Dissimulation (Larry Mpreg)

56.Díl

/HARRY/

"Ty ještě nejsi oblečený?" Vstoupil do ložnice Louis a kriticky si prohlížel moje tepláky a volné tričko.

"Nikam se mi nechce," protestoval jsem zase a posunul se tak, abych se mohl pohodlněji opřít o čelo postele.

"Nezačínej s tím zase, Harry." Převrátil nade mnou očima a začal se přehrabovat ve skříni, aby našel nějaké vhodné oblečení. Za chvíli máme být na naší rozlučce se svobodou a já jsem snad nikdy nebyl víc unavený jako v tu chvíli. Byl to teprve den, co jsem věděl, že čekám druhé dítě. Potřeboval jsem být sám, přemýšlet, utřídit si myšlenky a ne se někde přetvařovat jak je všechno v pohodě.

Díval jsem se jak se Louisimu napínají svaly na jeho holých zádech. Měl jsem nutkání mu to teď hned říct, prostě to ze sebe vysypat, ale nedokázal jsem to ani vyslovit. Moc jsem se bál jeho reakce. Sám jsem s tím nebyl v pohodě a byl jsem si jistý, že Louis by byl nadšený ještě míň než já.

Byl jsem v koncích, nespal jsem celou noc, přes to, že jsem byl moc unavený. Hlavou se mi výřilo tisíce myšlenek. Jedna z nich byla, že to Louisimu vůbec neřeknu a prostě to dám pryč...

"Vnímáš mě?" Zamával mi rukou před obličejem Lou. Vůbec jsem si nevšimnul, že se přesunul za mnou na postel. Rychle jsem se snažil na něj zaostřit a vzpomenout si o čem mluvil.

"Promiň, co jsi říkal?" Snažil jsem se o co nejmilejší úsměv, abych ho nenaštval.

"Ptal jsem se tě, jestli jsi schopný se aspoň jeden večer přemoct, když si s tím kluci dali takovou práci a všechno zařidili." Mračil se, byl mým přístupek dost naštvaný.

"A kdo bude s Emmettem?" Snažil jsem se to uhrát na svého syna.

"Můžeš mi vysvětlit, co s tebou sakra je? Snad stokrát jsme se bavili o tom, že s ním zůstane Liamova Cheryl a zůstane tady přes noc i s Bearem. Dokonce už je tady, sám jsi jí otvíral dveře." Nevěřícně se na mě díval. Připadal jsem si jako naprostý idiot. Jako kdyby si můj mozek vzal dovolenou a odjel někam hodně daleko, na hodně dlouho.

"Uh, fakt?" Optal jsem se opatrně.

"Tak to je síla, tohle to." Zamručel podrážděně a odhrnul si vlasy z čela. Chvilku něco hledal ve skříni, než mi hodil nějaké věci na postel. "Obleč se, za patnáct minut tě chci vidět připraveného na chodbě a odjíždíme." S těmi slovy odešel nechávajíc mě samotného.

Vím, že to se mnou v poslední době není moc jednoduché, ale Lou mi moc nepomáhá abych pravdu řekl.. Vyškrabal jsem se na nohy, posbíral jsem oblečení, které mi vybral a odešel do koupelny udělat ze sebe člověka.

Svlékl jsem se donaha a zaplul do vlažné sprchy, abych se probral. Dal jsem si jen velmi rychlou sprchu, nechtěl jsem ho zbytečně dráždit. Postavil jsem se před zrcadlo a prohlížel si své odhalené břicho. Nejistě jsem se ho dotknul, snad jako kdybych se o něj mohl popálit. Je možné, že se mi zdá větší?

Jasně že není kriste pane, už jsem fakt paranoidní. Jsem ve druhém měsíci, není možné, aby bylo něco vidět. V rychlosti jsem se oblékl a šel se rozloužit s Emmettem.

"Metty buď na tetu hodný jasné? Nechci slyšet žádné stížnosti, až se vrátím." Varoval jsem ho.

"Jasně. Ahoj, tati.." Objal mě kolem pasu. Pohladil jsem ho po jeho rozcuchaných vláskách. Hlavou mi prolétlo, jaké by to bylo kdybych ho neměl. Kdybych se tenkrát rozhodnul jinak. Byli by jsme vůbec já a Louis spolu?