvou měsíců na čtyři. První měsíc se mnou strávily v LA moje máma se sestrou Gemmou. Zbývající měsíce jsem více méně trávil s Emmettem v nemocnici. Dělali mu všechny možné i nemožné vyšetření a neuvěřitelně zžíral pocit viny, když jsem viděl kolik se toho musí můj chlapeček vytrpět ještě dřív než vůbec udělal svůj první krok..
Nedokážu vám popsat, co cítím, když se dívám na Emmetta. Myslím, že v tomhle mě dokážou pochopit jen rodiče, kteří mají sami fyzicky postižené dítě. Je to směs něčeho ze smutku, bolesti, lásky, ale i selhání. Dáváte si to za vinu a nijak si v tom nemůžete zabránit. Myslíte si, že jste jako rodič selhal a že kvůli vám je vaše dítě nějakým způsobem omezené. Je to samozřejmě blbost, moc dobře to vím.. ale nemůžu si poručit.
Emm mi bere veškerou sílu, protože rychle roste a potřebuje mě čím dál víc, ale zároveň mi sílu dodává. Neustále si opakuji, že všechno co dělám, dělám pro něj, aby mohl žít plnohodnotný život a aby byl šťastný.
Možná mi to přijde tolik náročné, protože jsem na to zůstal sám.. Samozřejmě Niall mi hodně pomáhá, Liam se taky snaží, moje máma mi denně volá, ale nikdo z nich nedokáže nahradit milující náruč partnera, kterou podle mě potřebuje každý a kterou já bych potřeboval najít v Louis. Pamatuji si, že jsem jednou proplakal půlku noci volajíc jeho jméno. Byl to den kdy mi řekl, že je to s Emmettem vážnější než si mysleli a já se zhroutil. Neustál jsem to a stydím se za to.
Ale dost bylo fňukání. Vrátíme se do přítomnosti. Právě teď jsme seděli všichni čtyři na gauči v Ellen Show.. rozhodli jsme se poskytnout nějaký rozhovor před pokračováním s tour, které má začít zítřejším dnem a Ellen se nám k tomu zdála nejvhodnější. Až do dnešního dne jsem rozhovory naprosto odmítal a ignoroval všechny spekulace o tom, kde jsem tak najednou vzal syna. Většina našich fanynek se svými konspiračními teoriemi ale bohužel trefily do pravdy a Emmettova čím dál větší podoba na jeho druhého otce je v tom jistě jen utvrdí. Znělo to ale natolik šíleně, že tomu snad nikdo doopravdy nevěří, alespoň v to doufám...
Pokud se ptáte jak se zžil Emmett se svým druhým biologickým tátou, tak nijak. Louis svého syna viděl poprvé dnes, čtyři měsíce po jeho narození...
"Harry, jsi to právě ty kdo je momentálně nejžhavější téma po celém světě. Prozraď nám, jaký nejnovější převrat se ve tvém životě udál. Ona už to sice není taková novinka, ale velký převrat to jistě je." Zasmála se Ellen a tím mě vrátila do reality a donutila mě opustit své myšlenky.
"Uhm.. Ano, jistě," blábolil jsem. "Převrat to jistě je. Narodil se mi před čtyřmi měsíci syn." Usmál jsem se pyšně.
"Gratuluji," usmála se na mě vřele Ellen a zatleskala spolu s našimi fanynkami, "veřejnost spekuluje o jménu dítěte, které jsi stále neprozradil a také o tom kdo je matka chlapce. Nemyslíš, že už bylo dost spekulací a je nejvyšší čas jít s pravdou ven?" Opřela se o křeslo a vyčkávala na moji odpověď.
"Jmenuje se Emmett, Emmett William Styles. Říkám celé jeho jméno pravě proto, abych předešel zbytečným spekulacím," mrkl jsem na ní, "a co se týče matky mého syna. Bude vám muset stačit to, že žádná matka není a Emmett je prostě můj." Pokrčil jsem rameny.
"Jistě, je to především tvá soukromá věc a vlastně na tom není nic tak zvláštního, když si uvědomíme kolik dětí má fotbalista Ronaldo bez matky," zasmála se uvolněně a já jí byl moc vděčný, že se v tom nešťourá. "Předpokládám správně, že máš Emmetta sebou tady?"
Tušil jsem, že na tohle přijde a já ho budu muset ukázat veřejnosti. Záviděl jsem Liamovi, který si své soukromí dokázal uchránit a jeho syna nikdy nikdo neviděl. Já jsem tohle udělat nemohl vzhledem k tomu, že Emmett se mnou bude cestovat úplně všude.
"Jistě," kývl jsem. Odešel jsem do zákulisí kde jsem si svého syna bral od Lou. S vděčným úsměvem jsem se k ní otočil zády vracejíc se zpátky za klukama.
Posadil jsem si Emmetta na jednu ruku opírajíc si ho zády o můj hrudník. On natáhl ruku nad hlavu a zapletl mi své malé prstíky do kudrnatých vlasů, které už zase začínaly být příliš dlouhé. Vždy mě díky nim bezpečně poznal.
Když jsem se vrátil na podium přiložil jsem si ukazováček volné ruky ke rtům, abych naznačil našim fanynkám, že mají být ticho. Emmettův zdroj poznávání je sluch a hmat. Když je moc neznámých zvuků najednou, tak se začne bát a pláče.
Davem se ozvalo jen tiché sborové "awww," mé srdce nad tím pyšně a hlavně šťastně poskočilo.
Posadil jsem se s ním zpátky za kluky a Ellen si k němu ihned poklekla.
"Ty jsi ale kouzelný chlapeček," mluvila na něj sladce a dojatě. Emm k ní stočil své nepřítomné oči a roztáhl pusinku do širokého úsměvu ukazujíc tak své dásně.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Můžu si ho pochovat?" Zeptala se a já zaváhal. Mám jí to dovolit? Emmett jí vůbec nezná, co když začne vyvádět? Bojujíc sám se sebou jsem nakonec svolil a podal jí malého do natažených rukou vyčkávajíc co bude. Nedělo se vůbec nic. Položila si ho na ruce ve tvaru kolébky jako miminko a on se jen spokojeně díval neznámo kam.
Další sborové "awww."
"Nezlob se, Harry, že to říkám. Ale vůbec ti není podobný. Je to sice blbost a hlavně neuvěřitelné, ale přijde mi jako malá kopie Louise..." Pronesla mračíc se od zmatení a mezi fanynkami zavládlo naprosté ticho.
Nervózně jsem se ohlédl na Louise, který vypadal jako kdyby do něj právě udeřil blesk. Zdálo se mi, že to ticho trvá až příliš dlouho a bylo mi jasné, že jestli okamžitě něco neřeknu a nevyvrátím to, tak toho budu později hodně litovat.
"No, Ellen, takže je to vlastně ve výsledku to nejšťastnější dítě na světě. Protože řekněte, kdo by se nechtěl podobat na svého dokonalého strýčka Louise?" Zasmál se hlasitě Louis společně s Ellen a tichým uchechtnutím ze strany Nialla. Říkal to s takovým sebevědomím a jistotou, že mu to musel spolknout každý. Mě ale do smíchu nebylo. Bolelo mě jak o sobě mluvil jako o Emmettovém strýčkovi. Tušil jsem, že nebude jednoduché sledovat jak Louis Emmetta ignoruje, ale i tak to moc bolelo...
"Mám ještě jednu otázku, Harry a pak už tě přísahám nechám na pokoji," ujistila mě Ellen a já se nad tím spokojeně pousmál. "Hodně se mluví o tom, že tenhle dokonalý chlapeček je nějak postižený, vzešla tahle informace z nemocnice kde se narodil, co je na tom pravdy?"
Na nemocnice mě začínala opravdu štvát, očividně nebyl na personál až takový spoleh jak jsem si myslel a udělal jsem chybu, když jsem nezvolil jinou.
"To je bohužel pravda. Jeho postižení pramení z jeho očí, které na tebe právě upírá, ale nedokáže tě vidět. Myslím ale, že to není žádná tragédie. Emmett je velmi šťastné a usměvavé dítě a já udělám všechno proto, aby to tak zůstalo." Usmál jsem se sebejistě. Samozřejmě to byla tragédie, ale to jsem nechtěl veřejnosti přiznat. Už jsem měl dost toho vysvětlování pořád dokola někomu, co mému synovi je a jak moc je to těžké. Stejně si to nedokážou představit, dokud si to sami neprožijí.
Ellen se na Emmetta naposledy láskyplně zadívala.
"Máš můj obdiv, Harry a oběma vám přeji hodně štěstí," usmála se na mě upřímně a povzbudivě vracejíc mi Emmetta do náručí..
SLIBUJI, ŽE V PŘÍŠTÍM DÍLE BUDE VÍC LOUISE. NĚJAK HO POSLEDNÍ DOBOU ZANEDBÁVÁM. JINAK CO ŘÍKÁTE NA LOUISIHO POSTOJ VŮČI EMMETTOVI??
