Dissimulation (Larry Mpreg)

57.Díl

/HARRY/

"Tati nechrápej, neslyšíme s Bearem pohádku..." Dloubal mi někdo do žeber. Slyšel jsem nějaké tlumené hlasy, zřejmě nějakých kreslených postaviček, ale nebyl jsem schopný rozpoznat, co to je zač.

"Emmette slíbil jsi, že necháte tátu na pokoji." Napomínala ho Cheryl. Byl jsem vzhůru, ale oči jsem stále neotvíral. Potřeboval jsem ještě usnout, což už v tomhle domě asi nebude možné.

"Ale tetoo!" Protáhnul protesně Metty hlas. Podle ticha jsem pochopil, že jim Cheryl pohádku vypla. Byl jsem jí za to nesmírně vděčný.

"Jděte si hrát ven," poslala je pryč. Cítil jsem pohyby na gauči, pravděpodobně jak se zvedal Emmett s Bearem. Přinutil jsem se pomaličku rozlepit víčka od sebe, bylo to dost namáhavé. Žaludek jsem měl jako na vodě, přes to, že jsem vypil jen skleničku šampaňského a dva panáky. Věděl jsem, že z pití se mi zvracet nechce, ale zoufale jsem se snažil na pravý důvod nemyslet.

Zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe. Mé tělo bolelo z nepohodlné polohy ve které jsem byl pravděpodobně celou noc.

"Kolik je hodin?" Pošeptal jsem doufajíc, že mi někdo odpoví.

"Bude dvanáct," dostalo se mi odpovědi od Cheryl, ale nevěděl jsem, kde je.

"Praskne mi hlava.." Postěžoval jsem si a přiložil si dlaň na čelo.

"Kolik jsi toho prosím tě vypil?" Smála se a prošla kolem mě, aby si ke mě mohla sednout.

"Právěže nic," přiznal jsem. Byl jsem si jistý, že určitě nevypadám jako někdo, kdo nic nevypil.

"Jo jasně. Jestli to bylo stejné nic, co vypil Liam, tak to po vás zůstal prázdný bar.." Chechtala se, zmateně jsem se podíval na křeslo na které ukazovala. Byl na něm Liam stočený do klubíčka se zalomenou hlavou a tiše odfukující. Chudák, toho bude pekelně bolet za krkem.

"Louis spí v ložnici?" Ptal jsem se Cheryl.

"Louis tady vůbec není," cože?

"Jak to myslíš, že tady není?" Podíval jsem se na ní překvapeně. Vždyť měl odejít s Liamem a Liam je tady.

"To myslím tak, že tady není. Myslí, že tady ani vůbec nebyl. Probudil mě hluk, když se dostával do domu Liam, ale ten přišel sám." Mračila se na mě. Okamžitě jsem byl dokonale probraný. Prudce jsem vyskočil na nohy ignorujíc pocit na zrvacení a jedním skokem jsem byl u Liama na křesle.

"Liame. Liame vstávej," třásl jsem s ním, aby se probudil.

"Harry nech mě," ohnal se po mě rukou, jako kdyby odháněl mouchu.

"Sakra vstávej!" Nedal jsem se jen tak odbýt.

"Co je pro boha," zvedl konečně hlavu. Okamžitě se ale s tíchým au chytit z bolavý krk. Kdybych nebyl tak na nervy, tak bych ho možná i litoval, ale teď jsem na to opravdu neměl myšlenky.

"Kde je Louis?" Ptal jsem se na jediné, co mě zajímalo.

"Já nevím," mnul si jednou rukou kořen nosu a druhou si masíroval zátylek.

"Co ti chceš říct, že nevíš? Dával jsem ti ho na starost Liame do háje," napřímil jsem se a naštvaně jsem si ho prohlížel.

"Když jsem odcházel, tak tam ještě byl. Ale nejsem si tím moc jistý, upřímně ani nechápu, jak jsem se dostal sem.." Rozhlížel se kolem sebe očividně hrdý sám na sebe, že dokázal skončit na tomhle křesle.